Nejlepší investor – zubař z Moravy

Miloš Filip | rubrika: Komentář | 18. 7. 2017 | 4 komentáře
Kdo neinvestuje, okrádá rodinu! Investiční odborníci často upozorňují, že akciové trhy v posledních 120 letech rostly v průměru o osm až deset procent ročně, takže kdo nekupuje akcie, nechává si nezodpovědně utíkat peníze. Průměrné zhodnocení ale zatajuje, jak moc můžou trhy kolísat i na tu druhou stranu. A ustát dvouciferný propad, to chce povahu.
Nejlepší investor – zubař z Moravy

Když se řekne investování, akcie, trhy, člověk si automaticky asociuje tabulky, čísla grafy. Pozor ale, investování není v první řadě matematika a není na rozdíl od matematiky racionální. Trhy jsou víc než rozumem řízené psychologií, a často i proto přinášejí nejroztodivnější paradoxy. Podívejme se na dva z poslední doby:

Paradox první: Navzdory brexitu, navzdory volbě Donalda Trumpa americkým prezidentem, navzdory nejasným vyhlídkám eurozóny je americký akciový index S&P 500 od začátku roku 2017 výš o osm procent. A jak to zatím vypadá, tento rok stane devátým rokem v řadě, kdy akcie ve světě porostou. A to všechno při velmi nízké, ukolébávající volatilitě – ceny akcií teď nezvykle, až nepřirozeně málo kolísají.

S&P 500: posledních pět let

Standard & Poor’s 500

Zdroj: peníze.cz

Pro podrobnější informace o vývoji cen jednotlivých akcií i akciových indexů navštivte sekci Akcie na Peníze.cz

Paradox druhý:  Ani devět roků, ve kterých na jedné straně burzy rostly, na druhé straně nebylo prakticky možné zhodnocovat peníze na spořicích účtech a vkladech (úroky se čím dál víc blížily nule), nepřimělo Čechy nějak zvlášť přehodnotit své chování a investovat větší podíl úspor do podílových fondů.

Číslo

Podle statistik necháváme 43 procent úspor ležet v bankách, o sedm procent víc než relativně konzervativní Němci. Pokud bychom s nimi chtěli srovnat krok, znamenalo by to nalít do investic zhruba 400 miliard korun.

Zubař z podhorského městečka

Investiční poradce Ben Carlson spočítal, že od roku 1950 průměrný výkyv akcií v jediném roce dosahuje minus 13,5 procenta (měříme tzv. „annual worst drawdown“, tedy jen negativní výchylky hodnoty akcií v roce, bez přihlédnutí k růstům). V polovině sledovaných let (1950–2016) burzy – a s nimi investoři – zažily dvoucifernou korekci, tedy propad. A v celé jedné šestině kalendářních let přišel pád cen o dvacet a víc procent! To je něco, co lidská psychika těžko zvládá, člověka to nutí ztrátové investice se zbavit.

Potkal jsem ve svém životě jediného živého investora, kterému se knižní princip pravidelných investic do akcií vstřebal pod kůži natolik, aby takhle vysoké výkyvy dokázal ignorovat. Byl to moravský zubař z podhorského městečka, možná zvyklý na nezpochybnitelné zásady z lékařských skript. Jeho ordinace čtvrtletně generovala převis několika desítek tisíc korun, které pravidelně posílal do akciových fondů. A budiž mu ke cti, že tak činil, když se začala nafukovat technologická bublina, když byla na vrcholu i léta po jejím prasknutí – takže nakonec skončil s velmi vysokým celkovým zhodnocením.

Většina lidí nemá na takové houpání nahoru a dolů žaludek. Možná tak podnikatelé, lidé s dravější mentalitou. Překvapivá je ale statistika, že i ve Spojených státech si jen osm procent investorů troufne na čistě akciová rizika. V Česku už je poměr podobný. Bláznivé přitom je, že i přes vylíčené roční poklesy vydělaly akcie od roku 1950 v průměru 11 procent ročně. Jak je to možné? Jednoduše proto, že trhy rostly 79 procent sledovaných let. Dvojciferného ročního zhodnocení přitom akcie dosáhly v 60 procentech případů a v polovině let byl jejich roční výnos dokonce vyšší než 15 procent!

Proč tedy dnes více a profitabilněji neinvestujeme? Když jsme např. v roce 2010 zjišťovali v průzkumu pro investiční společnost, jak by podle lidí měla vypadat ideální investice, bodovaly parametry 1. bezpečnost a nízké riziko, 2. výnos minimálně na úrovni inflace a 3. likvidita. Od Ameriky se znovu tolik nelišíme: také zde je bezpečným investičním ideálem středoškolského kantora pravidelný garantovaný příjem okolo tří procent. Investiční poradce Tony Isola z Barry Ritholtz Asset Management to vystihl takhle: „Hledají dluhopisy, které se budou chovat jako akcie, když trhy rostou. A chtějí akcie, které by se chovaly jako dluhopisy, když trhy začnou klesat.“

Miloš Filip

Miloš Filip

Ředitel oddělení investičních produktů a marketingu ve společnosti Generali Investments CEE. Na finančních trzích pohybuje 18 let. Jako člen představenstva ING Investment Management byl zodpovědný za rozvoj obchodu a marketing fondů a investiční správy v ČR a SR. Dřív pracoval jako ředitel penzijního fondu ve skupině ČSOB nebo byl investičním poradcem pro afluentní klienty ABN AMRO Bank. Je spoluautorem finančně vzdělávacích publikací a projektů finančního vzdělávání pro základní i střední školy.

Svatý grál

Investiční společnosti to samozřejmě chápou. Investiční fondy dnes v Česku dorostly na rekordní objem 440 miliard spravovaných korun ne proto, že by každý rok přinášely vyšší a vyšší výkon výnos. Uspěly díky tomu, že dokázaly rozetřít akciová a jiná investiční rizika na akceptovatelnou úroveň: proto vznikly zajištěné fondy, které svůj úspěch postavily na garanci kapitálu a částečně výherním, loterijním prvku. Proto dnes největší objemy investic směřují do smíšených fondů jako zlaté střední cesty. V oblibě jsou fondy celkového výnosu, které slibují participovat na částech trhu, které rostou, a vyhýbat se tomu, co klesá. Proto vznikly fondy, které slibují najít „svatý grál“ v podobě akcií vyplácejících pravidelně dividendy, které se tím snad trochu podobají dluhopisům.

Shrnuto, všechny tyto novátorské investiční myšlenky směřují k jedinému cíli: učinit rizika pro investory akceptovatelnější a snesitelnější. Pro mě je ale pořád největší síla v té prapůvodní jednoduchosti, kterou jako lék na investiční riziko přineslo pravidelné investování. Kdybych si měl vsadit, řekl bych, že až se za čas na akciové trhy vrátí volatilita, bude nejlepším a nejziskovějším investorem zase ten moravský zubař.

Další čtení o pravidelných investicích

Ten trik je vlastně jednoduchý: díky tomu, že za cenné papíry utrácíte pořád stejně, koupíte jich víc, když jsou levné. Strategie stejně primitivní jako účinná.

Kouzlo pravidelného investování

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+1
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 4 komentářů
Simplecoin

A tohle už jste četli?

Padají akcie i dluhopisy. Jak si vedou podílové fondy?

10. 5. 2022 | Martin Mašát | 21 komentářů

Padají akcie i dluhopisy. Jak si vedou podílové fondy?

Vývoj podílových fondů pravidelně hodnotí Martin Mašát, investiční stratég skupiny Partners. Duben hodnotí jako armagedon na trzích.

Podílové fondy: Dluhopisy drtí inflace, akcie se zklidnily

6. 4. 2022 | Martin Mašát | 11 komentářů

Podílové fondy: Dluhopisy drtí inflace, akcie se zklidnily

Vývoj podílových fondů pravidelně hodnotí Martin Mašát, investiční stratég skupiny Partners. Jak si vedly v březnu?

Investice pro děti dobře promyslete. K penězům se jen tak nedostanete

24. 3. 2022 | Jiří Hovorka, Olga Skalková | 18 komentářů

Investice pro děti dobře promyslete. K penězům se jen tak nedostanete

Dětské investiční účty zaručují, že se peníze k dětem opravdu dostanou. Na druhou stranu s nimi můžete mít problém třeba jen změnit investiční strategii. A nenabízejí je všude.

Prodali jste akcie nebo podílové listy. Co teď s daněmi

23. 3. 2022 | Petr Kučera | 11 komentářů

Prodali jste akcie nebo podílové listy. Co teď s daněmi

Jak zdanit příjmy z prodeje cenných papírů? Co se počítá do limitu pro osvobození? Jak funguje časový test? Můžu si odečíst náklady? A jak se daní dividendy? Poradíme.

Akciové fondy ztrácejí, zájem je o kvalitní dluhopisy

4. 3. 2022 | Martin Mašát | 4 komentáře

Akciové fondy ztrácejí, zájem je o kvalitní dluhopisy

Vývoj podílových fondů pravidelně hodnotí Martin Mašát, investiční stratég skupiny Partners. Jak si vedly v únoru?

Partners Financial Services

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.