Zprostředkovatel-odborník neodborným poradcem?

Pod pojmy investiční zprostředkování a investiční poradenství si můžeme lehce představit podobnou, ne-li totožnou službu. Podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu jde ale o zcela různé termíny. "Odlišný je jejich předmět, odlišný je okruh práv a povinností stran smlouvy, na jejichž základě je služba poskytována," vysvětluje Petr Čech, člen předsednictva ARIZ ČR (Asociace registrovaných investičních zprostředkovatelů). "Rozdílná by měla být též očekávání zákazníka, pokud jde o charakter služby, ale i míru osobní angažovanosti a objektivity úsudku jejího poskytovatele," dodává.

Investiční zprostředkování řadí zákon o podnikání na kapitálovém trhu do kategorie hlavních investičních služeb, váže se proto na zvláštní veřejnoprávní oprávnění buď ve formě povolení obchodníka s cennými papíry, nebo jako registrace investičního zprostředkovatele. Naproti tomu investiční poradenství se řadí mezi doplňkové investiční služby a k jeho poskytování stačí pouhé živnostenského oprávnění. "Investiční zprostředkovatel tak musí splnit mnohem přísnější kvalifikační předpoklady pro vznik svého podnikatelského oprávnění, než jaké jsou vyžadovány pro činnost investičního poradce, neboť ten své služby poskytuje jen v režimu živnostenského podnikání," říká Miriam Hanáková, analytička finančně poradenské společnosti Slon.

Nižší požadavky na "vyšší" službu

Nejenže jsou nároky na získání oprávnění k poradenství ve srovnání s investičním zprostředkováním výrazně nižší, poradenství (na rozdíl od zprostředkování) nepodléhá ani dozoru Komise pro cenné papíry. Současná situace je tak jakýmsi paradoxem: "jednodušší" činnost, zprostředkování, lze provádět pouze po splnění zákonem stanovených podmínek, přitom odborně podstatně náročnější služba, investiční poradenství, nijak regulována není. "Přijímání a předávání pokynů patří podle zákona mezi hlavní investiční služby a provádět je může pouze investiční zprostředkovatel a obchodník s cennými papíry. Poskytovat investiční poradenství, což je po odborné stránce podstatně náročnější služba s podstatně širším kvalifikačním záběrem, může přitom každý, kdo splní jednoduchou podmínku - ohlásí volnou živnost, například 'činnost ekonomických, organizačních a jiných poradců'," říká Martin Gardavský, generální sekretář ARIZ ČR.

Předmětem investičního zprostředkování je pouze vyvolání zájmu o nákup či prodej produktu, přijetí pokynu k obstarání takového nákupu či prodeje a jeho předání k dalšímu zpracování. Zájmem zprostředkovatele je tak nalézt odbyt pro jím nabízené produkty, a to zpravidla konkrétního druhu a konkrétního titulu (například tedy určitý podílový list akciového podílového fondu vydaný danou investiční společností).
Naproti tomu předmět investičního poradenství spočívá ve vytváření konkrétních doporučení, tedy jakéhosi předávání odborného úsudku poradce, vyplývajících z analýzy podstatně širšího, nejlépe pak úplného, spektra investičních produktů, jež se na trhu vyskytují. "Poradce by měl být schopen nejen identifikovat rizika těchto možností, ale též tato rizika srovnat, vyhodnotit a transformovat v určité investiční doporučení," říká Martin Gardavský.
Lidé si najímají služby odborníka, aby pro ně nejen sbíral relevantní informace o odpovídajících investičních možnostech, ale též aby je pro něj kvalifikovaně analyzoval a vyhodnocoval s tím, že výsledky budou použity k realizaci výlučně v jeho zájmu.

Odlišné vymezení předmětu služby se odráží v podstatně širším rozsahu potenciální odpovědnosti investičního poradce. "Při nedostatečné výkonnosti produktu, do něhož zákazník investoval na základě doporučení, může poradce odpovídat zákazníkovi za škodu, prokáže-li se, že nepostupoval dostatečně odborně. Například by ale muselo být zřejmé, že daný produkt nepředstavuje pro zákazníka vhodnou variantu, že na trhu existovaly zjevně výhodnější investiční možnosti nebo že v daný okamžik nebylo za stanovených okolností pro investora vůbec žádoucí na kapitálový trh vstupovat," uvádí ve svém stanovisku k této problematice Komise pro cenné papíry. Ačkoli tedy poradce není regulován či kontrolován vyšší autoritou, na rozdíl od zprostředkovatele, který odpovídá jen za řádné přijetí a předání pokynu, je klientovi odpovědný za kvalitu své služby, svých rad a doporučení.

