Krach jako z divokého západu

Krach jako z divokého západu
Příběhy českých "kapitánů průmyslu", kteří počátkem devadesátých let zprivatizovali velké průmyslové podniky a jen pár let poté s větším či menším humbukem zkrachovali, si jistě pamatujeme všichni. Kdyby tito pánové znali příběhy velkých krachů minulosti, možná by k privatizaci přistupovali s větším rozumem a menším megalomanstvím.

Polovina šedesátých let 19. století přinesla tehdejším Spojeným státům nejen konec občanské války Severu proti Jihu. Nastal i další rozvoj divokého západu, především díky výstavbě železnic spojujících atlantické pobřeží USA s tichomořským. Výstavba tratí se velmi rychle dostala do centra zájmu investorů, neboť spolu s koncesemi na výstavbu železnice získávaly společnosti rozsáhlé pozemky kolem budoucí dráhy. Potenciální zisk těchto železničních firem tak nepramenil jen z provozování budoucí železnice, ale také z prodeje pozemků kolem trati. Poté, co byla trať postavena a začala fungovat, začaly v její blízkosti vznikat farmy a malá městečka a hodnota dříve téměř bezcenné půdy často vyrostla na stonásobek - pozemek koupený za 100 dolarů měl po dokončení železnice hodnotu klidně i 10 tisíc dolarů. V takové atmosféře začali investoři snadno ztrácet rozum, sypali peníze do nových a nových železničních projektů. Mezi lety 1865 a 1873 se tak délka amerických železnic více než ztrojnásobila.

Půl Německa za železnici

Kam až tehdejší megalomanie vedla ukazuje příklad Northern Pacific Railroad (NPR). Koncesi na ni v roce 1864 od tehdejšího prezidenta Lincolna získal Josiah Perham. Železnice měla spojit Lake Superior (Hořejší jezero) se západním pobřežím USA v okolí dnešního Seattlu. V rámci koncese společnost získala 47 milionů akrů půdy, což je asi 190 tisíc kilometrů čtverečních, téměř dvaapůlkrát větší území než má Česká republika nebo také polovina dnešní Německé spolkové republiky! Josiah Perham se do projektu opřel s velikým úsilím, nicméně nic nepokračovalo podle plánu a celý projekt začal brzy nabírat velké zpoždění. Po roce a půl přenechal zadlužený a nemocný Perham majoritní podíl ve firmě Johnu Gregory Smithovi, který již měl s výstavbou železnice řadu zkušeností jako prezident kanadské Vermont Central Railroad. I tento zkušený muž ale brzy zjistil, že nemá šanci stihnout plánované dokončení v roce 1877 a začal hledat nového a silného investora. Po delším hledání se dohodl s věhlasným bankovním domem Jay Cooke & Company.

Jay Cooke, zakladatel banky, která se v roce 1870 stala největším akcionářem NPR, byl v té době již uznávaným bankéřem, který si udělal jméno počákem 60. let při shánění peněz pro financování armády Severu v občanské válce. Jeho úspěšné prodejní metody - využíval rozsáhlých sítí tisíců prodejců, ne nepodobných těm, které dnes prodávají stavební spoření či pojistky - mu udělaly řadu velmi dobrých politických přátel a umožnily mu vybudovat úspěšný bankovní dům. Dosud z něj ale neudělaly dostatečně bohatého muže. Právě tento fakt jej motivoval ke vstoupení do velkého železničního projektu, protože očekával, že s jeho úspěšným dokončením se z něj stane největší boháč v Americe. Jeho dobré jméno skutečně pomohlo se získáváním financí na započetí projektových prací a výstavby. Ani Jayi Cookovi se ale nedařilo podle očekávání, výnosy již postavených úseků nedostačovaly na financování další výstavby, neočekávané nehody jako sesuvy půdy či zřícení mostů vše ještě dále zhoršovaly.

Bylo potřeba zajistit další peníze. Cooke se tedy rozhodl využít silné spekulační aktivity v Evropě, kde akciové kurzy rostly na všech významných burzách (včetně nově založené pražské) a pokusil se zde získat peníze prodejem dluhopisů své železniční společnosti. Jeho snaha ale nebyla korunována úspěchem a zdaleka nezískal tolik peněz, kolik bylo potřeba. Především fakt, že se do podobných problémů dostávaly i další železniční společnosti, pak koncem roku 1872 znamenal, že získat další peníze už bylo velmi obtížné, lépe řečeno nemožné. V roce 1873 se Cooke ještě pokusil získat úvěr 300 miliónů dolarů ze státního rozpočtu. Jeho politické kontakty však v tu chvíli nebyly dostatečně silné a tak jeho rival John Pierpont Morgan (mimo jiné zakladatel bankovního domu JP Morgan, který existuje dodnes) dosáhl toho, že Cooke půjčku nezískal. To byl počátek konce nejen NPR, ale i bankovního domu Jay Cooke. NPR brzy došla hotovost, a tak přestala platit svým zaměstnancům penězi, místo nich jim dávala vlastní dluhopisy.

Skandál jako z Československa
Výstavbu železnic v USA provázela řada skandálů, které se mohou zdát jako silné kafe i ve srovnáním s tím, co se dělo u nás v počátcích 90. let. Koncesi na výstavbu důležité železnice získala společnost Union Pacifik. Její viceprezident Thomas Durant založil stavební společnost Crédit Mobilier of America, která se brzy stala jediným účastníkem řady "veřejných soutěží" na výstavbu transpacifické železnice. Ta započala v roce 1864 a byla do značné míry podporována ze státního rozpočtu. Aby si zakladatelé firmy pojistili pravidelný přísun státních dotací, prodali část akcií společnosti více než desítce senátorů. Ti se tak stali přímo zainteresováni na poskytování dotací pro další výstavbu železnice. O tom, že jsou tito senátoři akcionáři firmy, se samozřejmě nevědělo.
Před prezidenstkými volbami v roce 1872 se však vedení Crédit Mobilier rozhádalo a jeden z ředitelů společnosti poskytl deníku New York Sun řadu kompromitujících dokumentů a také seznam senátorů, kteří byli akcionáři firmy. Mimo jiné bylo také zveřejněno, že na zakázce v celkovém objemu 47 miliónů dolarů dosáhl Crédit Mobilier 21 miliónů dolarů zisku (na tehdejší dobu bylo možno považovat za přiměřený zisk kolem 5 až 10 miliónů), a to za situace, kdy Union Pacific téměř zkrachovala.
Aby však paralel s našimi 90. lety nebylo málo, navzdory očekávání, že skandál ukončí kariéru řady politiků, se jeden z dotčených senátorů, James A. Garfield z Ohia, stal o osm let později americkým prezidentem.

Po nás potopa

I ostatní železniční společnosti se dostaly do podobných problémů a přestaly splácet úvěry. Plné propuknutí krize bylo otázkou týdnů. Na začátku září 1873 zkrachovaly dvě menší železniční společnosti, což zatím nechávalo investory v klidu. Když však 17. září oznámila krach Jay Cooke and Company, nastala obrovská panika. Zpočátku sice ještě přetrvávala silná víra investorů, kteří nechtěli uvěřit krachu nejbohatšího muže Spojených států. V Pitsburgu prý dokonce zatkli kamelota, který při prodeji novin vykřikoval zprávu o tomto bankrotu. Jakmile se však tato zpráva potvrdila, zcela se zhroutila newyorská burza - investoři se ve snaze zachránit co se dalo pokoušeli prodat své akcie za jakoukoliv cenu. Obrovské ztráty, které většina z nich utrpěla, znamenaly, že nebyli schopni splácet peníze, které si půjčili. To přivedlo do potíží banky, které je financovaly. Dvacátého září byla dokonce burza na deset dní uzavřena, aby se panika uklidnila. Nic už ale nepomohlo, platební neschopnost řady velkých bank měla pro celou americkou ekonomiku ničivé důsledky. Mezi lety 1873 a 1875 vyhlásilo platební neschopnost několik stovek bank a 18 tisíc podnikatelů a společností. Práci ztratily milióny Američanů a míra nezaměstnanosti dosáhla 14 % v roce 1875.

Do roku 1879 pak zkrachovalo přes 89 železničních společností (z celkových 360). O rok později získala kontrolu nad zbývajícími aktivy NPR společnost J.P. Morgana, který tak dále rozšířil své bankovně-průmyslové impérium. Byl to naopak Morgan, který se nikdy nenechal zatáhnout do žádných železničních a podobných dobrodružství, kdo se o pár let později skutečně stal nejbohatším mužem Spojených států. Ani Jay Cooke ale nakonec nedopadl špatně, do roku 1880 se mu podařilo vyrovnat zbývající závazky a pomocí investice do stříbrného dolu v Utahu opět zbohatnul.

Prokletí roku 1873

Rok 1873 byl pro burzy nepříznivý i v jiných zemích, v květnu se tehdy (a se stejnou panikou jako u zářijovému krachu v New Yorku) zhroutila nejdříve vídeňská a pak i berlínská burza. Spekulanti totiž ve snaze zachránit alespoň něco prodávali bez ohledu na ztráty a během několika dní se stamilióny dolarů, rakouských zlatých či německých marek díky absolutnímu poklesu kurzů akcií proměnily doslova v nic. O tom, že se ale investoři z následků krize železničních společnosti nepoučili, svědčí i to, že spekulační bublina zakončená krachem podobných rozměrů odstartovala velkou hospodářskou krizi o necelých šedesát let později ve 30. letech 20. století. Podobně se nepoučili ani megalomanští kapitalisté. Stále se najdou takoví, kteří neváhají vsadit celé své jmění na vzdušné zámky, jež je mají udělat ještě bohatšími. Místo toho ale do chudoby strhnou nejen sebe, ale i řadu dalších.

Připomíná vám popisovaná bublina vývoj na počátku 90. let u nás? Obáváte se akciového krachu?

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

-32
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 7 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

22. 12. 2005 9:11, TaF

Pěkný článeček, až na to, že odstavec "Skandál jako z Československa" nejde tisknout.

+70
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

31. 12. 2005 14:11, Speedy (o něco dříve Jan Kolda von Žampach)

Vše nejlepší do roku 2006 Jarmilo! Vás to tady ještě baví? Už jsem zde na tomto webu dlouho nebyl ...
Já, když se podívám s odstupem let a se svojí osobní zkušeností, tak tady si to opravdu dokradli ti, pro které to ten převrat v roce 1989 tak pěkně naservíroval. Že by tenkrát, mě, v bance půjčili několik desítek miliónů nebo stamiliónů na fabriku a abych ručil jen tou fabrikou? Jistě, že ne. Ale stalo se tak jiným vyvoleným. Další cestou byla džungle našeho kapitálového trhu a podivné způsoby následné koncentrace majetkových účastí. Finacované také kdo ví kým. Tato podivná transformace byla s definitiní tečkou ukončena letos v roce 2005, jak příznačné, že za vzácné podpory naší levice a pravice, těmi vyvlastňovacími zákony umožňujícími okrást zbytek drobných akcionářů.
Takže dokonáno jest, nevratně, a o co ještě bude tak rok dva pokračovat, tak to bude už jen takové postupné odumírání tehdejších snů a nadějí.
Protože stejně karty byly asi, s ohledem na sílu okolní konkurence a zahraničního kapitálu, předem rozdány. Šlo jen o to, za kolik se tu prodáme a jestli z toho budeme všichni tak nějak spravedlivě něco mít. Aby jsem pak nemudrovali nad rozlitým mlíkem a snědeným krámem :-))

Zobrazit celé vlákno

-4
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Zajištěné fondy také nesou rizika

19. 12. 2005 | Petr Vykoukal

Zajištěné fondy také nesou rizika

Dosáhnout velkého výnosu bez rizika bylo a je snem většiny investorů. Zdánlivým naplněním tohoto snu jsou garantované fondy, zdůrazněme ale slovo zdánlivý. Inflace a vstupní poplatky... celý článek

Podílové fondy na krátko, středně i dlouho

9. 12. 2005 | Petr Vykoukal

Podílové fondy na krátko, středně i dlouho

Rozhodli jste investovat do podílového fondu, ale nevíte, jak si na trhu vybrat? Pomůžeme vám. Kdy zvolit fond peněžního trhu, kdy fond dluhopisový a kdy akciový? Na co si dát pozor... celý článek

Spekulanti jsou potřební, nezatracujme je

6. 12. 2005 | Petr Vykoukal

Spekulanti jsou potřební, nezatracujme je

Spekulant kupuje proto, aby za chvíli dráže prodal. Již od dob dávno minulých je proto označení spekulant spíše hanlivý název pro postavičku z karikatury. Nicméně činnost jím vykonávánaná... celý článek

Poukázka na dluh aneb jak se stát střihačem kupónů

5. 12. 2005 | Petr Vykoukal

Poukázka na dluh aneb jak se stát střihačem kupónů

Když velká firma nebo stát potřebuje peníze, jde na kapitálový trh a investorům prodá své dlužní úpisy. Přečtete si jak vydělat na státních obligacích, firemních dluhopisech či hypotečních... celý článek

Finanční šílenství aneb půl království za tulipán

25. 11. 2005 | Petr Vykoukal

Finanční šílenství aneb půl království za tulipán

Dali byste celý dům, několik krav a pole za jedinou cibulku tulipánu? Možná vám to přijde jako hloupá otázka. Jenže během tulipánové mánie v Holandsku 17. století docházelo i k takovým... celý článek

Partners Financial Services