Očima expertů: Jsme otroci mocných bankéřů?

Lidé po celém světě začínají mít strach ze své budoucnosti. Pomyslné sociální nůžky mezi chudými a bohatými se stále více rozevírají, střední třída ztrácí na kupní síle a mladí studenti se zadlužují na dlouhá léta dopředu. Pocit rezignovanosti však u mnohých přerostl v nefalšovaný vztek vůči těm, kteří jsou za dnešní neutěšenou situaci zodpovědní. Chamtiví bankéři, nezodpovědní finančníci, všemocné korporace v pozadí, zkorumpovaní a neschopní politici – to jsou „muži na odstřel“, alespoň pro statisíce protestujících po celém světě. Do ulic však nevyšli jen nezaměstnaní či „notoričtí demonstranti“, ale také obyčejní lidé, kterým již došla trpělivost. Nechtějí být neustále vláčeni systémem, který ze svých daní financují a „ti nahoře“ je využívají jen jako svou dojnou krávu. Hnutí Occupy Wall Street a protesty v až po uši zadlužených evropských státech jsou s největší pravděpodobností jen začátkem sociálních nepokojů, které nás čekají v následujících měsících.

Co si o hnutí Occupy Wall Street a podobných protestech nespokojených občanů myslí námi oslovení experti? Mají přední bankéři a finančníci opravdu takový vliv na současné dění, že se jim z politiků povedlo udělat jen figurky na šachovnici, na které mají rozehranou svou bezohlednou hru?

DAVID ONDRÁČKA

ředitel české pobočky Transparency International

Banky a finanční instituce mají velký vliv a morálním hazardem jsou výrazně zodpovědné za globální ekonomickou krizi. Hnutí Occuppy Wall Street je zatím tažené hlavně naštvaností a beznadějí, ale ta roste a může se vyvinout v cokoli, i násilí. Kdo dnes chrání City a Wall Street před demonstranty? – jen vláda. Ale vydrží to?

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

S hnutím Occupy Wall Street hluboce nesouhlasím. A to přesto, že na samotném terči kritiky bych se s nimi do jisté míry shodl. Zásadní problém tkví v tom, že demonstranti kritizují finančníky „zleva“. Přitom je potřeba kritizovat je „zprava“. Postupným fúzováním a zhoubným napojením na stát totiž velkobankéři společně s byrokraty utvořili polosocialistické zřízení, stát ve státě, jemuž je zásadně cizí zpětnovazebný mechanismus zisků a ztát. Přesněji řečeno, socializovány jsou ztráty, kdežto zisky zůstávají soukromé. Řešením rozhodně není více socialismu, jak mylně žádají „okupanti“, ale naopak více trhu. Obávám se však, že tento „stát ve státě“ je tak zakonzervovaný a zároveň tak vlivný, že uvedení trhu se vším všudy – včetně plné odpovědnosti za vlastní ztráty – je dnes bohužel pouhou utopií.

JAN KELLER

sociolog

Bankéři a finančníci svým způsobem za nic nemohou. Slouží pouze systému, který přestal fungovat pro blaho lidí (původně tady byla národní ekonomika skutečně kvůli blahu národa, jakkoliv to dnes může znít neuvěřitelně) a začíná požírat sám sebe. Bankéři dělají jen své řemeslo, kterému se vyučili a jehož širší kontext je nezajímá. Svým bankám se snaží přinést maximum zisku, a to třeba i na úkor většiny amerických domácností, státní pokladny a zbytků amerického průmyslu. Nezazlíval bych jim to. Nic jiného prostě neumějí. Dělají jen to, k čemu byli vycvičeni.

PETR MACH

ekonom

Protestovat by se nemělo proti bankám a burzám, ale proti politikům, kteří banky z našich peněz dotují a kteří je pomocí regulací a hrozeb dalších regulací korumpují a zneužívají na financování svých kampaní. Banky jako takové jsou užitečné instituce a lidé jim svěřují peníze dobrovolně. Komu se banky nelíbí a nechce svými poplatky živit bankéře, ať zruší v bance účet a platí zásadně hotově. Není kvůli tomu nutné okupovat Wall Street.

PAVEL KOSATÍK

spisovatel a novinář

Skutečnou míru jejich vlivu možná vůbec nejde zjistit, ale to na sílu manifestací nebude mít vliv. Demonstruje se totiž pod vlivem frustrace, že vedle moci politické, jakž takž viditelné a kontrolovatelné, roste moc skupiny lidí, kteří se nikomu z ničeho nezodpovídají, nejsou pod kontrolou médií a tak dál. Není to válka chudých proti bohatým, ale válka neinformovaných s těmi, kdo jsou v podezření, že informace mají a zneužívají je proti ostatním. Jde o celosvětovou krizi důvěry, ne ekonomiky. A je to hnutí davové, nepracuje příliš s kriticky uvažujícím jedincem. Nemá-li proto vyhrát, nesmějí ti, kdo se považují za kriticky a chladnokrevně uvažující lidi, vyklízet prostor. Že se něco vyvíjí špatně a že to špatně dopadne, už by v Čechách nemělo být pokládáno za názor. Je-li krize, pak za názor považujme, když člověk navrhne, jak z ní ven.

PETR TEPLÝ

ekonom

Protesty proti bankéřům a finančním korporacím nejsou překvapením. Za prvé, lidé si až nyní začínají uvědomovat, že privatizace zisků a socializace ztrát není úplně košer pro daňového poplatníka. A je v principu jedno, zda se jedná o finanční (znárodnění bank) nebo nukleární krizi (znárodnění japonské firmy TEPCO), daňový poplatník prostě zapláče. Za druhé, s prohlubující se krizí roste počet nezaměstnaných i nespokojených, čili množina potenciálních demonstrantů se zvyšuje.

Pochopitelně, že finančníci z Wall Street mají významný vliv na světové dění, stačí se jen podívat na personální vazby a výměny mezi Wall Street a americkým ministerstvem financí. Dalším důkazem je nedokonalá regulace finančních trhů, která je zpravidla šitá na míru finančním korporacím, ač se politikové snaží veřejnost přesvědčit o opaku. Důkazem je například "bezzubý" Dodd-Frank Act na regulaci finančních trhů v USA či bankovní regulace Basel I, II a III. Znáte ale nějakého ministra financí, který není za dobře s bankéři? Já tedy ne. Jedná se prostě o takovou hru na vrub daňového poplatníka, jinak tomu nebylo, není a nebude, bohužel...

TOMIO OKAMURA

viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Banky a nadnárodní korporace, včetně těch finančních, vliv mají. Jsou první ligou světového dění - politici a média jsou pak v závěsu. Navíc v Americe jsou někteří politici a exekutivní členové vlády přímo lidé "delegovaní" z Wall Street. O tom, kdo bude prezident, rozhodují peníze a ty kandidátům nedávají aktivisté z ulice - jsou to ekonomické lobby. Neberte to jako spikleneckou teorii, ale jako fakt. Podle toho pak vypadají zákony - v USA regulační zákony tvořili, resp. rušili ministři a politici pocházející z firem, které měly být kontrolované. To byl prvopočátek světové krize. Ostatně platí to z velké části i o politice v ČR. ČEZ nikdy nefinancoval jen jednoho politika, ani ne jen jednu stranu. Platí tu pravidlo, že politici si smí hrát svou hru na politiku, smí se hašteřit, ale pak jsou jednoznačné priority - třeba podpora energetické koncepce vypracované ČEZ. Co chcete, když ministr průmyslu přichází z jeho vedení? Americký velvyslanec smí trousit moudra o korupci, ale zásadní povinností je prosazovat zájem firmy Westinghouse. Berme jako fakt, že jedním z mocenských pilířů tohoto světa jsou globální firmy a finančníci. To někdy nemusí být negativní - tyhle kruhy podporují otevřené trhy. Na druhou stranu ne vždy podporují demokracii. S diktátorem je pro firmy jednodušší domluva než s parlamentem.

Jaký je váš názor? Zavedli nás do dluhové krize hamižní bankéři? Napište nám do diskuze.

Sdílejte článek, než ho smažem