Analytici - je třeba více disciplíny!

Nepraktičnosti pragmatismu spočívá v tom, že trendy veřejného mínění nemohou být při jednání (ať se jedná o stavbu rodinného domku nebo konstrukci investičního portfolia) rovnocennou náhražkou za skutečné znalosti reality. Stejně jako se nemoc se nedá vyléčit zaříkáváním, komunismus nevede k ráji na zemi a nejsme potomky mimozemšťanů, bez ohledu na to kolik lidí v danou ideu věří, tak nelze ani politické a ekonomické události, které ovlivňují finanční trhy a dlouhodobě i nás všechny, smysluplně komentovat na základě subjektivních názorů nebo se dokonce záměrně nechat vézt na vlně populárních názorů.

Bohužel přesně toto je způsob jakým jsou dnes často komentovány události na finančních trzích. Typickým příkladem jsou např. údajné neustálé obavy investorů o křehkost americké ekonomiky způsobující stagnující ceny akcií. Co ale skutečnost, že před rokem, když byly ceny akcií výrazně vyšší než dnes, se průměrné předpovědi ekonomického růstu pro rok 2002 pohybovaly okolo 1 %. Ve skutečnosti americká ekonomika vzrostla v roce 2002 okolo 3 % (vyšší růst ještě nedávno velká část ekonomů považovala za inflační), meziroční změna průmyslové produkce je pozitivní a zisky nefinančních korporací vzrostly od svého dna v posledním čtvrtletí 2001 o více než 40 %. Neměly by být investoři při svém ročním bilancování spíš překvapeni nečekanou silou a stabilitou americké ekonomiky?

Dalším barvitým příkladem je v tisku se stále znovu opakující vysvětlení slabého výkonu dolaru v důsledku obav z války v Iráku. Proč byla velmi podobná událost – válečný konflikt na Blízkém východě - používána zhruba před rokem jako vysvětlení síly a stability dolaru? Jak může být příčinou prosincového 9% růstu dolarové ceny zlata obava z války v Iráku, když se o této možnosti diskutuje více než rok? Co skutečnost, že prezident Bush v té době jmenoval nového ministra financí Johna Snowa, který je známý svou averzí k silnému dolaru?

Pomyslnou soutěž o nejoblíbenější téma, kterým novináři a analytici "vysvětlovali" klesají akcie, by v letošním roce vyhrála "ztráta důvěry investorů v poctivost amerických firem". Jak jde toto vysvětlení dohromady se skutečností, na kterou poukázal mezi jinými např. James Glassman, že od oznámení Enronu v listopadu 2001 o tom, že jeho účetním výkazům za posledních 5 let se nedá věřit, do konce června 2002, kdy došlo k poslednímu velkému skandálu WorldCom, klesl Dow Jonesův index (profil, názory) o "pouhá" 3%? Naproti tomu 14 dní po Bushově projevu indikujícím příchod podnikání nepříznivé legislativy klesl Dow Jonesův index o více než 15 %. Jak vznikají podobná "vysvětlení", jako tři která jsem právě zmínil? Pravděpodobně tak, že novinář zkontaktuje několik ekonomů a finančních analytiků a požádá je o komentář, aniž by přemýšlel o tom, zda jsou jejich slova konzistentní s fakty, zda jsou konzistentní s jejich vlastními minulými komentáři, zda vůbec dávají nějaký smysl. To ale očividně nestačí. V kontextu svých možností a znalostí by se měl novinář odborníka, kterého chce citovat, zeptat, zda by mohl pro svůj názor předložit nějakou faktickou evidenci, měl by se ho zeptat : "Na základě jakých faktů vyvozujete své tvrzení? Fungovalo, to co říkáte v historii a napříč zeměmi? Na základě jakých faktů se domníváte, že došlo ke strukturální změně. Jaké vysvětlení máte pro svá tvrzení?"

Především by si tyto otázky měl analytik položit sám sobě, jeho odpovědnost je v tomto případě daleko větší než novináře. Měl by se sám sebe zeptat: "Jsem o tom, co říkám přesvědčený, protože to vím na základě studia desítek let historických dat a praktických znalostí o tom, jak to v podnikání funguje?" Pokud si na podobnou otázku může odpovědět kladně, pak může s klidem komentovat a dělat závěry, a být si jist, že jeho slova jsou užitečná a exkluzivní. V opačném případě by měl být zticha, nebo alespoň přiznat, že se pohybuje na nejisté půdě.

Tomuto procesu se říká disciplína. Ten, kdo ji konzistentně neaplikuje, bez ohledu na to kolik má univerzitních titulů, kde pracoval a kolikrát je citován v médiích, není odborníkem nebo analytikem, ale šarlatánem. Souhlasíte? Nebo si myslíte něco jiného? Napište svůj názor!