Obecná rada zní, že jinak zdravý pár by měl vyhledat lékařskou pomoc, pokud neúspěšné pokusy o početí trvají jeden rok. Příčiny neplodnosti mohou být jak na straně ženy (35 procent), tak na straně muže (35 procent), u 25 procent párů se na neplodnosti podílí kombinace příčin na obou stranách. U zbývajících pěti procent se příčinu neplodnosti nepodaří objasnit. Než se pár rozhodne navštívit odborníka, utrácí zpočátku jen zanedbatelné částky za více či méně sofistikované těhotenské testy, popřípadě za testy ovulační. Zaplatí za ně od 30 do 200 korun. Nastává fáze, kdy se dvojice přestává věnovat sexu rekreačně a začíná jít doslova o život. Většina lidí se zasměje filmovému hrdinovi, na nějž partnerka s teploměrem v ruce volá: „Miláčku, už je čas, mám ideální teplotu!“ Když vás to potká ve vlastní ložnici, už to taková zábava není.
V České republice trpí neplodností asi 15 procent párů. Téměř každé desáté dítě pochází ze zkumavky. V současnosti máme v naší zemi k dispozici téměř 40 center asistované reprodukce. Ročně u nás proběhne více než 15 000 cyklů umělého oplodnění.
Ženy často nemohou otěhotnět kvůli neprůchodným vejcovodům, genetickým příčinám, hormonálním poruchám nebo nádorovým onemocněním? Důležitou roli v otěhotnění hraje také psychika.
Muži mohou být neplodní kvůli neprůchodnosti chámovodů? Často u nich dochází k poruše tvorby spermií a k jejich nedostatečné kvalitě. Značnou roli hraje i jejich životní styl.
Pokud se nedaří otěhotnět takříkajíc podomácku, začnou se zjišťovat příčiny u lékaře. U ženy by je měla najít nebo vyloučit série gynekologických vyšetření a u muže spermiogram, tedy vyšetření kvality a kvantity spermií. Doporučuje-li vyšetření lékař, je plně hrazeno pojišťovnou. V některých dražších soukromých centrech asistované reprodukce se samozřejmě může doplácet. Když se dá příčina jednoznačně určit, doporučí lékaři nejvhodnější proces, který povede k početí.
Pokud tkví příčina v nedostatečné tvorbě a zrání vajíček (oocytů) u ženy, budou jí podávány hormonální přípravky, které uzrávání vajíček podporují. Podpůrná hormonální léčba je součástí téměř všech metod asistované reprodukce. Zdravotní pojišťovny hradí určité množství léků (účinné látky v preparátech) pro jednu pacientku na rok. Doplatek tedy záleží na množství léků, které žena potřebuje nad rámec toho, co hradí pojišťovna. Může to být od dvou do deseti tisíc korun za jeden cyklus umělého oplodnění. To je ale velmi individuální.
Pokud se zjistí příčina neplodnosti u muže, konkrétně malé množství spermií či jejich snížená pohyblivost, a partnerka má bezproblémově průchodné vejcovody, může být velice efektivní metoda takzvané intrauterinní inseminace (IUI). Mužovým spermiím se prostě pomůže na cestě, kterou by samy nezvládly. Tato metoda je finančně nenáročná ve srovnání s daleko dražší a komplikovanější metodou IVF (mimotělním oplodněním), a pokud je správně indikována, může být velmi úspěšná. Zákrok stojí kolem 1500 korun a pár ho může podstoupit tolikrát, kolikrát bude potřeba.
Nejdražší? Nejdražší...
Vzhledem k tomu, že částky související s umělým oplodněním můžou s počtem neúspěšných pokusů narůstat do astronomických výšek a není v silách každého páru se předem na takovou situaci připravit, poskytují některá reprodukční centra možnost splácet tyto sumy postupně prostřednictvím některých nebankovních institucí (např. Cofidis, HomeCredit). Pár může také zažádat v bance o neúčelový spotřebitelský úvěr. Jistěže – touha po dítěti je pochopitelná, ale je otázka, zda si v této touze zachováme natolik zdravý rozum, abychom si dokázali spočítat, jestli zvládneme splácení takového dluhu. Dítě nám sice v exekuci nezabaví, ale všechno ostatní sebrat můžou.