Důsledné dodržování zákona mate klienty

Jakkoli se může zdát současná právní úprava z hlediska neexistence kvalifikačních požadavků na poskytování investičního poradenství nelogická, v praxi je její hlavní problém někde jinde: klienti mohou být velice jednoduše zmateni tím, s kým vlastně "mají tu čest". Zda ještě s investičním zprostředkovatelem, nebo již s investičním poradcem. Spektrum produktů nabízených zprostředkovatelem bývá často široké, samo o sobě tedy umožňuje vnitřní diverzifikaci zákazníkova portfolia. To nezřídka vyvolává potřebu, aby zprostředkovatel klienta určitým způsobem směřoval a aby jej instruoval, jak tuto diverzifikaci provést. "Konkrétní činnost podnikatele na kapitálovém trhu může kumulovat znaky obou služeb, popřípadě se to tak může jevit alespoň zákazníkovi," upozorňuje na nejednoznačnost úpravy Komise.

Na činnost investičního zprostředkovatele se navíc vztahují konkrétní pravidla, která při styku se svými klienty musí dodržovat. "Jedná se o některé povinnosti, jejichž důsledné plnění zprostředkovatelem může v zákaznících vyvolat dojem, že jim poskytuje investiční poradenství. Takový dojem je však mylný," uvádí Miriam Hanáková.

Součástí investičního zprostředkování je totiž podle zákona určitá informační, poučovací povinnost týkající se nabízeného a prodávaného produktu, a to zejména pokud jde o jeho možná rizika pro konkrétního zákazníka – jde o povinnost varovat. Právě to může být pro klienta zavádějící. I když tedy zprostředkovatel určitá doporučení a rady klientovi poskytuje, podstata služby, kterou mu přináší, spočívá jen a pouze ve zprostředkování, tj. v obstarání příležitosti vstoupit na kapitálový trh, popř. z něho odejít. Pouze k této činnosti se upíná poskytovatelova kvalifikace.

"Je proto nezbytně nutné vyhnout se klamným očekáváním na straně zákazníka co do obsahu služby, nemá-li být zprostředkovatel později poháněn k odpovědnosti za něco, o čem se domníval, že ve skutečnosti neposkytuje. Mylným představám o charakteru nabízené činnosti lze nejsnáze předcházet výslovným upozorněním, jež postaví od počátku najisto, s jakým cílem je zákazník kontaktován," radí investičním zprostředkovatelům Komise.

V praxi se často kombinuje

Poskytování investičního poradenství a zprostředkování investice je obecně možné kombinovat. Jak uvádí Martin Gardavský, této možnosti využívá zhruba 95 % investičních zprostředkovatelů. Tyto fyzické osoby jsou tedy zároveň jak registrovanými zprostředkovateli, tak držiteli živnostenského oprávnění.

V případě této kombinace je ovšem nutné předcházet možnému vzniku střetu zájmů mezi stranou poptávky kapitálu a stranou nabídky, a to zejména tím, že investiční zprostředkovatel zákazníkovi prokazatelně poskytne dostatečné množství informací ohledně povahy nabízených služeb a míry zainteresovanosti zprostředkovatele na zprostředkování nákupu nabízeného produktu.

"Bude-li zájemce zkraje kontaktu seznámen, že k němu kontaktující přistupuje jako investiční zprostředkovatel, tj. s cílem prodat určité produkty relativně uzavřeného okruhu emitentů či poskytovatelů služeb, vyvarují se obě strany nedorozuměním, která by mohla vyvolat budoucí spory o povahu služby a související rozsah odpovědnosti," doporučuje Petr Čech.

Pokud investiční zprostředkovatel nemá příslušné živnostenské oprávnění k výkonu investičního poradenství, není oprávněn jej poskytovat. Pokud však přesto překročí rozsah své poučovací povinnosti týkající se konkrétního nástroje, může mezi ním a klientem vzniknout smlouva o investičním poradenství, která může být uzavřena ústně anebo konkludentně (tzn. činem, z něhož lze usoudit na určitý úmysl). "V takovém případě vzniká veřejnoprávní odpovědnost investičního zprostředkovatele v důsledku neoprávněného podnikání a současně soukromoprávní odpovědnost investičního zprostředkovatele za případnou škodu vůči zákazníkovi," uvádí ve svém stanovisku Komise.

Současný stav se podle odborníků rozhodně nelze považovat za ideální. Například podle Gardavského by investiční poradenství mělo být zákonem zařazeno mezi hlavní služby a jeho poskytování vázáno na určitou registraci či licenci. Docílilo by se tak stavu, kdy by poradenskou činnost poskytovali skutečně jenom odborníci, kteří by navíc byli pod kontrolou nějaké autority.

V článku byla využita stanoviska Komise pro cenné papíry a ARIZ ČR k této problematice.

Co si o současné právní úpravě myslíte? Co by podle vás byl ideální stav? Jaké nároky na kvalifikaci by měl splňovat investiční poradce?