Rovná dávka není nesmysl

Nesmál se například Jiří Večerník ze Sociologického ústavu AV, návrh totiž má totiž něco do sebe. Jeho realizace by znamenala, že by ve státní sféře nebyla potřeba celá armáda úředníků, kteří dnes testují, počítají a vyplácejí různé sociální dávky. Nebyly by třeba různé kontrolní instituce, mechanismy a sankce pro případ zneužití. Je člověk skutečně nemocný nebo nemoc jen předstírá? Bylo by to jedno - od státu by dostal stejně. Nemůže najít práci nebo nechce? Pobírá invalidní důchod, protože podplatil doktora? Ať si ho užije - je to jeho věc. Výplata dávek by byla velmi jednoduchá - odečet z daně, příp. doplatek (negativní daň) od příslušného finančního úřadu. Vypadá to jako jednoduchý recept na vyřešení spousty problémů.

Jak dojít do cíle bez úhony

Jako u každé reformy, i tady je třeba vyřešit základní otázku: jak se k rovné dávce dopracovat a přitom neohrozit ani státní rozpočet, ani občany, kteří jsou na dosavadních dávkách skutečně závislí. Současní důchodci musejí dostávat své důchody i nadále. Ekonomicky aktivním osobám už vznikly nároky, co se týče důchodu - ty musí být rovněž proplaceny. Nemůžeme zničehonic oznámit invalidům a nemocným, že mají smůlu a od zítřka budou pobírat rovnou dávku ve výši životního minima. Je-li rovná dávka cílem, musíme se k ní dopracovat postupně a dodržet přitom několik zásad, respektujícíh výše uvedená rizika.
Řešením je dát občanům čas připravit se jak na krizové, tak očekávané životní situace (invalidita, nemoc, stáří) formou komerčního připojištění, aniž bychom od nich oproti dnešku požadovali peníze navíc. K tomu by jakékoli změny měly směřovat ke zvýšení konkurenceschopnosti, tj. snižování celkového daňového zatížení. Konkrétně jde o postupný přechod od současného systému dávek přes dávky paušální s komerčním připojištěním, placeným ze snížených daní, až po rovnou dávku. U některých dávek je možný přechod nárazový (nemocenská), u jiných je nutno volit postupný (starobní důchody).

Jako příklad uveďme nemocenské pojištění

Vyplácení nemocenské by převzaly zdravotní pojišťovny, a to vždy od prvního dne nemoci ve výši rovné dávky, která by se rovnala životnímu minimu jednotlivce (dnes 2 320 Kč měsíčně). K tomu by se každý mohl u své zdravotní pojišťovny připojistit podle svého uvážení až do určité maximální výše (např. 40 % své hrubé mzdy). U připojištění by se dávky vyplácely standardně až od 15. dne nemoci, s výjimkou hospitalizace a mateřské dovolené. To by umožnilo platit na toto připojištění méně než 6 % pojistné částky (odhad).

Celá transformace nepotrvá déle než tři roky. V prvním roce začne vyplácení nemocenských paušálů a připojištění, a to ve druhé polovině roku. První polovina poslouží pro registrace a přihlašování k připojištění. Správa nemocenského pojištění (SNP) bude od té chvíle jen vyplácet dříve přiznané dávky. Pojistné bude rozděleno mezi dosavadního příjemce a zdravotní pojišťovny. Ve druhém roce doplatí SNP zbylé dávky a začne se likvidovat, bude ovšem ještě dostávat menší část pojistného. Pojistnou sazbu bude možné snížit o 1 - 1,4 %. Ve třetím roce už bude nemocenská zcela převedena a sazba může klesnout znovu při respektování nutnosti tvořit rezervní fondy zdravotních pojišťoven.
Výhodou nového systému budou jednak nižší odvody pro zaměstnavatele a  také mnohem jednodušší administrativa. 

Už se nehodíme marod?

Rovná dávka ale také znamená snížení motivace ke zneužívání nemocenské. Paušální dávky jsou velmi nízké, připojištění se bude vyplácet až po dvou týdnech. Na dva týdny může mít finanční rezervu opravdu každý, ovšem k tomu "hodit se marod" to zrovna neláká. Dále bude snazší kontrola. Zdravotní pojišťovna má k dispozici veškeré informace a dokumentaci, může lékaře, diagnózy i zdravotní stav pacientů kontrolovat mnohem účinněji než stát. Patrně by bylo vhodné umožnit zdravotním pojišťovnám udělovat sankce za zneužívání nemocenské, a to především lékařům - od pokut až po výpověď smlouvy. U pacientů bude hrozit nejen povinnost uhradit již vyplacené dávky, ale i penále, úroky, pojistné a daně včetně penále i úroků za příslušné období. Kontroly budou zachovány, alespoň je ale bude provádět instituce, která je k tomu kompetentní a zároveň zainteresovaná, protože platí "ze svého". Dá se uvažovat i o systému bonusů.
Ideální by bylo zrušit VZP a postupně převádět její klienty na ostatní pojišťovny tak, jak je budou schopny absorbovat. VZP je v systému rušivým prvkem se speciálním postavením, podobná spíše instituci státní, se všemi negativy, která k tomu patří. Navíc její existence odporuje pravidlům hospodářské soutěže.

Změny budou nutné i u dalších dávek

Mezi snadno reformovatelné patří např. invalidní a pozůstalostní důchody, přídavky a další dávky sociální podpory, mezi složitě a dlouhodobě reformovatelné především důchody starobní. K rovné dávce bychom se mohli propracovat odhadem za 10 - 15 let, kromě starobních důchodů - tam to bude trvat 25 až 35 let. To by nevadilo, protože důchod z důvodu věku není zneužitelný - zavedla by se tedy rovná dávka pro všechny, kromě starobních důchodců (a uživatelů dalších důchodů z doby před zavedením paušálu).
Změny budou nutné i u dávek, které se součástí systému rovné dávky nestanou - např. příspěvků postiženým a bezmocným občanům. Zde bude nutný přechod z financování institucí na financování konečného uživatele. Systém bude nejen spravedlivější, ale také levnější, protože nebudou potřeba nejrůznější "přerozdělovači", kteří vždy spotřebují značnou část finančních prostředků na svou vlastní existenci. Třetí výhodou bude změna postavení "prosebníka", který čeká roky na místo v domě s pečovatelskou službou, na váženého klienta, který si může vybírat, komu své peníze zaplatí. Pokud si příslušná instituce - ústav, denní stacionář, klub - své klienty nezíská nebo neudrží, prostě zanikne. Pokud bude chtít klient domácí péči, zaplatí někomu z rodiny nebo třeba profesionální pečovatelce - proč ne? I když na celodenní pečovatelku by si nepochybně musel připlatit.

Jaký máte názor na koncept rovné dávky? Myslíte, že v demokratickém volebním systému lze budovat systém, který potřebuje ke svému úplnému zavedení 10 - 15 let? Zdá se vám nastíněný koncept lepší než ten současný, nebo jej rovnou odmítáte?