Univerzální rada, jak optimalizovat provozní finance, podle respondentů naší ankety neexistuje. Záleží na velikosti firmy, na tom, na jak dlouhou dobu potřebuje založit, jestli se dá předpokládat, že se situace bude opakovat, a samozřejmě i na míře rizika, jakou je podnik ochotný podstoupit. Teprve po zodpovězení těchto otázek přichází čas na rozhodnutí o typu a zdroji úvěru.
Petr Vostrý, manažer péče o firemní klienty v České spořitelně
Nezapomínat na zlaté bilanční pravidlo
Pro lepší přehled si rozdělíme potřebu provozního financování na trvalou a jednorázovou. V prvním případě předpokládáme, že každý podnik má trvalou potřebu provozního financování krátkodobých potřeb. Ta proporčně odpovídá objemu jeho produkce. Ovlivňuje ji průměrná splatnost pohledávek, průměrná splatnost závazků a průměrná obrátka zásob.
Na pokrytí opakující se krátkodobé potřeby doporučujeme kontokorent, tedy vlastně určitý limit pro krátkodobé financování, a to nejčastěji účelově navázané právě na zásoby anebo pohledávky.
Další možností pro financování trvalé potřeby provozního financování jsou různé typy krátkodobých revolvingových úvěrů, které se pravidelně „otáčejí“, tedy schvalují ve své původní výši a jsou připraveny k dalšímu čerpání.
Zajímavou doplňkovou možností financování obchodních pohledávek je faktoring. Pokud ho porovnáme s bankovním úvěrem, dá říci, že faktoringové financování umožňuje financovat více rizikové klienty, protože se děje na základě kvality poddlužníka. Pokud se riziko poddlužníka dále kombinuje s pojištěním, tak dává možnost financování i firmám, které by na bankovní úvěr nedosáhli. Financování přes faktoring je nicméně pro firmu zpravidla dražší, než bankovní úvěr.
Co se týká jednorázových krátkodobých potřeb (třeba jednorázové předzásobení), tak tam poskytujeme nejčastěji jednorázový krátkodobý úvěr s definovanou splatností. Těchto úvěrů je ale výrazně méně než kontokorentů a revolvingových úvěrů. Dá se i říci, že pokud nejsou jednorázové úvěry vysoké, tak je mnoho klientů řeší jako součást běžného provozního financování.
Samostatnou kapitolou je poradenství v oblasti financování provozního kapitálu. Klientům radíme zejména s tím, jaký objem financování potřebují, a pak také, a to je za mě velice důležité pro zdraví klienta, aby používal krátkodobé financování strukturálně správně. Krátkodobé financování by vždy mělo financovat krátkodobá a rychloobrátková aktiva, ne aktiva dlouhodobá, investiční. Tento přístup se nazývá „zlaté bilanční pravidlo“.
Provozní financování, ať od banky, anebo dodavatele, je jednou z nejběžnějších a nejjednodušších forem financovaní a pracuje s ním většina podnikatelských subjektů. Přes svoji logiku a jednoduchost má ale i úskalí. Nedodržení základních principů může vést k problémům s likviditou a je třeba se k němu chovat obezřetně.
Zkrácená splatnost faktur se hodí jen někdy
Výběr produktů je příliš velký na to, aby fungovala univerzální rada. Ale řešení každé individuální situace se dá seřadit od nejlepšího k nejhoršímu, od toho se můžeme odrazit. Například nebankovní faktoring, tedy P2P financování faktur, za který můžu ze zkušenosti mluvit, se nemusí hodit každému, ale pro řadu případů může být nejlepším řešením.
Hlavní výhodou je minimální administrativní náročnost, což dvojnásob platí o fintechovém faktoringu. Nemusíte předkládat výsledovky a všechno složitě papírovat, stačí mít neproplacené faktury od solidních firem. Neplatí se žádné fixní poplatky a služba se využívá jen tehdy, kdy je to výhodné. Prostě pokud firmě visí ve vzduchu neproplacené faktury a hodilo by se je mít zaplacené dřív, může si takovou službu zaplatit.
