Banky jsou v kondici. Jenomže cvičí na minulou válku

Proti stresu lékař předepíše uklidňující prášky. A pokud se nechcete dostat do spárů farmaceutického byznysu, můžete zkusit pomeranče nebo špenát.

Nic z toho by však nepomohlo bance Monte dei Paschi, třetí největší v Itálii. Nedávné zátěžové (stres) testy (výsledky v pdf zde, strana 15) ukázaly, že nejstarší bankovní dům na světě,  založený v roce 1472, je na tom tak bídně, že by příští krize jeho kapitál úplně vymazala.

Byla to ale jediná černá ovce odhalená testy, které zkoumaly, o kolik by během simulované krize klesly výnosy bank a jaký by to spolu s nedobytnými půjčkami mělo dopad na jejich bilanci. Hlídací pes (Evropský bankovní úřad, EBA) z testů dospěl k závěru, že z 51 bank, které pokrývají 70 procent aktiv trhu v Evropské unii, je 50 schopných odolat tříleté recesi provázené propadem ekonomiky, akciových trhů, cen nemovitostí a vysokou inflací.

Mnohé ale neoslnily, třeba Raiffeisen (třetí nejhorší) a další bankovní domy, které mají dcery v Česku – Erste (Česká spořitelna) Société Générale (Komerční banka), Unicredit. Ve fiktivní recesi se jejich kapitálový polštář povážlivě ztenčil. A testy odhalily také slabé kapitálové postavení gigantu Deutsche Bank.

Watchdog přesto vydal uklidňující poselství: Evropské banky jsou zase o něco odolnější vůči krizím. „Bankovní sektor dokáže ekonomické šoky vstřebat lépe než před dvěma lety,“ citovala agentura Reuters šéfku evropského bankovního dozoru Daniele Nouyovou.

Takže dobrá zpráva. Jenže nebyla právě ona cílem testů?

Malý stres, tedy stresík

Poměřováno trhy, akcionáři v bezoblačnou oblohu nad evropskými bankami nevěří. Po testech nastal výprodej akcií bank se špatným a horším prospěchem, klesaly ale také akcie některých bank, které uspěly.

Testy jako uklidňující pilulka nezapůsobily. Pochopitelně, měly psychologický efekt – vyvolaly stresující vzpomínky na rok 2008. Kromě toho je zřejmé, že žádnou záruku neposkytují. Leckdo si patrně vzpomene na španělskou banku Bankia nebo belgickou Dexii. Obě před šesti lety zátěžové testy zvládly. Zanedlouho je vlády zachraňovaly.

Pochybnosti vyvolal i scénář simulované krize – na první pohled se jeví jako měkký. Evropský bankovní úřad narýsoval pokles HDP eurozóny o 2,3 procenta. Ovšem v letech 2008 a 2009 oblast eura spadla o 5,3 procenta.

Dalších 56 bank testovala souběžně a podle stejné metodiky Evropská centrální banka. Jenže tyto testy (a jejich výsledky) jsou označeny za interní. Zůstanou pod pokličkou – pokud je banky samy nezveřejní.

U těch problematických otevřenost nečekejte.

Fikce a realita

Co víc, bankovní regulátoři testovali banky ve fiktivním, nikoli reálném prostředí. V testu nepočítali s dopady záporných výnosů dluhopisů a záporných (brzy možná ještě zápornějších) úrokových sazeb na zdraví bank, které nemají kam (s výnosem) udat vklady střadatelů.

„Pokud nekalkulujete s těmito vlivy, lze pochybovat o významu testů,“ řekl agentuře Bloomberg analytik CMC Markets Michael Hewson.

Současné podmínky samy o sobě banky stresují, tlačí dolů jejich marže a zisky. Banky v nich sotva mohou prosperovat. Musí parkovat povinné rezervy v dluhopisech a jsou chyceny v pasti záporných sazeb. Také proto jejich akcie už dlouho míří dolů. Unicredit za poslední rok ztratil 70 procent hodnoty, Deutsche Bank spadla o 64 procent.

Ke konci minulého týdne se akcie většiny bank trochu oklepaly. Je ale patrné, že většinu akcionářů dnes zajímá jejich chronicky nízká ziskovost víc, než dopady umělé vyvolaného stresu na kapitál.

Propojeno!

Není podstatné, jak rychle roste hrubý domácí produkt sám o sobě. Podstatné je, že posledních třicet let roste ukazatel HDP pomaleji než objem dluhu. Udržitelný ekonomický růst nelze vykouzlit dalším zadlužováním – ani nízkými úroky, ani kvantitativním uvolňováním, ani vyšší inflací, ani devaluací měny. Udržitelný ekonomický růst musí stát na rostoucí produktivitě práce, na ničem jiném.

Záporné úrokové sazby? Zvrácené!

Dlouhá jízda dolů

Zátěžové testy navozují otázku, zda šéfové bankovního dohledu nejsou jako generálové, kteří připravují armádu na minulou válku. Bude snad příští krize připomínat tu minulou?

David-Folkerts Landau, hlavní ekonom Deutsche Bank, si to nemyslí. „Neočekávám další finanční krizi podobnou té z roku 2008,“ řekl v rozhovoru pro deník Die Welt. „Příští krize bude jako pomalá dlouhá jízda dolů po spirále.“

Landau v rozhovoru připomíná horu nesplácených úvěrů, která se tyčí nad bankovním sektorem. Je odhadována na 950 miliard eur, z toho v Itálii 360 miliard (16,6 procenta všech úvěrů). A v tomhle průšvihu se vezou všichni, protože finanční trhy jsou propojeny.

Evropská unie se podle Landaua nevyhne záchrannému balíku pro banky, jinými slovy – státní pomoci. Šéfekonom odhaduje, že kapitál evropských bank bude nezbytné posílit nejméně o 150 miliard eur, aby se jejich zdraví stabilizovalo.

Že evropské direktivy zakazují lít do bank peníze vybrané od daňových poplatníků? Jistě, platí princip, podle něhož se na záchraně bank musí podílet privátní sféra – akcionáři, majitelé dluhopisů, střadatelé (nad sto tisíc eur) a teprve poté se může angažovat státní moc. Pod tlakem obav z runu na banky však tohle pravidlo může být odpískáno.

Zkušenosti ukazují, že v dobách krizí se direktivy

a) mění,

b) vykládají „flexibilně“

c) anebo se prostě nedodržují.

… a po spirále

V minulé krizi mnohé vlády přispěchaly bankám na pomoc. Pumpovaly do nich peníze. Veřejné finance to odnesly podlomeným zdravím. Co když je příští hospodářská recese srazí natolik, že stáhnou do maléru banky, držící spoustu státních dluhopisů? Jejich hodnota by se v krizi propadla.

Kdyby nastoupily do akce vlády a banky zase sanovaly, ještě víc by veřejné finance podrazily. A tak po spirále níž a níž…

Mimochodem, co kdyby se vedle stres testů bank, pořádaly také stres testy veřejných financí? To bychom teprve byli vystresováni.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem