Zdroj: Shutterstock
Na základě analýzy platební morálky z roku 2023 bylo zjištěno, že evropský průměr platební lhůty je 41 dní. Reálně se ale splatnost pohybuje okolo 52 dní. Ve veřejném sektoru se můžeme dokonce bavit o lhůtě 52 dnů a reálné splatnosti 69 dní. Z toho je patrné, že se oba sektory potýkají s problémem opožděných plateb. A to není ideální pro hospodářskou stabilitu firem. Evropská komise proto přišla s návrhem stanovit maximální dobu splatnosti na 30 kalendářních dní.
Členové Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) ale mají za to, že přísný 30denní strop pro platební lhůty by omezoval smluvní svobodu. Proto ho – s výjimkou situací, kdy je dlužníkem veřejný orgán – nepodporují. Přitom veřejné instituce by ale měly mít za dodržování přiměřených platebních podmínek zvláštní odpovědnost, tvrdí zpravodajka EHSV Alena Mastantuono. Zdůrazňuje zároveň potřebu před přijetím omezujících opatření zlepšit vymáhání už existujících pravidel a platební morálku právě veřejných orgánů.
Když se na stanovisko EHSV podívám z pohledu faktoringové společnosti, může se zdát, že nám to ve veřejném sektoru vezme trochu příležitostí. Myslím si ale, že by byl krok správným směrem, aby státní organizace dodržovaly splatnost faktur 30 dní. Ať už se to týká nemocnic nebo úřadů, bude to pro trh ozdravné.
Partnerem seriálu je Platební instituce Roger, která zkracuje splatnost faktur na tři dny a pomáhá tak podnikatelům s optimalizací provozních financí. Roger funguje na principu P2P financování – propojuje nezávislé investory a podnikatele bojující s dlouhou splatností faktur. Díky tomu není výrazně závislý na zvyšování sazeb ČNB a úroková sazba u něj roste pomalejším tempem. Podnikatelé sami rozhodují o tom, které faktury profinancují, nemusí se zavazovat k profinancování nějakého jejich objemu. Průměrná cena za financování je 1,93 % z hodnoty faktury.
Jiná situace je ale v soukromém sektoru. Rychlé platby jsou bezesporu klíčové pro udržení konkurenceschopnosti evropských firem, zejména malých a středních podniků. Souhlasím ale s postojem EHSV, který zdůrazňuje, že by regulace měla především odrážet délku splatnosti faktur, která je v jednotlivých odvětvích i členských státech EU udržitelná.
Myšlenka nechat soukromé sféře volnost, aby nedošlo k znevýhodnění evropských dodavatelů, se mi zdá správná. Pokud by se totiž stalo, že by se v Evropě i v soukromé sféře muselo plošně platit za 30 dní, mnoho velkých evropských firem by velice rychle začalo nakupovat jinde – v Asii, v Jižní Americe, kde by si mohli stanovit splatnost, jakou chtějí. Biti by na tom byli evropští dodavatelé. Takovým rozhodnutím bychom poškodili vlastní trh.
Přílišná regulace by ohrozila obchodní transakce na unijním trhu a vedla by k tomu, že by firmy začaly navazovat obchodní partnerství primárně mimo Evropskou unii. Především dodavatelé z třetích zemí by nemuseli mít s delší platební lhůtou problém. Přílišné lpění na přísných podmínkách povede k podkopání konkurenceschopnosti evropských firem.
Výbor navrhuje, aby Komise problém dlouhých plateb řešila raději lepší vymahatelností pravidel než zaváděním příliš restriktivních opatření. Místo omezení flexibility by měl být důraz kladen na vymáhání pravidel v praxi a podporu nástrojů, jako je e-fakturace, mimosoudní řešení sporů a faktoring.
Návrh je teď u Rady Evropské unie. Tam budou následovat další jednání a na jejich základě se rozhodne, jestli bude Evropský parlament hlasovat o návrhu v současné podobě, nebo se jeho změní promění.
Peníze BrandVoice: Partnerem článku je Roger
Sdílejte článek, než ho smažem
