Na začátku každé úspěšné investice je dobře připravený investiční plán. Šance, že by vám ho dobrý bankéř připravil špatně, téměř neexistuje. „Pokud klienta dostatečně vyzpovídám, k čemu mě navádí, nemůže vzniknout chyba,“ říká Martina Pospíšilová, premier bankéřka České spořitelny.
Investiční plán totiž začíná důkladným rozhovorem. Ještě před ním ale musí bankéř nechat budoucího investora vyplnit znalostní dotazník. Musí si udělat představu, nakolik zákazník investování rozumí, až na základě toho mu může investiční plán sestavovat.
Proč, kolik a na jak dlouho
Proč chcete investovat? To je jedna z prvních a nejdůležitějších otázek, které jako klient od bankéře dostanete. Někdo to má pro strýčka příhodu, jiný si chce koupit jachtu nebo se zabezpečit na důchod. Skoro polovina zájemců o investování ale do České spořitelny přichází s tím, že jim zbývají peníze, nevědí, kam s nimi, a nechtějí, aby jim je užírala inflace. „Takový motiv investování je naprosto v pořádku. Jsme tu od toho, abychom těm lidem poradili,“ vysvětluje Pospíšilová.
Z rozhovoru mezi bankéřem a zájemcem o investování by mělo vyplynout, jak je na tom klient po finanční stránce. Jakou částku si může dovolit investovat, aniž to nabourá chod jeho běžného života, a jaký je jeho časový horizont – tedy kdy bude investované peníze a případný výnos potřebovat.
Investice by měly být dlouhodobá záležitost. Minimální zdravá doba, na kterou investovat, je podle bankéřů pět let. Během tohoto času se minimálně dynamické investice dokážou projevit a ukázat, co umějí. „U konzervativnějších portfolií by měl být minimální horizont aspoň tři roky. Dá se sice investovat i na rok, ale to už je velice problematické,“ vysvětluje bankéřka. Pro velkou část investorů je časový horizont v podstatě synonymem pro odchod do důchodu.
Ptáte se, kolik měsíčně investovat? Rozhodně by to měla být částka, která vám nebude chybět v rozpočtu. Ale čím víc, tím líp. Nemusíte mít ale ani strach začít s málem. „Lidé by neměli mít pocit, že stokoruny měsíčně jsou málo. I třeba padesát korun měsíčně je dobré, někde začít musíte,“ doporučuje Pospíšilová a dodává, že za deset až dvacet let zákazníkovi pomůžou i takové peníze.
Miminu penzijní fond
Při sestavování portfolia je potřeba si vyjasnit i to, jakou míru rizika je investor ochotný podstoupit. Obecně platí, že čím je mladší, tím větší riziko si může dovolit, protože jeho portfolio má čas zotavit se z případných ztrát.
Alfou a omegou investování je pravidelnost. „I když chcete investovat jednorázově velkou částku, třeba milion korun, je vždycky dobré ji podpořit pravidelnými investicemi. Tím rozmělníte riziko propadu, které tu vždy je, protože investiční trh je volatilní. Nudit se rozhodně nebudete,“ upozorňuje bankéřka.
Začít s investováním lze v průběhu celého života a platí při něm hned dvě hesla: Nikdy není pozdě, ale taky Čím dřív, tím líp. „Když se například v Americe narodí miminko, tak mu hned zakládají investiční a penzijní fond. U nás si ještě donedávna klienti ťukali při takové představě na čelo,“ vypráví bankéřka a vzpomíná na doby, kdy byly investice sprostým slovem.
„Je to tím, že za komunismu se neinvestovalo, to se týká až posledních dvaceti let, a z těch dob nám zůstaly bloky, které nás stále brzdí. Díky osvětě už je to sice mnohem lepší, přesto jsou v Česku investice pořád okrajová záležitost. Teď už o nich ale aspoň mluvíme nahlas a nečervenáme se,“ usmívá se Martina Pospíšilová.
Zmiňuje, že Česká spořitelna se dnes mnohem víc snaží klienty vzdělávat a pracovat na jejich finanční gramotnosti. „Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že dostanou důchod od státu. Když pak ale přijdou do důchodu, zjistí, že je to nezachrání, a jsou na tom hodně špatně. Pak už je ale pozdě,“ konstatuje bankéřka.
I proto se bankéři České spořitelny snaží klientům vysvětlovat, že spořicí účet jim nikdy peníze nevydělá. „Spořicí účet je na to, abyste si tam dali rezervu, kterou budete mít k dispozici hned, bez jakýchkoliv sankcí. Investice mají vydělávat,“ vysvětluje Pospíšilová.
Investiční plán je teprve začátek
Až když má bankéř všechny tyto informace pohromadě, může začít tvořit investiční plán šitý na míru konkrétnímu klientovi. Předposledním krokem je výběr konkrétních akcií, burzovně obchodovaných fondů či jiných finančních nástrojů, prostřednictvím nichž lze dosáhnout stanovených cílů. Když se investor rozhodne, že se mu líbí, přijde na řadu finální krok – realizace plánu. Tím však investiční plán nekončí. Naopak.
„V tuhle chvíli jde spíš o takové zrození investic, které nás pak provázejí celým investičním životem,“ popisuje Martina Pospíšilová. Jejím dalším úkolem jsou pravidelné investiční schůzky jednou až dvakrát do roka, na kterých s klienty hodnotí, jak se investičnímu portfoliu daří a jestli nepotřebuje nějaké změny.
I když chcete investovat jednorázově velkou částku, třeba milion korun, je vždycky dobré ji podpořit pravidelnými investicemi. Tím rozmělníte riziko propadu.
Klientům jsou bankéři a investiční poradci České spořitelny k dispozici i v případě, že se na trhu děje něco neobvyklého. Standardně to bývá třeba zvyšování úrokových sazeb, v posledních letech přibyly motivy jako covid nebo válka. „Když trhy padají, klientům volám, abych je uklidnila, vysvětlila jim, proč se co děje a co s tím můžeme udělat,“ popisuje další náplň své práce bankéřka.
A připomíná, že když je investiční plán nastavený na deset let, není zdravé se děsit hned po prvním propadu a plán rušit. Tady jsou zapotřebí pevné nervy a trpělivost.
„Je fajn, když pak klienti volají a děkují, že jsem je nenechala udělat zbrklé rozhodnutí a portfolio rozprodat. Většinou se to týká těch začínajících a mírně pokročilých. Zkušení investoři s výkyvy počítají a v těchto dobách už většinou nakupují, protože je to levné,“ vysvětluje.
I když je to někdy dramatické, je za tyhle situace ráda, protože ji s klienty sbližují. „Peníze jsou podle mě paradoxně mnohem intimnější věc, než je sexuální život člověka. Bavit se s někým o téhle intimní věci znamená, že si lidi musí sednout, že tam musí cvaknout nějaká chemie,“ shrnuje své zkušenosti Pospíšilová.
Těm, kteří svého bankéře ještě nemají, doporučuje pečlivě vybírat. „Když klient sedí naproti bankéři, musí mít pocit, že bankéř chápe jeho životní situaci a nechce ho poučovat, ale spíš to s ním probírat. Bavit se jako rovný s rovným, bez jakékoliv nadřazenosti,“ říká.
Jana Divinová
Vystudovala ekonomii a management na Vysoké škole báňské. V redakci NextPage Media působí od podzimu 2021, předtím pracovala v MF Dnes a iDnes.cz. Volný čas tráví nejraději s rodinou a přáteli. Miluje přírodu, cestování a... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem