Rodinný rozpočet: levná pomoc, jak ušetřit a vyhnout se dluhům

| rubrika: Tip na knihu | 11. 5. 2009 | 11 komentářů
Rodinný rozpočet: levná pomoc, jak ušetřit a vyhnout se dluhům
Češi by po letech utrácení a zadlužování měli zasednout ke stolům a začít si dělat rodinný rozpočet. Lépe si tak naplánují budoucí výdaje, zajistí jejich financování a zároveň budou schopni spořit, radí kniha Rodinný rozpočet a společnost spotřeby.

Rodinný rozpočet je základ státu, tvrdí jedna z prvních kapitol knihy Rodinný rozpočet a společnost spotřeby. Čísla ukazují, že toto tvrzení je do značné míry pravdivé. V roce 2007 tvořily výdaje domácností 1669 miliardy korun, což představovalo 47,2 procenta celkového českého hrubého domácího produktu. Těchto výdajů ale byly domácnosti schopné dosáhnout i proto, že se ustoupilo od historických tradic a lidé se začali po vzoru západních zemí více zadlužovat. Na konci roku 2008 bylo zadlužení českých domácností dvojnásobné oproti konci roku 2005.

Kniha Rodinný rozpočet a společnost spotřeby

Rodinný rozpočet a společnost spotřeby
Autor
: Smrčka Luboš
Počet stran: 313
Cena: 338 Kč
Rok vydání: 2008

„Ukazuje se, že rodiny ovšem budou muset změnit přístup k utrácení. Opět se budou muset začít věnovat otázkám rodinných rozpočtůa jejich struktury, snížení spotřeby a vlastní akumulace zdrojů,“ tvrdí Luboš Smrčka, autor knihy, která vznikla jako výstup z projektu Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze, na které Smrčka přednáší.

Vzhledem k těžkým dopadům finanční krize a následné recese, ať už v bilancích bank, nebo v peněženkách mnohých lidí, kterým klesl příjem, nabádá autor, že je čas sundat růžové brýle, které vidí pouze lepší a bohatší budoucnost. Lidé si musí uvědomit, že po období prosperity přichází fáze, kdy se hospodářství nedaří, zvyšuje se nezaměstnanost a rodiny se mohou dostávat do finančních problémů. Nástrojem, který umožňuje plánovat a zodpovědně řídit rodinné finance je právě rodinných rozpočet. Češi by se měli naučit pracovat hlavně s výdaji. Konzumní společnost totiž prostřednictvím reklamy útočí na spotřebitele, aby si „koupili věci, které nepotřebují, za peníze, které nemají,“ zní prý okřídlená fráze.

Deset rad jak nakupovat a odolat konzumu

1) Nechoďte nakupovat s dětmi, neodoláte a nakoupíte navíc hračky a cukrovinky, navíc se všechno zdrží.

2) Nejděte nakupovat s prázdným žaludkem, neobyčejně to zvyšuje touhu nakupovat potraviny a také množství, které nakoupíte.

3) Nevyčleňte si na nakupování nejasný časový úsek, ale naopak naprosto přesně ohraničený – spěch nutí ke střídmosti.

4) Jděte nakupovat připraveni – nejlépe se seznamem, jaký si psaly před návštěvou obchodu babičky.

5) Při nákupech si napřed definujte sumu, kterou jste ochotni utratit nad rámec seznamu ze zboží ze zvláštní nabídky a nikdy ji nepřekročte, ani kdyby se vám v akci líbilo cokoliv.

6) Sleva je vždy relativní. Většinou není ve slevě to zboží, které opravdu chceme, jenom něco podobného nebo něco, co byste možná mohli potřebovat.

7) Snažte se říci si vlastními slovy, co vám sděluje reklama, protože překlad reklamních sloganů do obyčejné řeči opravdu odhalí prázdnotu sdělení.

8) Nevěřte reklamám, zvláště těm, kde se zpívá, kde vystupují děti a roztomilá zvířátka – klasické heslo reklamního průmyslu zní „když nemáš co říct, tak to zazpívej...“

9) Pokud chcete opravdu racionalizovat své výdaje a šetřit maximálně, avšak s rozmyslem, veďte si alespoň dva nebo čtyři měsíce finanční deník – tedy na jedné straně příjmy, na druhé vydání, zároveň také souhrn skladových zásob.

10) Pokud toto všechno povede k úsporám, odolejte pokušení rozpustit je v nové spotřebě.

Zdroj: Rodinný rozpočet a společnost spotřeby, zkráceno

Nicméně kromě všudypřítomné reklamy existují i další nástrahy, se kterými se musí lidé podle Smrčky vypořádat. Prvním z nich je rozdíl mezi průměrem a mediánem, za který mohou do jisté míry i novináři, kteří mají rádi průměr vzhledem k jeho snadné pochopitelnosti. Medián představuje prostřední hodnotu. Například medián platu v České republice v roce 2007 byl 21 tisíc, zatímco průměrná hrubá mzda byla o 3,5 tisíce vyšší. Do průměru se přitom vejde zhruba dvě třetiny lidí. „Mystika průměru je všudypřítomná a vysoce devastující. Na nižší životní úrovni konkrétní rodiny není nic urážlivého a špatného do chvíle, než je tato rodina neustále a soustavně konfrontována s faktem, že patří k podprůměrné části populace,“ tvrdí Smrčka.

Zdravé rodinné finance, tedy takové hospodaření, které rodinu zbytečně nezatěžuje a nevytváří potenciální finanční hrozby, a diskuse o nich představují rovněž stabilizující faktor z hlediska života domácnosti, soudí autor. Vzhledem k pokračující emancipaci a stírání role mužů a žen, kdy již není výjimkou, že žena má vyšší plat než muž, mohou totiž finance představovat výbušný sud v partnerském vztahu.

„Zásadní je společné definování cílů a jejich peněžní zabezpečení,“ píše Smrčka. Existence nějakého plánu ohledně budoucích výdajů vycházející z očekávaných příjmů tak může být klíčovým prvkem nejen v boji proti neplánovaným výdajům, ale i v udržení tradiční rodiny jako ekonomické jednotky.

Kniha klade důraz na hlídání cashflow, neboli toku peněz. Rodina by si měla udělat inventuru účtenek a podívat se, jestli některé položky nejsou příliš vysoké. Sepsáním si může rodina uvědomit, že i malé částky mohou tvořit v součtu velké sumy. Například kupování dvou novin za zhruba 40 korun může za rok představovat částku 12 tisíc korun.

Jedna z kapitol knihy představuje čtenáři život za první republiky, kde bylo sledování toku peněz běžnou záležitostí a finanční disciplína byla v tehdejším Československu velmi dobrá. Sledování vlastního cashflow tak není nic převratně nového, naopak je to návrat k praxi, kterou už historie jednou úspěšně otestovala.

Anketa

Vedete si rodinný rozpočet?

Až závěr knihy je stručně věnován tomu, o čem podle Luboše Smrčky pojednává většina knih. Jedná se o investovánípřebytků z domácího rozpočtu neboli úspor. „Především je nutné neposlouchat finanční poradce a plánovače,“ radí autor knihy ohledně směřování uspořených peněz. Druhou radou je nespoléhat se na žádné analýzy, predikce a zaručené tipy, že zrovna tento instrument, například cenný papír, bude dobrým oslíkem, který se bude třást, a peníze se z něj jenom pohrnou. „O trzích se dá s jistou říct jen to, že budou kolísat,“ tvrdí Smrčka. Podle jeho názoru „zlaté pravidlo investování“ zní, že člověk by měl investovat pouze tolik, kolik si může dovolit ztratit, aniž by mu to způsobilo větší finanční problémy.

Kniha Rodinný rozpočet a společnost spotřeby představuje čtenáři pohled na finance, který se dnes příliš nenosí. „Z vývoje posledních pěti let lze vyvodit, že odkládání spotřeby je pojem v aktuální ekonomice prakticky neznámý,“ píše se v knize. Přitom vlastní finanční plánování je podle Smrčky velmi důležité, jelikož se nedá očekávat, že budoucnost bude jenom růžová. Při vyšším věku, kterého se lidé dožívají, a nižší mezigenerační solidaritě tak nezodpovědné zadlužování může rodinám přinést nemalé problémy.

Jaký je váš recept na dobré rodinné hospodaření? Podělte se o zkušenost.

Odeslat
e-mailem

Líbil se vám článek?

+30
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 11 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

12. 5. 2009 6:37, cml11

Především z toho plyne to, že by investoři měli být o rizicích konkrétní investice do níž se chystají vložit své úspory včas vědět, aby mohli zvážit míru tohoto rizika a jeho možné vlivy na vložené prostředky.

Osobně jsem značně konzervativní a zastávám názor nevkládat prostředky do produktů s nejistým výsledkem. Myslím, že poučka z hazardního průmyslu je u takových investic mnohem víc na místě, než hojně používaný graf předešlých zisků ve vhodně zvoleném období. Lepší počítat s pesimistickou variantou a být mile překvapen, než být slepě důvěřující optimista a odcházet s kritickou ztrátou s dalekosáhlými dopady. Pokud někdo takové riziko přijme a je ochoten odejít po letech se ztrátou v řádu desítek procent, která může být cenou za očekávání obdobného zhodnocení, pak je to v pořádku. Ale kolik řadových investorů s tímhle vědomím do investice vstupuje?

Zobrazit celé vlákno

+3
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

11. 5. 2009 18:25

Jenže co plyne z planého filosofování o investování coby hazardu? Nic. To ví každej, že při investování může tratit. Prostě neinvestujte, když na to nemáte žaludek.

Zobrazit celé vlákno

-3
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.
Partners Financial Services

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.