Rozsah daňové povinnosti, kterou má fyzická osoba vůči určitému státu, vyjadřují výrazy daňový rezident a nerezident. Většina zemí má ve své daňové legislativě stanoveny podmínky, jejichž splnění znamená neomezenou daňovou povinnost v této zemi. Český zákon o daních z příjmů tak např. uvádí, že daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak ze zdrojů v zahraničí, mají ti, kdo mají na území ČR bydliště nebo se zde obvykle zdržují. "Obvykle se zdržovat" znamená podle litery zákona pobývat na území ČR alespoň 183 dnů v roce (půl roku), přičemž nezáleží na tom, zda souvisle nebo v několika obdobích.
"Au-pair" příjmy se nedaní |
Příjem za vypomáhání s domácími pracemi v zahraničí není předmětem daně z příjmů. |
V zemi, v níž jste
daňovým rezidentem, jste povinni přiznávat svůj
celosvětový příjem, tj. uvést všechny druhy příjmů, které vám plynou ze všech států světa. Nezáleží na tom, kdo příjmy vyplácí, zda jsou vypláceny "doma" či v zahraničí, ani na to, kde činnost skutečně vykonáváte.
Naopak, pokud podmínky dané daňovou legislativou nesplňujete, jste v daném státě
daňovým nerezidentem. Ten má pak právo zdanit
pouze ty příjmy, které mají zdroj na jeho území. Většina států má právně upraveno, které příjmy to jsou.
Dvojité zdanění? Smlouvy tomu zamezují
Řada dalších států aplikuje obdobná kritéria jako Česká republika pro vznik neomezené daňové povinnosti na svém území. Právě delší pobyt v zahraničí může vést k tomu, že se jedna osoba stává daňovým rezidentem ve více státech. V takových případech přicházejí na řadu smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Tyto dvoustranné smlouvy státy uzavírají proto, aby nedocházelo ke, jak už jejich název napovídá, dvojímu zdanění jedněch a těch samých příjmů.
Tyto smlouvy vymezují další pomocná kritéria, podle nichž lze určit, ve kterém ze smluvních států bude osoba v dané situaci považována za daňového rezidenta. Zároveň stanoví, který ze zúčastněných států má právo na zdanění konkrétního příjmu
Při stanovení daňového rezidenství pro účely smlouvy o zamezení dvojího zdanění se klade důraz na to, kde máte stálý byt a kde je středisko vašich životních zájmů. Dalšími kritérii bývají zpravidla místo obvyklého pobytu a státní občanství.
Seznam států, se kterými Česká republika uzavřela smlouvy o zamezení dvojího zdanění, naleznete zde.
Bude vás v cizině platit český zaměstnavatel?
V případě, že bude nepřetržitý pobyt zaměstnance v zahraničí delší než 6 měsíců, má zaměstnanec možnost se před odjezdem do zahraničí odhlásit ze systému zdravotního pojištění v České republice. V tomto případě odpadá povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli. Pokudy tedy víte, že v zahraničí budete pobývat déle než půl roku, určitě se odhlašte, ušetříte tím dost peněz. Upozorňujeme však, že odhlášení nelze zařídit zpětně. |
Zaměstnanec zůstává i nadále
v pracovním poměru u českého zaměstnavatele, který mu po dobu výkonu práce v zahraničí vyplácí mzdu. Jednoduše řečeno, jde o případ, kdy jste do zahraničí byli vysláni na
pracovní cestu. Český zákon nestanovuje časové hranice, nezáleží tedy na tom, zda-li jde o pobyt krátkodobý či dlouhodobý.
I přesto, že vykonáváte práci v zahraničí, zaměstnavatel sráží a odvádí zálohy na vaši daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a odvádí pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení.
Pokud pracujete pro stálou provozovnu českého zaměstnavatele v zahraničí, není tento zaměstnavatel povinen zálohy na daň z příjmů v České republice odvádět.
Povinnost zdanit příjmy v zemi, kde pracujete (zahraničí), ovlivňují zejména dva faktory:
- doba, kterou strávíte na území druhého státu,
- skutečnost, kdo v konečném důsledku nese náklady na vaši pracovní cestu, tj. zda vysílající česká společnost, společnost se sídlem ve druhém státě či stálá provozovna vysílajícího zaměstnavatele ve druhém státě.
Platí vás zahraničí?
Příjem zaměstnance za práci v zahraničí bude zpravidla podléhat zdanění ve státě výkonu práce, a to bez ohledu na to, jak dlouho se zaměstnanec v dané zemi zdržuje. To, jakým způsobem bude příjem zaměstnance v dané zemi zdaněn, záleží na místní daňové legislativě a na konkrétním znění smlouvy o zamezení dvojího zdanění, pokud je s daným státem uzavřena.
Jestliže máte v České republice trvalé bydliště, jste nadále povinni platit pojistné na zdravotní pojištění, v tomto případě vypočtené z minimálního vyměřovacího základu. Opět platí, že odjíždíte-li na více než půl roku, můžete se před odjezdem do zahraničí ze systému českého zdravotního pojištění odhlásit. Zpětně pak ale musíte své zdravotní pojišťovně doložit, že jste v zahraničí nějakým způsobem pojištění byli (například cestovní pojištění).
Platí-li vás zahraničí,
nemusíte přispívat na české sociálního zabezpečení. Samozřejmě vám ale nebude nikdo bránit přispívat do českého systému sociálního zabezpečení dobrovolně. Některé důsledky pracovního pobytu v zahraničí v oblasti sociálního zabezpečení řeší mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, které Česká republika s řadou států již uzavřela (jejich seznam naleznete
zde na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí).
Pokud
pracujete v zemi EU, podléháte sociálnímu pojištění v zemi výkonu zaměstnání.
Možných situací a variant je spousta, pokud si zrovna ve vašem případě nejste jisti řešením, kontaktujte daňové odborníky.
V článku byly využity informace z publikace Nebojte se pracovního vyslání do zahraničí společnosti PricewaterhouseCoopers.
Máte za sebou zahraniční pracovní zkušenost? Jak jste své daňové povinnosti řešili vy? V jaké zemi byste nejraději danili?