Kořenem řeckých problémů byl nedostatek hospodárnosti ve veřejných financích. Voliči toužili po lepší životní úrovni a politici byli ochotni vycházet této touze velkoryse vstříc. Druhým kořenem bylo přijetí eura, které vzhledem k nižším úrokovým sazbám a konstrukci evropského finančního trhu umožnilo zadlužovat stát s opičí lehkostí.
Za normálního fungování finančních trhů vede zhoršování veřejných financí k růstu rizikových přirážek dluhopisů, což obvykle brání nárůstu zadlužení nad kritickou mez. V rámci eurozóny tento bezpečnostní mechanismus chyběl.
Veřejné finance Irska byly v pořádku. Extrémně levné finance v neomezeném množství ale vedly ke vzniku úvěrové bubliny v bankách. Ta nakonec explodovala. Jelikož vláda na podzim 2008 vyhlásila absolutní garanci nad všemi závazky bank, automaticky to znamenalo platební neschopnost vlády.
Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Poradního expertního sboru (PES) a je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners For Life Planning, v níž působí jako ředitel pro strategii.
Ale co Portugalsko? Jeho státní dluh byl v roce 2007 jen na úrovni 62,7 % hrubého domácího produktu. Zvládnutelné číslo. Během let 1999–2009 rostl objem portugalských bankovních úvěrů nepříliš impozantním tempem čtyř procent ročně, tedy žádná exploze jako v Irsku.
Na co tedy chřadne Portugalsko? Diagnóza je snadná. Deficit zahraničního obchodu dosáhl v roce 2010 hodnoty 8 % HDP. V roce 2009 to bylo dokonce téměř 15 % HDP. To svědčí o akutní ztrátě konkurenceschopnosti. Neschopnost vyvážet má za následek pokles zisků podniků a vysokou nezaměstnanost. Příjmy veřejných rozpočtů klesají a následuje platební neschopnost.
Tři případy úvěrového selhání v eurozóně jsou zároveň třemi exemplárními příklady nevhodnosti eura. Uměle levné státní úvěry v Řecku, uměle levné soukromé úvěry v Irsku a uměle drahá měna v Portugalsku mají společného jmenovatele – společnou měnu.
Co bude následovat, nikdo neví. Když se v USA (což je rovněž velká zóna společné měny) nedaří určité průmyslové oblasti, pomoc neexistuje. Města jako Detroit, Buffalo nebo Rochester stojí, chátrají a utíkají z nich produktivnější lidé. Pokud bude trvat nerozborná politická jednota eurozóny za každou cenu, pak budou celé evropské státy hrát roli Detroitů, Buffal nebo Rochesterů po řadu let a desetiletí. Budou zvolna chátrat a produktivnější evropské země je budou permanentně dotovat v rámci transferové unie. Samozřejmě, jen do té doby, dokud nedojdou peníze Němcům, Holanďanům, Finům, Slovákům a dalším relativně lépe hospodařícím ekonomikám eurozóny.
Neexistuje řešení, zvláště pak ne ve formě společné evropské fiskální politiky.
Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
