Jedním z důvodů pro odchod ze zaměstnání je, když jste si na pracovišti zkazili zdraví nebo vám to vážně hrozí. Zákoník práce v paragrafu 52, písmeno d) doslova říká, že oprávněným výpovědním důvodem je, „nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice“.
Ať už kvůli zničenému nebo ohroženému zdraví dostanete výpověď, nebo z téhož důvodu se zaměstnavatelem uzavřete dohodu o ukončení pracovního poměru, platí pro vás přes deset let staré pravidlo, které se docela dobře vžilo – na odchodnou máte od zaměstnavatele dostat odstupné ve výšce alespoň ročního platu. Na dvanáct měsíčních platů nárok nemáte jedině tehdy, když se zaměstnavatel prokáže, že si za úraz, nemoc z povolání nebo ohrožené zdraví můžete sami, protože jste nedodržovali pravidla bezpečnosti práce, případně se na pracovišti omamovali lihem nebo jinými jedy.
Když nechtějí dát výpověď (a odstupné), dejte ji sami (a řekněte si o něj)
Odstupné ve výši dvanácti výplat je samozřejmě pořádný balík. Cena útěchy pro odcházejícího zaměstnance, kterého čeká hledání nového zaměstnance. A pořádná zátěž pro zaměstnavatele, který za svoje peníze nedostane žádnou protihodnotu. Není se proto čemu divit, že se někdy placení snaží vyhnout, jak to jen jde – odstupné neposkytnou a zaměstnance převedou na jinou práci (většinou hůř placenou). Anebo prostě nedělají nic, hrajou mrtvého brouka a čekají, jestli zaměstnanec neodejde sám, aniž si o něco řekne. I když má v ruce lékařský posudek, že nemůže svoji dosavadní práci vykonávat ze zdravotních důvodů.
Tahle praxe snad ale zmizí po letošním rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten totiž rozhodl, že dvanáctiměsíční odstupné může zaměstnanec získat i tehdy, když dá výpověď ze zdravotních důvodů sám. Nemusí tedy výpověď od zaměstnavatele dostat nebo s ním uzavírat dohodu o skončení pracovního poměru. Podle Nejvyššího soudu stačí, když jsou splněné předpoklady pro takovou výpověď ze strany zaměstnavatele či dohodu o ukončení práce. Podle Nejvyššího soudu se v zákoníku práce sice píše, že když zaměstnanec podle doktorského posudku nemůže dělat svoji práci kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání…, pak mu zaměstnavatel může dát výpověď nebo s ním ukončit spolupráci dohodou, nicméně za těchhle okolností bychom prý toto může měli číst jako musí. A pokud se zaměstnavatel k vypovídání nebo dohadování nemá, může výpověď podat sám zaměstnanec. Když do ní napíše, že důvody jeho výpovědi jsou ty, které zákoník práce shrnul do § 52 d), může dostat odstupné dvanáct platů.
Hrajte na jistotu
Dobré pojištění může být k nezaplacení. Pomáháme vybrat tak, abyste ušetřili, ale přitom byli pojištěni dobře.
Možná se naběháte
Zas až tak jednoduché to ale není. Háček je v lékařském posudku.
Pokud má výpověď zdravotní důvody, jako podklad a doklad zaměstnanci slouží lékařský posudek o nezpůsobilosti k práci. Jenomže lékařské posudky vydávané v rámci pracovnělékařských služeb nejsou od roku 2012 plně závazné, nejsou totiž úředním (správním) rozhodnutím. Když si zaměstnavatel postaví hlavu a odmítne vyplatit odstupné, s tím, že neuznává předložený posudek nebo se jím odmítá řádit, musí zaměstnanec ještě jednou své zdravotní postižení prokázat – soudu.
Je tedy klidně možné, že než se svých práv (a peněz) domůže, bude si připadat jak slepička z pohádky: nejdřív poběží k lékaři pro posudek, pak k zaměstnavateli, aby mu dal výpověď nebo se s ním dohodl na ukončení zaměstnání, potom k počítači, aby na něm našel vzor vlastní výpovědi, na poštu, aby měl stvrzenku, že výpověď poslal, potom k soudu. A soud, to si pište, si vyžádá dobrozdání dalšího lékaře… Ale za dvanáct výplat to snad může stát.