Když lékaři indikují jako nejvhodnější metodu mimotělní oplodnění, dojde k zázraku splynutí dvou miniaturních buněk v laboratoři pod mikroskopem. Ženu čeká nejen pravidelná koňská dávka hormonů podporujících ovulaci ale i následný odběr zralých vajíček během krátké anestézie. Muž, pokud je jinak zdráv, absolvuje sice možná trochu nedůstojný, ale za to bezpochyby daleko méně nepříjemný „samoodběr“ spermatu. Dále je vše podstatné v rukou lékaře. Nejjednodušší proces, který je hrazený ze zdravotního pojištění, je ten, kdy je spermiím představeno vajíčko v Petriho misce a čeká se, která z nich se stane vítězem závodu o přežití. Pokud se taková šikulka najde, oplodněná vajíčka se po 48 až 72 hodinách vloží do dělohy. Pak už zbývá jen čekat, jestli se embryo bude zdárně vyvíjet a organismus matky jej přijme. Takto lze velmi zjednodušeně popsat zákroky, které hradí pojišťovna. Za jeden takový cyklus zaplatí zhruba 26 000 korun. Partneři potom doplácejí vedle léků také nadstandardní metody, které zvyšují pravděpodobnost úspěchu umělého oplodnění. Je jich celá řada a obyčejný smrtelník si pod jejich názvy a zkratkami jen stěží představí, o co se ve skutečnosti jedná. V průměru 10 000 korun utratí za léky pár, který žádné další nadstandardní metody k základnímu mimotělnímu oplodnění nepotřebuje. Pokud se musí spermii pomoci tak, že se speciální injekcí vpraví do vajíčka (metoda ICSI), cena vzroste o pět až osm tisíc. Někdy je doporučena tzv. prodloužená kultivace embryí, která spočívá v tom, že se oplodněná vajíčka nechají v laboratorních podmínkách několik dní. To umožní vybrat ty „nejsilnější“ zárodky s větší pravděpodobností přežití. Takový postup se prodraží o dva až pět tisíc korun. Embryím, která mají problém s uchycením se v děloze, se dá pomoci tzv. asistovaným hatchingem (dva až čtyři tisíce korun). Často také zbývá několik embryí navíc. Ty je možné a vhodné zamrazit a uschovat na případný další pokus. Takové zmražení a úschova stojí kolem tří tisíc korun. Zastavíme, podtrhneme, sečteme: teď už jsme na třiceti tisících z vlastní peněženky.
Další desetitisíce mohou naskočit, pokud se spermie musí odebrat muži operativní cestou (metoda MESA nebo TESE) nebo když si pár nechá jednotlivá embrya geneticky vyšetřit kvůli možným dědičným chorobám (metoda PGD). To jsou jen některé možnosti, které zvyšují pravděpodobnost úspěchu asistované reprodukce. V té nejnáročnější variantě je možné za jeden cyklus mimotělního oplodnění doplácet až kolem sta tisíc korun. Tato varianta se netýká každého, ale přece jen vás při té představě asi trochu zamrazí. Zvlášť když je známo, že úspěšnost jednoho cyklu je asi třicet procent.
Mladí a zdraví muži a ženy se mohou rozhodnout darovat zárodečné buňky pro potřeby párů, u nichž není možné ze zdravotních důvodů použít vlastní vajíčka či spermie. Budoucí rodiče se musí smířit s tím, že jejich potomek bude mít 50 procent genů po někom zcela neznámém. Mají přinejmenším jistotu, že dárce je prověřen lékaři po zdravotní stránce. V reprodukčních centrech se navíc snaží vybírat buňky takového dárce či dárkyně, kteří se fyziognomicky co nejvíce podobají budoucím rodičům. Dárci se naopak musí vyrovnat s faktem, že někde možná běhá jejich biologický potomek, kterého pravděpodobně nikdy neuvidí. Jelikož jde o dárcovství a nikoli prodej zárodečných buněk, odměny dárců jsou oficiálně náhradou za náklady spojené s dárcovstvím. Za vajíčko se platí kolem dvaceti tisíc korun, za sperma zhruba desetkrát méně. Záleží ale na odběrových místech a na požadavcích, které na dárce kladou.
Dalším extrémním a diskutovaným způsobem, jak přijít k vlastnímu potomkovi, i když nám příroda nepřeje, je náhradní mateřství. Náhradní matka odnosí biologicky cizí dítě neplodnému páru. Tento proces je legální, nesmí být však za úhradu, neboť by šlo o obchod s dětmi. Právně je matkou žena, která dítě porodila a otcem je skutečný biologický otec. Náhradní matka přenechá dítě otci a biologická matka jej po čase adoptuje. Pokud se ale náhradní matka rozhodne, že si dítě chce nechat, jen těžko jí v tom jde zabránit.
Od loňského dubna platí nová zákonná úprava, podle které stát hradí ženám od 22 do 39 let čtyři cykly umělého oplodnění namísto dřívějších tří cyklů, a to za předpokladu, že v prvních dvou cyklech došlo k přenosu pouze jednoho embrya. Při přenosu jediného embrya je samozřejmě menší pravděpodobnost úspěchu než při přenosu dvou a více embryí, jenže s transferem více zárodků jsou spojena častá vícečetná těhotenství a vyšší náklady na péči o těhotnou i o případná vícerčata. Na první pohled se zdá, že nový zákon situaci neplodným párům usnadnil, ale při druhém pohledu už to tak být nemusí. Dobře si všimněte formulace „cykly umělého oplodnění“. Zatímco zákonodárci měli patrně na mysli „mimotělní oplodnění“, pojišťovny si toto vyjádření vysvětlují tak, že se jedná o jakékoli umělé oplodnění, tedy i onu relativně levnou inseminaci. Může se tedy snadno stát, že si žena „vyplácá“ hrazené pokusy na metodu IUI, kterou pojišťovna dříve hradila šestkrát ročně, a drahé mimotělní oplodnění bude muset platit celé ze svého. Častěji se ale stává, že páry volí rovnou finančně i metodologicky náročnější mimotělní oplodnění namísto inseminace i v případech, kdy by bylo vhodnější zkusit nejprve jednodušší variantu. Zářný příklad toho, jak může jedno nedomyšlené slovo v zákoně zkomplikovat lidem už tak náročnou situaci.
