Snížení počtu a kvality vysokoškoláků, další zločin ministra Dobeše

Českému školství a české vládě jako takové přestává člověk rozumět, pokud ovšem nepřistoupí na výklad, že školství je jen další „dojná kráva“ pro stranu, která se rezortu ujala, tedy Věci veřejné a jejich ministra Josefa Dobeše.

Úpornost, s jakou ministerstvo školství lpí na nepřipravených, vady vykazujících a neuvěřitelně předražených státních maturitách, by tomu nasvědčovalo. Přístup ministerstva k maturitám – předpověď, že maturitu nesloží možná až pětina současných studentů, je pro něj dobrou zprávou a vlastně cílem celých státních maturit – považuje řada rodičů přímo za zločinný. A nyní tak ministerstvo hodlá přistupovat i k vysokým školám.

Když už se student probije státní maturitou, čeká ho další „dobešovina“, snížení počtu přijímaných vysokoškoláků z 92 000 v loňském roce na letošních 80 000. S poukazem, že prý vysokoškoláků je moc, kvalita vysokých škol nízká a vůbec, že jich je příliš.

Takže už teď v porovnání s okolními státy EU podprůměrných 1,2 % HDP na vysoké školy se zase sníží, studentů ubude. Dobešova strategie připomíná styl začátku padesátých let, kdy se vysokoškoláci a úřednicí posílali „do výroby“, do fabrik, jen aby se kola průmyslu rozjela naplno. Snad je za tím úvaha, že lidé bez maturity a bez vysoké školy budou ochotnější dělat v českých montovnách, a nebude proto třeba dovážet Ukrajince, Moldavany nebo Mongoly.

Mezi Tureckem a Brazílií

Česká republika, která se během minulých let s bolestmi vydrápala ke konečně skutečně dostupnému vysokoškolskému vzdělání pro polistopadovou generaci Čechů, padá s Dobešovými plány do vzdělanostního temna, na úroveň takových zemí, jako je Turecko nebo Brazílie. V Česku totiž v žádném případě není nějaký nadbytek vysokoškoláků, jak se snaží ministerstvo sugerovat. Lidí mezi pětadvaceti a třiceti čtyřmi roky, kteří mají vysokoškolský diplom, je v současnosti pouhých osmnáct procent populace, nižší než například v Mexiku, Chile nebo Izraeli. Výrazně prohráváme i s našimi sousedy, například mnohem chudším Polskem, které na rozdíl od nás skutečně prodělává vzdělanostní revoluci a kde se počet vysokoškoláků dostal v mladé generaci nad třicet procent, nad pětadvaceti procenty je dokonce i v problémy zmítaném Maďarsku.

Studium jako dar do života

Vysokoškolské studium přitom není jen věc budoucího uplatnění, mnoho lidí s různými vysokoškolskými tituly dělá nakonec jinou práci, než je obor, který vystudovali, ale přesto je pro ně studium zásadním životním přínosem. Mimo jiné je to také nejefektivnější prostředek na omezení nezaměstnanosti nejmladší generace, což je problém, který velice vážně postihuje mnohé evropské státy. Jenže ministerstvo školství pod Dobešovým vedením zřejmě touží, aby na úřadech práce stály fronty frustrovaných mladých lidí, kteří se nedostali na vysoké školy a kteří budou nuceni vykonávat manuální práci za nízké mzdy.

Argument, že je třeba zvýšit kvalitu vysokých škol, má možná logiku. Ale nikde jsem zatím nečetl, jak zvýšíte kvalitu, když uberete peníze vkládané do systému, v případě vysokých škol průměrně o desetinu – na doktorandské programy, které Dobešovo ministerstvo chce omezit nejvíce, to bude dokonce o dvacet procent méně.

Konec vzdělanostní společnosti

Kdyby ministr zdravotnictví přišel s programem, že zlepší kvalitu českého zdravotnictví tím, že mu ubere deset procent peněz z rozpočtu, tak by se mu asi všichni vysmáli. Když s něčím takovým přijde vězeňský psycholog, dnes ministr školství Dobeš, je kritika mlhavá, ze strany občanských demokratů nebo TOP 09 žádná. Nad vším se vznáší věta Václava Klause, jak je hrozné, že všichni chtějí mít vysokoškolský diplom.

Pokud si vzpomínám, tak ještě za Topolánkovy vlády se tady budovala „vzdělanostní společnost“. Teď se zřejmě vracíme zpátky k lopatám.

Česká republika se v oblasti školství vydává na scestí a bude to mít daleko horší následky, než kdyby se nepovedla penzijní reforma. Protože zatímco penze ovlivní kvalitu našeho stáří, v oblasti školství se dějí věci, které mohou generaci nejmladších Čechů, když ne zničit, tak alespoň pořádně zkomplikovat další život.

Autor je redaktorem Lidových novin

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem