Když ke dnu, tak na růžovém kole

Můj praděda snil o vlastním bicyklu, děda o motorce, táta o autě – a já mám být nakřivo z toho, že si za tisícovku můžu od jara do podzimu vypůjčit některou z pěti starých, narůžovo natřených furtošlapek. Ty do brněnských ulic minulý týden vypustili provozovatelé služby Rekola, už zavedené v Praze a Olomouci. Její slogan „žádná omezení“ je s přihlédnutím k ceně a počtu kol tak brutálně ironický, že kdyby se ho dožil Kurt Vonnegut, závistí by se pokusil o sebevraždu ještě jednou a konečně pořádně.

Novináři Rekola přivítali, protože „bikesharing“ se skládá z „bike“ a „sharing“, dvou slov se stoprocentně pozitivní karmou, a protože se reportáž „aktivní mládež se namísto demonstrování sebrala a vyčistila potok“ píše nebo točí sama a lidi to mají rádi.

Věřím a doufám, že až se ke zprávám o Rekolech někdo vrátí za třicet let, bude nad nimi kroutit hlavou úplně stejně jako já nad tím, jak se chodívalo pro mouku k sousedům.

Ne důvěra, zoufalství

Sdílenou ekonomiku můžete brát buď jako nezvratný a „přirozený“ trend a hledat v něm to dobré. To se děje třeba v posledním čísle časopisu Wired (služby pro sdílení bytů a aut „naučily Američany konečně si navzájem věřit“) nebo denně na webu Fast Coexist („když odhlédneme od pozitivního vlivu na životní prostředí, sdílená ekonomika je způsob, jak jednotlivcům umožnit dělat toho víc a přitom vlastnit méně, jak stimulovat lokální ekonomiku tím, že v ní utrácíte peníze“).

Všimněte si, že sdílená ekonomika jako cesta vpřed je jedním z průniků jinak rozhašteřených reformních politických sil. Libertariáni na ní oceňují spontánní řád vyrůstající zezdola, obvykle na ryze konkurenčním principu – viz obranu služby na zprostředkování spolujízd před úředníky chránícími taxikáře. Zelení kvitují šetrnost k životnímu prostředí. Pirátům je milé efektivní využití technologií.

Můžeme ale taky kriticky přemýšlet nad tím, proč tolik lidí najednou pronajímá svoje byty turistům přes AirBnB a všelijak jinak se účastní sdílené ekonomiky. Proč? je ostatně vedle kdo?, co? a kdy? jedna z otázek, na které by měl odpovídat každý zpravodajský nebo publicistický text. Na poslední Wired tak například reagoval chmurný článek v New York Magazine: „Sdílená ekonomika není projevem důvěry, ale zoufalství.“ Mizí plné úvazky – a nahrazují je krátkodobé šolíchy a kapitalizace všeho, co člověk vlastní, tedy i bytu (AirBnB) nebo auta (Uber).

Tady se zas můžou navzdory odlišným východiskům potkat marxisté s konzervativci. Jedni budou tvrdit, že lidi do sdílené ekonomiky vhání chamtiví kapitalisté, druzí, že uzurpátorský stát. Ale shodnou se na tom, že nouze je nouze, ne životní styl.

Anketa

Jezdíte na bicyklu do práce, v práci, po obchodech...?

AnoKolo je pro mě zábava, ne prostředek dopravyUvažuju o tomNejezdím na kole

Oba dva světonázory jsou v českých médiích nepopulární až vysmívané, takže se nikdo neptá: O čem přesně vypovídají růžové furtošlapky na ulicích Prahy, Ostravy a nově Brna? Soudím, že:

• Hromadná doprava českých měst přestává být atraktivní i pro studenty, ať už kvůli úsporám a omezování spojů, nebo kvůli tomu, že je málo cool a individuální. (Nakonec se to nevylučuje.)
• Na přepravu po městě se nevyplácí kupovat pěkné nové kolo, protože ho nemůžete nechat na ulici před školou, kanceláří nebo kavárnou, aniž by z něj tu a tam někdo neodmontoval světlo nebo si ho rovnou neodnesl celé. (Stará kola Rekol jsou mimochodem růžová proto, aby byla nápadnější a ještě víc odrazovala zloděje.)
• Mnoho studentů a mladých pracujících žije v přeplněných bytech bez možnosti uskladnit cokoliv většího. (Na rozdíl od vysmívaných kolejních králíkáren, které obvykle měly nějaký sdílený prostor, navíc za vrátnicí.)
• Ve smutné nekonečné spirále se vypařuje chuť utrácet a s ní pracovní místa. Rekola závod ke dnu zosobňují možností odpracovat si členství v klubu.
• Po několika generacích lidí, kteří do dospělosti vstupovali s jistotou, že se brzy budou mít materiálně líp než jejich rodiče, tu je první, která takovou perspektivu nemá. Poválečné budování možná ještě ne, ale gulášový socialismus i raný kapitalismus by s půjčovnou starých kol narazily na posměch a lidovou nevoli. Podle fotek z brněnského zahajovacího pikniku ale dnešní mladí přijímají skromné ekonomické možnosti s noblesou, jako zodpovědný životní styl.

To všechno jsou politické problémy, s politickými příčinami i politickými řešeními. Nemusíme se shodnout na tom, jak ta řešení vypadají: někdo může chtít bezplatnou veřejnou dopravu, jiný zrušení ekologické daně na staré ojetiny. Dát si do držky je až druhý krok. První krok je častěji se ptát proč? – a vnímat dobré zprávy o mladých, co se sebrali a vyčistili potok, jako špatné zprávy o tom, že je potok špinavý a znečistitel dává ruce pryč.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem