Záporné úrokové sazby? Zvrácené ekonomické smýšlení

Evropa se potýká s nizoučkým růstem hrubého domácího produktu. Je za tím stárnutí populace, přebujelá byrokracie, růst daní a vysoký dluh. Soukromý sektor nezvládá uživit kynoucí sektor veřejný, který se tedy víc a víc zadlužuje.

Půjč mi a zaplať za to!

Aby jednotlivé země zvládaly platit aspoň úroky svých dluhů (o splacení dluhů samotných už nikdo ani neuvažuje), drží centrální banky už několik let úrokové sazby v okolí nuly. Tím umožňují vládám splácet starší dluhy novými, s nižšími úroky. A protože ani to nestačí, a hlavně nikdo by za normálních okolností nepůjčoval vládě peníze zadarmo, zavedly centrální banky záporné úrokové sazby a prostřednictvím různých programů nazvaných „kvantitativní uvolňování“ a podobně skupují ve velkém objemu z trhu všechny dluhopisy. A tak se – jako mávnutím kouzelného proutku – naše vlády můžou dál zadlužovat, ba centrální banka jim za to ještě zaplatí. Nově vyčarovanými penězi samozřejmě.

Tenhle stav už nějakou dobu trvá a centrální banky nás straší úrokovými sazbami čím dál víc pod nulou, je i mnoho soukromých a institucionálních investorů ochotno kupovat dluhopisy se zápornými výnosy. De facto tedy půjčovat státu – a ještě mu za to platit. Absurdita na entou. Žijeme v bizarním světě, kde nás centrální banky drží zcela v šachu a tvoří s vládou kartel nevídaných rozměrů.

Celá Evropa se zápornými výnosy dluhopisů 

Zdroj: Pension Partners

Zvrácené ekonomické myšlení

Politikou nulových nebo záporných úrokových sazeb a skupováním dluhopisů se evropský problém jen prohlubuje a jeho řešení oddaluje. Nelze donekonečna žít na dluh z neexistujících peněz, které centrální banka kdykoliv vytvoří, aniž by to jednoho krásného dne všechno prasklo. Pokud tento kartel potrvá příliš dlouho, lidé ztratí důvěru v peníze a celý finanční systém.

Nehledě na to, že taková politika vede k vyššímu zadlužování i v soukromém sektoru, přičemž přestává podstatnou roli hrát rentabilita investice. Prostě a jednoduše – půjčit si lze dnes na všechno a velmi levně. To sice krátkodobě podpoří statistiky domácího produktu, ale z dlouhodobějšího pohledu je to – kontraproduktivní. Dluh je jen popohnaná spotřeba na úkor budoucnosti, a pokud není použitý na financování investice s vyšší rentabilitou, než jsou náklady na obsluhu dluhu, tak takový dluh nakonec ekonomiku brzdí. Záporné úrokové sazby podporují právě tento druh neproduktivního dluhu. To je velká chyba. Osvícenější ekonomové proto otevřeně kritizují centrální banky, že svou politikou způsobí více škody než užitku.

Politici a ostatní ekonomové už by konečně mohli pochopit, že není podstatné, jak rychle roste hrubý domácí produkt sám o sobě. Podstatné je, že posledních minimálně třicet let roste ukazatel HDP pomaleji než objem dluhu. To bude velmi těžké zvrátit. Udržitelný ekonomický růst nelze vykouzlit dalším zadlužováním – ani nízkými úroky, ani kvantitativním uvolňováním, ani vyšší inflací, ani devaluací měny. Udržitelný ekonomický růst musí stát na rostoucí produktivitě práce, na ničem jiném. Zvlášť v době, kdy se snižuje počet pracujících a roste počet lidí v důchodu, musí produktivita práce růst vysokým tempem, chceme-li, aby stoupala naše životní úroveň.

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management

Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem na zisku. Zastánce dlouhodobých strategií s value přístupem. Preferuje investice, které generují pravidelný výnos a jejich hodnota dlouhodobě roste, tedy zejména kvalitní nemovitosti a dividendové akcie. Všechny jeho publikace najdete na www.finez.cz.

Kontakt: jan.traxler@finez.cz

Čekání na průšvih

Co dělat, aby produktivita práce začala růst rychleji? Pravý opak toho, co politické vedení u nás i v celé Evropě posledních dvacet let dělá. Jak může složitější daňový systém nebo víc papírování zvýšit produktivitu práce? Nijak, jen musí každá firma najmout dalšího zaměstnance na další papírování, takže ve finále toho firma na jednu odpracovanou hodinu vyrobí míň. Rok od roku v celé Evropské unii kypí byrokracie. Neznám jediného podnikatele, který by neměl hlavu k prasknutí z nových předpisů a formulářů.

Ruku v ruce s tím roste samozřejmě i agenda všech úřadů, tedy i počet lidí zaměstnaných ve veřejné sféře. Jak může ekonomickému růstu pomoct rostoucí počet státních úředníků? Nijak, ti nic neprodukují. Opět: v součtu za celou ekonomiku klesá produktivita práce.

Snad brexit otevře oči politikům v Bruselu i v Praze. Vůbec mě netěší, že se Evropská unie začíná rozpadat, ale v současné podobě je Brusel pro všechny členy Unie koulí u nohy, je potřeba to změnit. Stejně tak vlády jednotlivých zemí musí začít efektivně hospodařit a neplést se lidem pod nohy. V první řadě je potřeba budovat prostředí, ve kterém lidé mají chuť a motivaci podnikat, tedy přicházet s novými nápady, produkovat něco levněji nebo kvalitněji než konkurence. To je živná půda pro růst produktivity práce.

Bohužel mám obavy, že se stejně nic nezmění, dokud nepřijde skutečná krize. Centrální banky nám svou politikou kupují ještě pár let času, ale jednoho dne se tenhle systém zhroutí jako domeček z karet.

Sdílejte článek, než ho smažem