Aleš Tůma: Potentáti pokoutně privatizují. Privatizujme přímo!

Stručný výčet faktů: ředitel motolské nemocnice hovoří o „kuliších“, kteří nemocnici zajišťují přísun peněz z eráru. Městská policie v Liberci dělá zdarma ochranku majetku členům místní ODS. Podobných příkladů by se našla jistě spousta...

Princip je stále stejný a univerzálně platný. Když někde nemůže vzniknout legální trh, vznikne trh černý. Kde je zakázán mezinárodní obchod, tam se pašuje. Zákaz zbraní vede k tomu, že slušní zbraně nemají, kdežto zločinci ano. V rovnostářském zdravotnictví si kuliši zajišťují VIP servis od lékařů. A politici zatím krmí voliče hesly o společenském blahu, rovnosti a solidaritě.

Nebylo by náhodou lepší a férovější, namísto vynucování „rovnosti“, při které jsou si stejně vždycky někteří rovnější, jednoduše povolit trh? Udělat z pacienta a jeho pojišťovny skutečné zákazníky lékařů? Nebo – ó hrůzo – privatizovat třebas dálnice a dráhy?

Odpůrci takových změn vždy argumentují tím, že by to vedlo k chaosu. Ale opravdu by ten chaos mohl být větší, než vládne dnes? Mohly by třeba takové soukromé České dráhy poskytovat ještě horší služby, než poskytují dnes? Mohlo by tržní zdravotnictví vyplýtvat více miliard, než to státní? (A USA opravdu nejsou argument, tamní zdravotnictví má k volnému trhu asi tak daleko jako Bernie Madoff k Warrenu Buffettovi).

Mimochodem, když už jsme u privatizace: Komentátor Respektu Jan Macháček ve svém sloupku obdivuje polskou penzijní reformu. Tamní soukromé penzijní fondy dostaly přikázáno investovat prakticky výhradně do polských aktiv. To má dvě "výhody": jednak se výrazně oživil polský kapitálový trh a druhak zůstalo vlastnictví privatizovaných strategických podniků v polských rukou. Nedostali se k nim zlí cizáci.

Je tu ale jeden velký problém, a tím je diverzifikace. Mít veškeré akciové investice na jednom trhu nemusí být moudré. Pravda, středoevropské trhy se už velmi blíží těm vyspělým. Jenže jak ukazuje vývoj v Maďarsku, kde se vlády ujal populista Orbán, politické riziko zdaleka není jen záležitost zemí třetího světa.

Smutná realita je, že politici ve snaze zavést tržní vztahy často vymyslí právě nějakého kočkopsa. Nominálně provedou privatizaci, povolí tržní vztahy. Ale zároveň zavedou omezení, kterými trh hned v zárodku pokřiví (třeba ve prospěch nějakých kulichů), a omezí tak jeho hlavní výhodu, totiž konkurenci.

Jenže to není argument proti privatizaci čehokoli kdykoli. To je argument proti politizaci.

(Autor pracuje jako analytik společnosti Partners)