Uhradit plnou cenu za mimotělní oplodnění musí pár, který absolvuje další cyklus nad rámec hrazený z veřejného pojištění. Pokud žena nespadá do věkové kategorie 22 až 39 let, a přesto chce podstoupit umělé oplodnění, hradí si celý zákrok sama. Pouze u žen, které trpí oboustrannou neprůchodností vejcovodů je věková hranice snížena na 18 let. Lékaři mohou provést umělé oplodnění ženě do 49 let.
Je nesporné, že i ženy v nejplodnějším věku (mezi 18. a 25. rokem života) mohou mít nejrůznější problémy s otěhotněním, nicméně trend mateřství odkládaného až na dobu po třicátém roce života s sebou bezpochyby nese větší pravděpodobnost snížené plodnosti. Jistěže svou roli sehrají i vlivy špatného životního prostředí, neustálý stres a civilizační choroby, ale faktor věku je neúprosný. Přestože se medicína vyvíjí neuvěřitelným způsobem, lidské tělo je víceméně stejné a plodný věk ženy zůstává stejný jako před stovkami let. Muži mají v tomto směru výhodu, i když také mužská plodnost ve vyspělých zemích povážlivě klesá. Proto se vám může hravě stát, že peníze, které zodpovědně spoříte budoucím potomkům na studia, utratíte už při samotné snaze si nějakého potomka vůbec pořídit.
Výkon | Doplatek v Kč | Poznámka |
Zdroj: weby center asistované reprodukce | ||
Doplatek na léky při IVF | 4000–8000 | podle toho, kolik jich žena potřebuje |
IUl (intrauterinní inseminace) | 1000–3000 | inseminace spermatem partnera |
ICSI do 10 oocytů | 8000–10 000 | napíchnutí vajíčka spermií (intracytoplazmatická injekce spermií) |
Prodloužená kultivace embryí | 3500–8000 | přenos embryí 4.–6. den po oplození |
Asistovaný hatching | 3000–6000 | narušení vnějšího obalu embrya; tento krok podpoří uhnízděn embrya v děložní sliznici |
Kryokonzervace embryí | 3000–5000 | zmrazení většinou dvou embryí, za každé další se doplácí |
Uchovávání kryokonzervovaného materiálu na 1 rok | 1000–2000 | uchování zmražených embryí |
Kryoembryotransfer (KET) | 2000–8000 | vložení embryí, která byla zmražena |
MESA/TESE | 6000–20 000 | získání spermatu operačně |
PGD | 30 000–65 000 | genetické vyšetření embryí před vložením do dělohy |
Použití vajíčka dárkyně | až 25 000 |
|
Použití spermatu dárce | 1500–2500 |
|
Výběr z kalkulaček na Peníze.cz:
spočítejte si, jestli máte nárok na porodné, jaká vám náleží mateřská, jak vysoký měsíčně může být váš rodičovský příspěvek, kolik dostanete na přídavcích na děti (nebo že nedostanete nic), případně kolik vám dají na ošetřovném, pokud budete muset zůstat doma s nemocným dítkem.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 3. 2013 8:42, beruskaberuska
Já otěhotněla na druhý pokus a každý stál cca 70000kč.Mým problémem byla nepruchodnost obou vejcovodu po mimoděložních těhotenství a následné zdravotní problémy,které mne katapultovaly až za hranici 39 let.Syn je zdravý a dělá nám velkou radost.Jsem vděčná ,že jsem matkou a že žiju v době,kdy je možná pomoc.Přeji všem hodně štěstí
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
26. 3. 2013 16:20, pimka
jojo dneska je všecko o penězích i ty děti
kdo na to má tak si hupne na"umělku",pak hrozná radost že to vyšlo a pak zjistí kolik je výchova stojí ,čas,omezení v kariéře....děti mají materiální nadbytek ale citově jsou oploštělí a uznávají jen materiální hodnoty,jejich žebříček hodnot je chaotický,primitivní..
ale je jasné,že se o tomto nikde nedočtete,nikde to nevysílají,žádné reportáže,žádné články co z takových dětí vyrostlo-ukazuje se jen reklama jak si to lidi umí ve všem hezky zařídit a jak mají přírodu na háku.
V diskuzi je celkem (28 komentářů) příspěvků.