Kohout: Co bude s Českem, až se zhroutí Belgie
21. 6. 2010 | Pavel Kohout | 4 komentáře
Česko se nemůže dál zadlužovat. Krize ukázala, že dluhové břemeno nevydržely ani země, které byly zadlužené méně než Česko.
Co to v praxi znamená? Zatím ještě žádný ortel. Statisticky vzato, rating dlouhodobých federálních dluhopisů může být snížen během dvou let s pravděpodobností kolem jedné třetiny. Ke snížení ratingu samotného by došlo teprve tehdy, pokud by federální vláda a Kongres nebyly schopny přijmout účinný plán snížení federálního deficitu.
Na tomto místě by bylo možné napsat pojednání o nezdravém stavu veřejných financí, ale to by bylo nošení dříví do lesa. Snižování výdajů je obtížné, neboť většina výdajů má mandatorní, neboli ze zákona povinný ráz. Snížit tyto výdaje lze jen změnou zákona, což je obtížné, neboť zákonodárci obdrželi hlasy výměnou za sliby sociálních jistot. Zvyšovat daně? Také těžké. Kromě nevraživosti voličů mívá tento krok za následek zpomalení hospodářského růstu.
Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Poradního expertního sboru (PES) a je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners For Life Planning, v níž působí jako ředitel pro strategii.
Zajímavější otázkou je, zda posedlost ratingy není náhodou úplně zbytečná. Ratingy států jsou paradoxně nejméně důležité pro ratingové společnosti samotné, neboť jsou vytvářeny jen pro propagační účely. Agentury za ně nedostávají nic zaplaceno – jejich tržby jsou tvořeny výhradně platbami za ratingy komerčních subjektů. Přesto právě ratingům států je mnohdy přisuzována až magická moc.
Jejich skutečná moc je však mnohem menší. Ceny a výnosy amerických federálních dluhopisů na zprávu agentury S&P zareagovaly jen nepatrně a navíc na krátkou dobu. Rating je v zásadě postradatelná informace, jelikož výnosy státních a federálních dluhopisů stanovuje trh na základě jiných, mnohem důležitějších faktorů. Nabídka a poptávka na dluhopisových trzích se řídí očekáváními inflace, množstvím peněz v oběhu (čím více peněz, tím větší nucená poptávka a tím vyšší ceny dluhopisů) a samozřejmě i výnosy jiných investic, zejména akcií a dluhopisů jiných států.
V situaci, kdy Evropská unie čelí dalším kontrakcím v oblasti Řecka a Portugalska, kdy se vážně diskutuje o chybné konstrukci Evropského záchranného mechanismu a kdy v Německu a Finsku výrazně klesá politická vůle sponzorovat slabší členy eurozóny, není divu, že nepříliš finančně ukázněné Spojené státy americké vypadají ve srovnání s Evropou jako docela seriózní a dobře řízená ekonomika. Desetiletý americký federální dluhopis nese ročně 3,39 procenta do splatnosti, což umožňuje vládě financovat dluh jen nepatrně dráže než Němci, kteří platí 3,26 % ročně.
Naproti tomu země skupiny GIPSI (Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie) platí v průměru 9,37 % ročně, přičemž některé země (Řecko, Portugalsko) by dnes nebyly schopny na trhu udat desetiletý dluhopis za žádnou cenu. Rating nerating, trh má svůj názor a nedá si poručit.
Tak – a teď to podstatné. Jak budou zadlužené státy řešit neúnosné břemeno svých dluhů. Zkrachuje Řecko? Zkrachují USA? Rozpadne se eurozóna? Jak investovat?
Nejčerstvější články Pavla Kohouta o evropských i světových průšvizích na Peníze.cz
Za prvé, Řecko nakonec zřejmě přece jen zkrachuje. Doposud je tato země likvidní, nikoli však solventní.
Rozdíl mezi likviditou a solventností je podstatný. Likvidita znamená, že i když nemám práci a musím splácet hypotéku, jsem zrovna při penězích, protože mi zrovna půjčil kamarád. Až mi peníze dojdou, buď podstoupím osobní bankrot, anebo mi kamarád opět půjčí. (Předpokládejme, že najít práci je nepřekonatelný problém.) Solventnost znamená že vydělávám, byť jen o něco méně, než kolik měsíčně zaplatím. Pokud jsem solventní a přepadne mě krize likvidity (peněženka je prázdná a do výplaty zbývají tři dny), může pomoci překlenovací úvěr.
Jak jsou na tom Řekové? Momentálně mají peníze, protože jim půjčili kamarádi z eurozóny. Země však není solventní a podle žádného přijatelného ekonomického scénáře nemá šanci dluhy splatit, ledaže by kamarádi půjčovali donekonečna.
Evropští státníci a úředníci však odmítají připustit možnost, že v Řecku nastane částečná platební neschopnost alias státní bankrot. Tento fakt naznačuje, že nejsou schopni rozlišovat mezi krizí likvidity a krizí solventnosti. Ještě hůře: mnozí z nich, zejména Jean-Claude Juncker, jsou přesvědčeni, že krize eurozóny je dílem konspirace velkých spekulantů (a nikoli mizerného hospodaření Řecka, či dokonce nevhodnosti eura pro některé členské země.) Tato mentalita trochu připomíná 50. léta a boj proti diverzantům a „americkému broukovi“.
Naštěstí sice dnešní Evropa má demokratické poměry, ale odborné zázemí jejích vedoucích představitelů co do měnové a fiskální politiky je znepokojivě chatrné.
Kdy Řecko upadne do platební neschopnosti, bude záviset na ochotě kamarádů dále překlenovat krizi solventnosti zaměňovanou za krizi likvidity.
USA nezkrachují, neboť
Něco podobného může dělat i Evropská centrální banka, byť doposud tento typ politiky praktikovala v mnohem mírnější podobě. Ať tak či onak, znamená to, že objem peněz v oběhu neustále poroste, což bude mít inflační dopady. Již má – je to zřejmé z grafu vývoje indexu cen komodit:
Index CRB BLS nezahrnuje ropu ani jiné energetické komodity, což je jiný (byť podobný) příběh. Sečteno a podtrženo: krize eurozóny, stejně jako vysoké zadlužení USA, je mohutný proinflační stimul, který již silně zapůsobil na trhy akcií a komodit – a ještě zapůsobí.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem