Den, kdy došly prachy, aneb jak krize mění chování lidí

Věra Tůmová | rubrika: Tip na knihu | 20. 8. 2009 | 8 komentářů
Den, kdy došly prachy, aneb jak krize mění chování lidí
Krize nemění jen stav na účtech a majetek lidí. Mění i jejich přístup k práci, k zábavě, jídlu či k sexu. Ovlivňuje vztahy i gangstery a přináší zbrusu nové trendy v chování. Taková byla největší krize 20.století a změny asi přijdou i nyní. Vypráví o tom kniha Den, kdy došly prachy.

„A přejete si pokoj na přespání, nebo na vyskočení?“, ptal se věcně zkušený recepční hotelu podle dobového vtipu, který koloval krátce po americkém burzovním krachu v třicátých letechdvacátého století. Amerika se smála, protože věděla, o čem je řeč. Všichni si v těch dnech představovali, že ožebračení majitelé akcií se snášejí k zemi z oken newyorských mrakodrapů jako sněhové vločky, píše v knižní novince nakladatelství Práh „Den, kdy došly prachy“ autor Milan Vodička. Podle autora je ovšem představa, že po zhroucení burzy zaplavila New York a potom Ameriku vlna sebevražd, mýtus, který přetrvává až do dnešních časů. Situace byla poněkud jiná.

Název: Den, kdy došly prachy
(Jak velká krize ve 30.letech změnila životy lidí a na co se máme připravit my)
Autor: Milan Vodička
Nakladatelství: PRÁH (2009)
ISBN 978-80-7252-260-6

Počet sebevražd v roce 1929 byl dokonce o něco nižší než v předchozím roce, kdy Amerika ještě prosperovala. A ani zdaleka se při nich lidé masově nezabíjeli výskokem z mrakodrapu. Na vzniku podivné legendy se s největší pravděpodobností podílela lidová tvořivost a míra publicity, jakou jim věnoval tisk. Od roku 1929 po čtyři roky však sebevražednost přece jen každým rokem stoupala. Nejhorší byl rok 1933, kdy kulminovala nezaměstnanost. Teprve v tomto ohledu se dalo podle Vodičky říci, že z toho všeho vyplývá přímý vliv krize na růst sebevražednosti.

„Harvardští lékaři Brian MacMahon a Thomas Pugh přišli dokonce s názorem, že sebevraždy jsou nejcitlivějším ekonomickým indikátorem a že jsou spolehlivější než čísla o nezaměstnanosti,“ líčí Vodička a dodává: „Jsou i systémem včasné výstrahy, kanárkem v důlní šachtě, jenž zaznamenává i to, co zatím nikdo nevidí a necítí. (Mimochodem, v tehdejším Československu s nástupem krizestoupla sebevražednost mnohem dramatičtěji).“ Navzdory uvedenému se dodnes prý ale odborníci podle Vodičky přou o to, jaká je souvislost mezi nezaměstnaností a sebevražedností.

Krizi ovšem prý spolehlivě předpovídá i takzvaný hemline index, tedy cosi jako ukazatel dolního lemu. „Už v roce 1926 spočítal ekonom George Taylor, že když jdou akcie na burze dolů, prodlužují se ženské sukně, a když akcie stoupají, sukně se zkracují.“ Tato teorie se pak víceméně potvrzovala až do devadesátých let, pak už burza stoupala tak rychle, že by ženy prý neměly co zkracovat.

Dalším „ověřeným“ indikátorem krizového stavu je třeba rtěnkový ukazatel:Když se ženám daří dobřea mohou si samy vydělávat nebo je snadno zajistí jejich muži, nemusí se snažit vypadat žensky, a tudíž přitažlivě pro opačné pohlaví. Naopak, když nastanou hubené časy, žena se podvědomě dělá atraktivní, aby byla sexy a přitáhla pozornost,“ vysvětluje v knize belgický profesor Helmut Gaus. Paradoxní ovšem je, že v krizových letech lidé zcela zásadně změnili právě i sexuální chování.

Krize a banky

Amerika nevěřila bankéřům, ale věřila Rooseveltovi. Druhý den stály před znovuotevřenými bankamiřady lidí. Drtivá většina z nich už nechtěla vybírat. Přinášela peníze, aby je zase uložila. To byl bod obratu.
„Zdravotními prohlídkami“ prošla v pořádku jen polovina z dvaceti tisíc bank. Tisíc bank bylo uzavřeno navždy a u zbytku se to mělo teprve ukázat. Dostaly dohlížitele, kteří je měli přivést do dobré kondice.
Ale tenhle happyend má úžasnou pointu.
Teprve po letech se ukázalo, že samozřejmě nebylo v silách státu prověřit důkladně všechny banky. Neexistovalo ani žádné měřítko, podle něhož se mělo rozhodovat, kterou banku zavřít a kterou nechat žít. Děly se tak věci, které by Američany asi moc neuklidnily.
Například všechny kalifornské banky byly tak špatné, že podle revizorů nemohla být otevřena ani jedna z nich. „Cože, to myslíte vážně? Ptal se ministr financí Woodin. „Musíme je otevřít už jen proto, že Kalifornie musí mít banky. Obnovená důvěra lidí pro ně byla jako masáž srdce a nakonec přežily.... Kouzlo fungovalo.

Úryvek z knihy „Den, kdy došly prachy“

Jednak měli jiné zájmy než sex, protože se potýkali s existenčními starostmi, které spolu s nejistotou fungovaly jako nejspolehlivější antikoncepce. Sex byl pro některé dokonce hrozba. „Držím se od dívek co nejdál, protože se bojím, že bych se mohl zamilovat, a tím bych věci ještě zhoršil,“ líčil tehdy nemajetný mladík. Milenecké páry se bály otěhotnění více než kdykoli před tím. Díky tomu se neuvěřitelně rozjel nový business s přípravky proti početí, které prudérní Amerika nazývala ženská hygiena. Po letech se řada z nich prokázala jako neúčinná.

Když nezaměstnaní muži nedokázali zabezpečit rodiny, mnohé ženy se také rozhodly, že nebudou plnit manželské povinnosti. V době nejhorší krize bylo podle Vodičky ideálním modelem bezdětné manželství kamarádského střihu a Amerika přišla o tři miliony nenarozených dětí. Když uplynula nejhorší léta, sex lidé začali brát jako jednu z mála stránek svých životů, které mají sami opravdu pod kontrolou a která jim zajistí chvilku štěstí. V soukromí se pomalu, ale vášnivě rodila kultura sexu, navenek se tomu však puritánská Amerika bránila.

Velká ekonomická krize třicátých let dvacátého století zasáhla i do těch nejmenších skulin každodenního života, a to všech bez výjimky. Změnil se nejen sex, ale i samotné ženy i muži. V Americei v Evropě. A to jak těch nejchudších, tak i těch nejmovitějších. Nemajetní strádali a živořili s minimem jídla, často i bez příbytku a zdravotní péče. Byli už před tím chudí a s krizí se to jen prohloubilo a navíc chudých bylo mnohonásobně víc. Ti bohatší se však potýkali s takovým propadem příjmů a ztrátou majetku, že se ze dne na den ocitli společensky ve zcela jiné vrstvě. Nesli tak změny o to hůře. Nejmovitější se ovšem také omezovali, protože si netroufli hýřit v krizové době. Nad zoufalými podmínkami nejchudších se ustrnuli i gangsteři jako byl Al Capone, který zřídil veřejnou vývařovnu pro lidi bez prostředků a živil tři tisíce hladových denně.

Titul „Den, kdy došly prachy“ je navzdory depresivnímu tématu a souhrnu mnoha smutných historek napsaný natolik poutavě a zábavně, že čtenáře nutí neustále číst dál. Téměř každá věta vypráví jiný příběh. Čtenář se dozví nejen o tom, co se změnilo v době krize, ale i o trendech, které se touto dobou odstartovaly. Vedle zcela neuvěřitelných situací, které jsou pro dnešního člověka stěží představitelné, stojí nutkání poznat, co je to krize až do hloubky každodennosti. Makroekonomická data a údaje statistiků jsou pro běžného člověka většinou až příliš vzdálená a abstraktní. Vyprávění o tom, s čím se jednotlivci v době krize potýkali a proč, jsou proto mnohem bližší a srozumitelnější. O to více, že Vodička se v knize nezaměřil jen na Ameriku, ale přináší vhled do životů v krizi i v několika evropských zemích včetně tehdejšího Československa.

Jaké obavy v souvislostí s ekonomickou krizí napadají nejvíce vás?

Líbil se vám článek?

+24
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 8 komentářů

Prodáváte nemovitost?

Prodáváte nemovitost? Využijte profesionální služby realitních makléřů NEXT REALITY.

Mám zájem prodat:

Prodej bytuByt
Prodej domuDům
Prodej pozemkuPozemek
Ostatní prodej nemovitostiJiné
Zpět

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

20. 8. 2009 8:23, Stanislav

Jaké obavy ? Předně je nutné podotknout, že krize teprve klepe na dveře EU. Všechny indikátory tomu přisvědčují včetně toho, že euro ručí za USD z 80%. Odhaduji, že jsme v analogii roku 1929 s tím rozdílem, že hodnota všeho, co bylo vyrobeno stoupla od VHK cca 4x, ale objem bankovek stoupl za stejné období cca 40x. 97% bankovek jde nyní do spekulace a ničí ekonomiku, přičemž zbylé 3% jdou na původní účel. Z toho je logické, že 97% bankovek musí pryč.

+12
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.

A tohle už jste četli?

Co letáky bank o kreditkách raději neříkají

17. 8. 2009 | Věra Tůmová | 9 komentářů

Co letáky bank o kreditkách raději neříkají

Banky na letácích propagujících kreditní karty básní o bezstarostném životu a výhodách, které používání kreditky přináší. O poplatcích či výši úroků ovšem mlčí. Nevysvětlují ani podstatné... celý článek

Jak drahé je zdarma

11. 8. 2009 | Věra Tůmová | 2 komentáře

Jak drahé je zdarma

Lidé se nerozhodují za všech okolností racionálně. Často si zvolí mnohem horší zboží, či službu, protože se nechají nachytat na úžasně „výhodné“ nabídky obchodníků. Na iracionální chování... celý článek

Nejbohatší ženy světa: 7 knih a 6 filmů za miliardu dolarů

6. 8. 2009 | Věra Tůmová

Nejbohatší ženy světa: 7 knih a 6 filmů za miliardu dolarů

Světu boháčů dominují sice muži, ale magazín Forbes dokázal vloni napočítat i 99 miliardářek. Jen malá část z nich se ale ke jmění dopracovala vysloveně vlastním úsilím. Tak jako autorka... celý článek

Návod pro investorky jako Sex ve městě

5. 8. 2008 | Věra Tůmová | 7 komentářů

Návod pro investorky jako Sex ve městě

Mnoho dnešních žen se vůbec nedokáže orientovat ve světě financí. Jsou často při rozhodování závislé nejen na manželovi. Když se pak ocitnou samotné, nedokáží se o sebe a své finance... celý článek

Wall Street – Americký palác snů

28. 5. 2008 | Věra Tůmová

Wall Street – Americký palác snů

Pracovat na Wall Street bývá snem mnoha lidí. Ti, co pracují na proslulé burzovní ulici, jsou ovšem jednou adorováni a stavěni na piedestal, jindy zatracováni. Záleží na tom, jak se... celý článek

Hledáte nové bydlení?

Berzrealitky

Vyzkoušejte náš katalog nemovitostí, při jehož tvorbě jsme se spojili s předním českým portálem Bezrealitky.

Partners Financial Services

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.