To se pochopitelně hodí nejvíc těm, kteří tahají u faktur za kratší konec. Jsou to typicky malé a střední podniky, které mají ve vzduchu spoustu neproplacených peněz a chtěly by růst. Anebo dostanou nečekaně velkou objednávku a nechtějí se kvůli ní zadlužit. Často se také bohužel stává, že menším firmám velcí odběratelé z ničeho nic prodlouží splatnost faktury a dostanou je tak do problémů s cashflow.
Je fajn, že takové firmy můžou postoupit své pohledávky a splatnost faktur si zkrátit. Ale jistě platí, že „záleží“. Někomu ve specifické situaci víc pomůže standardní úvěr, velké firmy můžou mít už dlouho nastavený bankovní faktoring, jindy už nezbývá nic jiného než jít do kontokorentu.
Vaše banka nemusí mít nejlepší řešení
Zajištění optimálního způsobu financování může být oříšek. Zejména v segmentu menších firem, kde často jediný člověk – majitel – má sám na starost všechno od vrátnice až po obchod a nestíhá.
Řešení můžou být různá, v závislosti na jeho výsledovce a rozvaze. Ale taky hodně záleží na tom, kam si pro peníze půjde, optimální řešení může být v jiné než jeho bance. Alfou a omegou financování je správný typ a nastavení správného modelu (ten může být složený i z různých úvěrů). Až potom je důležitá cena a zajištění, respektive volba správné banky.
Rozdíly mezi dvěma návrhy stejných typů úvěrů (např. revolvingových) můžou být značné. Můžou vás vyjít i na statisíce korun ročně při objemech úvěrů jen v jednotkách milionů! Mívají různou administrativu a zajištění. Nejde tedy jen o typ úvěru, ale o celkové parametry.
Top variantou provozního financování je bankovní úvěr. Takový, co si firma řídí sama – čerpá a splácí, kdy potřebuje (nedokládá faktury pro čerpání a úvěr se jí automaticky nesplácí při příchozí platbě). Ideální úvěr bude s marží banky pod dvě procenta ročně s tím, že když se úvěr nečerpá, je sazba nulová. Zajištěn bude jen firemní směnkou bez ručení podpisem majitele. Kromě nejnižší ceny je zde i nejmenší administrativa.
V případě administrativně náročného a dražšího faktoringu doporučuji se dobře obeznámit s cenou faktoringového poplatku a domyslet potvrzování faktur odběrateli. Tedy zjistit, jak dlouho jim to trvá, abyste nebyli překvapeni, že se třeba měsíc čeká, než je faktura „uznána“. Mohlo by pak vyprchat kouzlo faktoringu, že se tím zkrátí splatnost, a jen si naštvete odběratele. I zde existuje mnoho verzí s různými parametry. Jiné řešení než faktoring se ale bude hledat těžko v případech velmi dlouhé splatnosti faktur – třeba více než 180 dní.
Petr Marek, katedra financí a oceňování podniku, Fakulta financí a účetnictví VŠE
Existují dobré i špatné nástroje. Pro někoho může být určitý finanční nástroj výhodný, pro jiného za stejných podmínek naopak nevýhodný. Bez toho, že bychom se ponořili do detailů k jednotlivým typům, nelze říci nic konkrétního.
Určitým problémem je ovšem i neznalost těchto produktů mezi především drobnými podnikateli. Mají v některých případech i oprávněnou obavu, že tyto nástroje obsahují právnické kličky, které by je mohly zavést do finanční tísně. A samozřejmě ne vždy dokážou výhodnost takových nástrojů vyhodnotit.
Co poradit? Vždy si pořádně přečíst smluvní podmínky, a pokud jim člověk nerozumí, tak se s někým, kdo jim rozumí, poradit.
Radim Zelený
Studoval žurnalistiku v Praze. Pro Peníze.cz a Finmag píše články o korporacích, ale i malých a středních firmách. Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno