Očima expertů: Jsme otroci mocných bankéřů?

Přijde mi, že se Vám podařilo výstižně shrnout podstatu problému. Bylo by zajímavé zjistit, jaké je zadlužení těch, co vehementně bojují proti tomu, aby se jim krátily nadprůměrné mzdy, či dokonce bojují za to, aby se jim v době ekonomické recese mzdy zvyšovaly na úkor ostatních.

Naprosto souhlasím, stále letí heslo "užívej si tady a teď" a co bude dál, s tím si nedělej hlavu. Mám slušný příjem, tak musím mít luxusní dům (na hypotéku), s vybavením (na splátky), dobré auto (na leasing), exotickou dovolenou (spotřebitelská půjčka), prostě já na to mám. Pak přijde krize, nemoc nebo Kalousek a ... křičím: já musím mít vyšší nemocenskou než ostatní, musím splácet, ... nesmíte mi zvýšit daně z vysokého platu, já musím splácet, ... nemůžete mi snížit odpočty hypotéky z daní, já musím splácet ... Ale časy se už mění - donedávna tento styl aktivně podporovali i politici společně s bankéři, a už vidí, kam to dovedli. Snaží se sice hledat viníky vzniklých problému všude možně a přitom stačí začít hledat u sebe.

Zadlužení ohledně naplnění bytových potřeb lze pokládat z dluhů za nejrozumnější. Nicméně jsou zde různé cesty k zadlužení. Uvádím příklad na základě zkušeností zadlužení známých z praxe či postupy, jak lze se rozumněji zadlužit. 1. koupili byt - zadlužení na 100% a v rámci dluhu 25% tvořily náklady na rekonstrukci bytu - k tomu lze říci, že bez tohoto dluhu na rekonstrukci by se mladý pár jistě obešel, protože na novou linku, podlahy, koupelnu by si mohli počkat, nejednalo se o funkční problém, ale jen prostě to chtěli mít nové. 2. Od doby, kdy člověk začne vydělávat a ví, že bude pořizovat bydlení, odkládat si část příjmu na tento účel. Pokud třeba ještě nemá děti, tak bydlet s více lidmi a dělit se o nájem, ušetřené peníze odložit na pořízení budoucího bydlení. Překvapuje mne, kolik je lidí, co vydělává nadprůměrně a není schopno vyvořit si rezervu ani po 10 letech působení na pracovním trhu a nemají vyřešeno bydlení. 3. Někdy pronájem malého bytu vyjde finančně na stejno či lépe jak vlastnictví velkého bytu s poplatky a k tomu navíc ještě hypotéka. 4.Příklad rodiny, která neuspoří na splátky bytu, protože se nesmyslně zafizovala na zadlužení na nákup spotřebních věcí, takže na ten byt jaksi nezbývá.
Chci tím říci, že v naší společnosti samozřejmě jsou lidé, kteří to mají horší ohledně pořízení bytu, protože mají nízké příjmy - k tomu lze ale podotknout, že mnoho z nich časem něco zdědí, či aktuálně využívají možnosti vícegeneračního bydlení v rodinném domě, což je z hlediska využívání energií nejen ekologické ale i ekonomické. Troufám si tvrdit, že lidé, co mají nízké příjmy, nemají záchranu v podobě rodinné sítě, nemohou si dovolit bydlení na hypotéku, tak těch je menšina. Může se to týkat např. dětí z dětských domovů. Toto by měla řešit sociální práce. Stále mne překvapuje, jak někteří lidé tvrdí, že nemají peníze, že by si něco nemohli dovolit, mají nízké mzdy, ale nedělá jim problém každý měsíc nemalou sumu utratit na cigaretách a krabicovém víně.

Kdyby jen bankeru. Taky statu (urcuje vysi dani), zamestnavatelu (urcuji, zda je jiz clovek pro spolecnost nepotrebny), exekutoru (ekonomicka likvidace i bezdluznych).

Podívejte se na to z nadhledu. Není stav, kdy se "dluh stává neoddělitelnou součástí přežití" u většiny občanů, vlastně to nejlepší, co si může vládnoucí vrstva přát? Občan relativně dobře zabezpečený základními statky je stabilizační prvek v jakémkoli systému, ovšem má-li tyto statky pořízeny na dluh není nic lepšího.

Podnikat nemůže každý,aby se mohl vyhýbat podpoře zlotřilosti tím,že sám šikovně zkrátí odvody státu. Zaměstancům se vše odebere automaticky.Pro mnohé,díky nepoměru mezi podprůměrnou mzdou a cenami naopak nad evropským průměrem,není jiné cesty,než se zadlužit.Pro bydlení i v té pitomé "králíkárně" není jiná cesta,než zadlužení na celý život.Kde jsou ty levné startovací byty,slibované na počátku kapitalizace společnosti?Věřím,že se někteří zadlužují neuváženě,ale pro většinu se stává dluh neoddělitelnou součástí přežití.Snadno se pak padá do dluhové pasti. Dalším problémem pro valnou většinu dlužníků je,že díky své životní úrovni nemohou napráskat tak vysoké dluhy,aby jim byly odpuštěny tak,jak se stává u nejvyšších špiček.

Lidem chybí vitální energie a tu, co ještě mají, jim stravuje strach. Vibrují jen na základní a sexuální čakře.

Problém také souvisí s finanční gramotností lidí a neznalosti fungování ekonomických zákonů. Neustále se divím, kolik lidí zastává názor, že vždy si práci našli a vydělali peníze, proto se nesmyslně zadluží na desítky let, protože jsou přece schopní. Vidina např. domu jim iracionálně zatemní mozek, musí si jej užít přece co nejdříve,mají falešný pocit, že dům na dluh jim třeba přinese nějakou prestiž, přece nebudou bydlet v "králikárně, rozuměj paneláku". Mají představu, že ekonomika funguje lineárně a pořád se zlepšuje, nějaký cyklus jim vůbec nedochází. Vůbec nepočítají s tím, že za 5 let může přijít ekonomická recese, ztráta zdraví, práci nenajdou, i když jsou šikovní, ale na dluhy jim nikdo nedá. Lidé by se měli naučit větší SKROMNOSTI VE VZTAHU KE KONZUMU V SOUVISLOSTI SE ZADLUŽOVÁNÍM, NAUČIT SE ZVAŽOVAT RIZIKA VE VZTAHU K PŮJČKÁM A POKOŘE. Dluhová krize přišla z USA, podívejme se na mentální vzorce některých američanů, viz např. TV FLN. "Jsme čtyřčlenná rodina, naši pubertální synové dorůstají, proto chceme zvětšit náš dům 150m2 na 300m2, abychom měli pro sebe více prostoru" - s tím také samozřejmě souvisí nárůst energií, jejichž produkce zatěžuje životní prostředí. Aby si někteří lidé mohli žít neskromně nad poměry, tak na druhé straně někde jinde se někdo bude muset uskromnit nebo dýchat špinavý vzduch. Společnost zasáhla nuda, kterou řeší konzumem. Lidé ztrácejí schopnost být šťastni, aniž by museli hromadit neustále majetek. Svou hodnotu dokazují na tom, co vlastní, což je divné.

No, že se společnost radikalizuje a lze očekávat akceleraci soc. bouří je celkem logické. Na vině ovšem není ani bankéř, který dělá jen svou práci ani politik, který sliboval nesplnitelné, aby se do politiky dostal, ale jen a toliko obyčejný volič, obyčejný ignorant poměrů, finanční analfabet a ti, kteří celý tenhle těátr nedůvěry a čím dál obludnější dluhovou krizi spoluvytváří tím, že ji platí - platí bankéřům tím, že mají účty v bance, platí pojištění za nic, používají digitální bankovky, které nejsou ničím kryty, resp. jsou kryty jejich budoucím dluhem a sponzorují korupci ve svém okol. Nakupují koš s čím dál vyšším DPH, místo toho , aby využívali bartr, kofinancují předem rozkradené daně, a oni to vědí a ignorují i přesto, že většině už dochází dech, jsou nevrlí, plní zlosti a mnohdy i beznaděje. Nechápou, že změnu směru musí udělat jen oni sami, tedy každý jeden sám, tím, že přestanou spolufinancovat a věřit kartelům bankéřů i politiků.