Domácnosti se zadlužují zbytečně

Málokterá kniha dokáže zarazit čtenáře první větou. Je-li čtenář ekonom, určitě si přečte něco, co ve škole neslyšel. „Hned na začátku je třeba uvést, že na finančním trhu se žádné materiální hodnoty nevytváření, ale pouze někdo bohatne a někdo ve stejné míře chudne,“ píše na prvních řádcích úvodního slova autor publikace Finanční trhy a investování Josef Jílek.

První část knihy rozvíjí tuto tezi a vysvětluje ji na základě účetního přístupu, který je pro její pochopení důležitý. Finanční trh nevytváří žádné hodnoty, protože co je pro jednoho člověka pohledávkou či aktivem, představuje pro druhou stranu závazek neboli pasivum. Finanční trh pouze umožňuje přerozdělování majetku, kde ti co mají informace a zkušenosti, dokážou vydělávat. Zatímco lidé, kteří přicházejí na finanční trh s vidinou vysokých zisků , prakticky bez žádných znalostí o něm, jsou obětí zkušenějších a vzdělanějších a podle profesora Jílka v drtivé většině přicházejí o peníze.

Název: Finanční trhy a investování
Vydavatel: Grada Publishing, první vydání, 2009
ISBN: 978-80-247-1653-4
Počet stran: 648
Cena: 749 Kč

Různé šance různých hráčů souvisí s tím, že na trhu panuje informační asymetrie. „Finanční trh je součet milionů víceméně nekoordinovaných rozhodnutí, z nichž téměř všechna jsou založena na žádné či nedostatečné analýze,“ tvrdí Jílek. Aktéři s více informacemi mají výhodu oproti těm, kteří informace nemají, podléhají různým horkým tipům a marketingovým nástrahám. Kdyby měli všichni stejné informace , marketingová lákadla a zavádějící tipy by přestaly fungovat. Každý by věděl, že daná nabídka je nereálná či manipuluje s fakty.

Jedním z výrazných motivů, který se táhne celou knihou, je tvrzení, že sekuritizace, tedy prodej „balíků“ cenných papírů , do kterých jsou zabaleny například hypotéky, spotřebitelské úvěry či studentské půjčky, jednotlivým investorům byl vynalezen hlavně proto, aby se banky zbavily špatných úvěrů a ztráty přenesly na investory. Těmi jsou míněny hlavně penzijní fondy, pojišťovny či podílové fondy, a ve výsledku tedy jejich klienti.

Profesor Jílek tvrdí, že množství peněz v ekonomice roste v průměru sedmi až devítiprocentním tempem. Aby rostla peněžní zásoba výše uvedeným tempem, je nutné pumpovat dostatek peněz do ekonomiky. Toho lze dosáhnout zadlužováním státu či poskytováním úvěrů domácnostem . V druhém případě se ale banky dostávají před problém, že musí půjčovat lidem, kteří by úvěr vůbec neměli získat. Aby to banky mohly dělat, musela se oslabit bankovní regulace.

„Drtivá většina domácností se zadlužuje zbytečně,“ je jedna z posledních vět knihy. Lidé se zatím neumí proti agresivnímu marketingu finančních institucí bránit. Mají pocit, že mohou být bohatší, než odpovídá jejich příjmům a mají na zadlužování právo.

Vyšší podíl rizikových úvěrů tedy přivodil zmíněnou nutnost převést tento problém jinam, například sekuritizací na penzijní fondy . Bankám se toto povedlo mimo jiné proto, že dokázaly vytvořit finanční produkt, který je prakticky neocenitelný, což investorům ztěžuje ohodnocení a řízení rizika.

Velká část knihy se věnuje jednotlivým nástrojům dluhového trhu. Vysvětluje, co znamená půjčka, úvěr, vklad, dluhopis, směnka, šek, leasing či faktoring. Obecně také vysvětluje rizika dluhových instrumentů a počítání jejich výnosu. Přestože se autor snažil o co nejjednodušší výklad, mnohdy se v textu objeví tvrzení, která nejsou podložena konkrétními čísly či fakty. Text obsahuje také matematické příklady, které jsou mnohdy zpracovány nedostatečně, takže jejich pochopení vyžaduje listování a čas.

K čemu slouží finanční trh? Podělte se o názor.