Čína v posledních týdnech opět plní první stránky novin, a to hned z několika důvodů. Za prvé – návštěva čínského prezidenta v USA. Za druhé – deklarovaná ochota pomoci předluženým státům Evropy, zatím zhmotněná nákupem portugalských dluhopisů za 1,1 miliardy eur. Za třetí – růst HDP v roce 2010 vyšší než 10 procent.
To vše přispívá k obavám, že Čína Evropu ekonomicky převálcuje, nebo že ji snad dokonce jednou bude „ vlastnit “.
„Žluté nebezpečí“ však není nic nového. Spojené státy v 80. letech zachvátila vlna obav z rozmachu Japonska. Jeho ekonomika rychle rostla a dosahovala vysokých obchodních přebytků. Japonští investoři kupovali nemovitosti v New Yorku a po silnicích se prohánělo stále více japonských automobilů.
Kde je japonská ekonomika dnes? Japonsko je stále velmocí, to ano. Ale jeho ekonomika se nikdy úplně nevzpamatovala ze splasknutí úvěrové bubliny v roce 1991. Dnes je to druhý nejzadluženější stát světa po Zimbabwe. Mimo jiné i díky snahám „stimulovat ekonomiku“ veřejnými zakázkami, například stavbami mostů odnikud nikam.
Bez vnitřních problémů není ani Čína. Pořád jde v podstatě o plánovanou ekonomiku. O investicích nerozhoduje jen trh, ale i centrální a místní úředníci. Prostor pro plýtvání a korupci je obrovský, ochrana vlastnických práv občanů mizivá.
Země už sice částečně zprivatizovala a zmodernizovala svoje největší banky, které dokázaly výrazně snížit poměr svých špatných úvěrů. Ten je dokonce nižší než u českých bank – vyhráno ale ještě zdaleka není. Problémové úvěry pomohla naředit rychlá úvěrová expanze posledních několika let. Kolik z nově poskytnutých půjček se také „zkazí“, a jaký to bude mít dopad na stabilitu čínských financí, je otázka.
Právě v úvěrech přitom tkví klíč k tolik obdivovanému růstu čínského hrubého domácího produktu. Do HDP se však výdaje započítávají bez ohledu na to, jestli mají nějaký reálný užitek, nebo ne. Prázdné kancelářské budovy, prázdná gigantická obchodní centra, prázdné bytové projekty, nebo dokonce celá města duchů…
Přes všechny problémy je ale hospodářský význam Číny obrovský, stejně jako potenciál jejího růstu. Předpovědi, že se časem stane největší ekonomikou světa, se skutečně mohou naplnit. Už jen kvůli počtu obyvatel, kteří se chtějí dostat na západní úroveň blahobytu.
Ekonomika ale není „hrou s nulovým součtem“. Pokud Čína zbohatne, zdaleka to neznamená, že zbytek světa musí zchudnout. Přeregulované a předlužené západní sociální státy růžová budoucnost nečeká, za to si ale můžeme děkovat sami, vzestup asijských ekonomik na tom mnoho nemění. Možná bychom na tom byli lépe, kdybychom se řídili radami starých čínských mistrů. Třeba slovy Lao-c': „Čím více bude zákonů a regulací, tím více bude zlodějů a lupičů.“
Autor pracuje jako analytik společnosti Partners.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
