Rychle rostoucí ceny potravin a zemědělských surovin nutí asijské vlády k zoufalým činům. Třeba Indie nedávno pozastavila obchodování s termínovanými kontrakty na sójové boby, brambory, cizrnu a pryž. Už před rokem znemožnila obchodovat s budoucí produkcí rýže a pšenice. Indická vláda doufá, že tím utlumí rostoucí ceny těchto komodit. Vychází přitom z předpokladu, že za rychlý růst mohou především spekulanti, kteří obchodují právě na termínovaných trzích.
K podobným opatřením, například zákazu či omezení vývozu základních potravin, přistoupily i další asijské státy. I u nich byl důvod stejný: cena některých potravin vzrostla až o 100 procent. To je třeba případ rýže v Bangladéši a v Kambodži.
Tyto kroky jsou logické. V Asii utratí domácnosti za jídlo v průměru 60 procent příjmu (v západní Evropě to je kolem 13 procent). U nejchudších dvaceti procent obyvatel je to podle studie Asijské rozvojové banky (ADB) dokonce ještě více. Je proto zřejmé, že vysoký růst cen základních potravin působí velké problémy. Studie ADB na příkladu Bangladéše a Pákistánu dokonce hovoří o nárůstu počtu lidí pod prahem chudoby v řádech milionů. A znepřátelit si takové množství občanů, kteří se už nyní proti drahému jídlu bouří, si asijské vlády nemohou dovolit. Platí to zvláště o Indii, kde se příští rok uskuteční parlamentní volby. „Vláda chce vypadat, jako že dělá maximum, aby se vypořádala s tímto problémem,“ shrnul indickou politiku Divya Reddy, analytik Eurasie group pro server Marketwatch.
Svým snažením ovšem Indie a další země jako Čína, Pákistán, Vietnam či Uzbekistán pokřivují komoditní trhy a berou farmářům důležitou informaci o cenách, která jim ukazuje, jaké plodiny by měli začít pěstovat. „Vláda rovněž vytváří nejistotu. Pokud může zasáhnout na trzích kdykoli chce, chuť k investování se snížuje,“ míní Arpitha Bykere, analytik RGE Monitor.
Ozývají se i další kritické hlasy, které tvrdí, že krátkodobá ochrana spotřebitelů v podobě exportních omezení, dotací potravin či neefektivního rozdělování subvencí pro zemědělce, může v příštích letech celý problém drahých potravin ještě dále prohloubit. „Politika mající za cíl ochránit domácí spotřebitele snižuje pobídky výrobcům, aby se přizpůsobili trhu,“ varuje Asijská rozvojová banka (ADB). Zemědělci nebudou ochotni zasadit více rýže či jiných plodin a jejich produkce tak bude jen obtížně schopná nasytit rostoucí, zejména asijskou poptávku. To se promítne do vyšších cen.
Dlouhodobě existuje patrně jen jeden způsob, jak ceny potravin snížit a omezit chudobu: zvýšit jejich produkci. Místo drahých a neefektivních dotací pro zemědělce či omezování obchodu by podle studie ADB bylo lepší, aby vlády usnadnily farmářům přístup k finančním službám. Analýza údajů z padesáti států z let 1980 až 2003 ukazuje, že zvýšení objemu soukromých úvěrů o jedno procento HDP sníží výskyt podvýživy o 0,22 až 2,45 procenta. Přitom v chudých zemích se nyní podíl soukromých úvěrů na HDP pohybuje kolem 16 procent. Ve vyspělém světě je to 88 procent.
Další oblastí, na kterou by se vlády podle ADB měly soustředit, jsou reformy domácího zemědělství spojené s vyššími investicemi do nových technologií a do zlepšování produktivity. Kdyby se produktiva pěstování rýže a pšenice dostala v asijských zemích na světový průměr, vzrostla by globální produkce pšenice o 17 procent a u rýže o 23 procent. To by vedlo k poklesu světových cen, uvádí studie ADB.
Analytici rovněž uvádí, že boj s inflací by se dal částečně vyhrát, kdyby asijské státy uvolnily své měnové kurzy a nechaly je posílit vůči americkému dolaru. Jenže tamní vlády se obávají, aby to nepoškodilo schopnost podniků vyvážet.
Jedno je jisté. Zákazy a omezení obchodu nic nevyřeší. „Spekulativní kapitál hrál bezpochyby důležitou roli především v konečných fázích, kdy ceny komodit rostly exponenciálně,“ myslí si Petr Čermák ze společnosti Colosseum. Nelze ovšem očekávat, že bez spekulací by ceny rychle spadly.
Má Země na to, aby nás i do budoucna uživila? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem