Když se řekne investování, akcie, trhy, člověk si automaticky asociuje tabulky, čísla grafy. Pozor ale, investování není v první řadě matematika a není na rozdíl od matematiky racionální. Trhy jsou víc než rozumem řízené psychologií, a často i proto přinášejí nejroztodivnější paradoxy. Podívejme se na dva z poslední doby:
Paradox první: Navzdory brexitu, navzdory volbě Donalda Trumpa americkým prezidentem, navzdory nejasným vyhlídkám eurozóny je americký akciový index S&P 500 od začátku roku 2017 výš o osm procent. A jak to zatím vypadá, tento rok stane devátým rokem v řadě, kdy akcie ve světě porostou. A to všechno při velmi nízké, ukolébávající volatilitě – ceny akcií teď nezvykle, až nepřirozeně málo kolísají.
Pro podrobnější informace o vývoji cen jednotlivých akcií i akciových indexů navštivte sekci Akcie na Peníze.cz
Paradox druhý: Ani devět roků, ve kterých na jedné straně burzy rostly, na druhé straně nebylo prakticky možné zhodnocovat peníze na spořicích účtech a vkladech (úroky se čím dál víc blížily nule), nepřimělo Čechy nějak zvlášť přehodnotit své chování a investovat větší podíl úspor do podílových fondů.
Podle statistik necháváme 43 procent úspor ležet v bankách, o sedm procent víc než relativně konzervativní Němci. Pokud bychom s nimi chtěli srovnat krok, znamenalo by to nalít do investic zhruba 400 miliard korun.
Investiční poradce Ben Carlson spočítal, že od roku 1950 průměrný výkyv akcií v jediném roce dosahuje minus 13,5 procenta (měříme tzv. „annual worst drawdown“, tedy jen negativní výchylky hodnoty akcií v roce, bez přihlédnutí k růstům). V polovině sledovaných let (1950–2016) burzy – a s nimi investoři – zažily dvoucifernou korekci, tedy propad. A v celé jedné šestině kalendářních let přišel pád cen o dvacet a víc procent! To je něco, co lidská psychika těžko zvládá, člověka to nutí ztrátové investice se zbavit.
Potkal jsem ve svém životě jediného živého investora, kterému se knižní princip pravidelných investic do akcií vstřebal pod kůži natolik, aby takhle vysoké výkyvy dokázal ignorovat. Byl to moravský zubař z podhorského městečka, možná zvyklý na nezpochybnitelné zásady z lékařských skript. Jeho ordinace čtvrtletně generovala převis několika desítek tisíc korun, které pravidelně posílal do akciových fondů. A budiž mu ke cti, že tak činil, když se začala nafukovat technologická bublina, když byla na vrcholu i léta po jejím prasknutí – takže nakonec skončil s velmi vysokým celkovým zhodnocením.
Většina lidí nemá na takové houpání nahoru a dolů žaludek. Možná tak podnikatelé, lidé s dravější mentalitou. Překvapivá je ale statistika, že i ve Spojených státech si jen osm procent investorů troufne na čistě akciová rizika. V Česku už je poměr podobný. Bláznivé přitom je, že i přes vylíčené roční poklesy vydělaly akcie od roku 1950 v průměru 11 procent ročně. Jak je to možné? Jednoduše proto, že trhy rostly 79 procent sledovaných let. Dvojciferného ročního zhodnocení přitom akcie dosáhly v 60 procentech případů a v polovině let byl jejich roční výnos dokonce vyšší než 15 procent!
Proč tedy dnes více a profitabilněji neinvestujeme? Když jsme např. v roce 2010 zjišťovali v průzkumu pro investiční společnost, jak by podle lidí měla vypadat ideální investice, bodovaly parametry 1. bezpečnost a nízké riziko, 2. výnos minimálně na úrovni inflace a 3. likvidita. Od Ameriky se znovu tolik nelišíme: také zde je bezpečným investičním ideálem středoškolského kantora pravidelný garantovaný příjem okolo tří procent. Investiční poradce Tony Isola z Barry Ritholtz Asset Management to vystihl takhle: „Hledají dluhopisy, které se budou chovat jako akcie, když trhy rostou. A chtějí akcie, které by se chovaly jako dluhopisy, když trhy začnou klesat.“
Ředitel oddělení investičních produktů a marketingu ve společnosti Generali Investments CEE. Na finančních trzích pohybuje 18 let. Jako člen představenstva ING Investment Management byl zodpovědný za rozvoj obchodu a marketing fondů a investiční správy v ČR a SR. Dřív pracoval jako ředitel penzijního fondu ve skupině ČSOB nebo byl investičním poradcem pro afluentní klienty ABN AMRO Bank. Je spoluautorem finančně vzdělávacích publikací a projektů finančního vzdělávání pro základní i střední školy.
Investiční společnosti to samozřejmě chápou. Investiční fondy dnes v Česku dorostly na rekordní objem 440 miliard spravovaných korun ne proto, že by každý rok přinášely vyšší a vyšší výkon výnos. Uspěly díky tomu, že dokázaly rozetřít akciová a jiná investiční rizika na akceptovatelnou úroveň: proto vznikly zajištěné fondy, které svůj úspěch postavily na garanci kapitálu a částečně výherním, loterijním prvku. Proto dnes největší objemy investic směřují do smíšených fondů jako zlaté střední cesty. V oblibě jsou fondy celkového výnosu, které slibují participovat na částech trhu, které rostou, a vyhýbat se tomu, co klesá. Proto vznikly fondy, které slibují najít „svatý grál“ v podobě akcií vyplácejících pravidelně dividendy, které se tím snad trochu podobají dluhopisům.
Shrnuto, všechny tyto novátorské investiční myšlenky směřují k jedinému cíli: učinit rizika pro investory akceptovatelnější a snesitelnější. Pro mě je ale pořád největší síla v té prapůvodní jednoduchosti, kterou jako lék na investiční riziko přineslo pravidelné investování. Kdybych si měl vsadit, řekl bych, že až se za čas na akciové trhy vrátí volatilita, bude nejlepším a nejziskovějším investorem zase ten moravský zubař.
Ten trik je vlastně jednoduchý: díky tomu, že za cenné papíry utrácíte pořád stejně, koupíte jich víc, když jsou levné. Strategie stejně primitivní jako účinná.
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
