Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zóna zdravého uznání

| rubrika: Sloupek | 18. 7. 2014 | 1 komentář
Mezi okopávači kotníků člověk snadno podlehne dojmu, že musí být ke každému, kdo něco dělá, naprosto nekritický. Pak se ale nedá debatovat, navíc to samotným profíkům bývá nepříjemné.
Zóna zdravého uznání

Je docela dobře možné, že ještě někdy nějaký našinec něco vyhraje nebo někde padne, zkrátka že se někdo dostane skrz svoji práci do zpráv. Nachystal jsem pro ten případ návod, se kterým se nám možná konečně jednou podaří neudělat z vcelku standardní události aféru a nezadělat na několikadenní výměnu silných slov:

Všimněte si, kolik zuřivých přestřelek v poslední době vzniklo jen tím, že někdo někomu neprojevil dostatek uznání. Huml Kvitové, Macek vojákům, Chomsky disidentům nebo loni Mládek živnostníkům. To se může stát. Jenže podobně blbé, jako mít pro někoho uznání málo, je mít ho moc. Což je bohužel obvyklý protiúder. Inteligentní lidé se v těch vášních promění v rozdrážděné kohouty a argumenty nemají šanci. Přesně tohle se ve všech zmíněných případech nakonec dělo tak dlouho, než zúčastněným došla energie.

Prosvištíme si proto několik obratů, kterým je lepší se vyhnout. Začneme těmi nalevo od zóny zdravého uznání:

„Vždyť za to dostane zaplaceno, tak jakýpak copak!“ — Michelangelo dostal zaplaceno za vymalování Sixtinské kaple, Neil Armstrong za let na Měsíc. Peníze se nevylučují s hrdinstvím, umem ani géniem, naopak práce na plný úvazek odváděná zadarmo se jaksi vylučuje s bydlením pod střechou.

„To by dokázal každý.“ Jo. Důležité je tam to „by“.

„To nic není, protože například…“ — Jistě, sportovci dřív trénovali po 14hodinové práci v továrně, husité neměli bezpilotní letadla… a tak dál, kdepak ty dnešní modelky. — Víte, co je ještě horší než prvoplánová relativizace? Holokaust!

Když aplaus ztrapňuje

Mezi okopávači kotníků člověk snadno podlehne dojmu, že musí být ke každému, kdo něco dělá — říkejme jim s Pressfieldem „profíci“ — naprosto nekritický. Nejen, že se pak těžko debatuje, ono to samotným profíkům bývá nepříjemné. Narazil jsem nedávno na pilota, kterého uráží potlesk po přistání, protože to je přece jeho práce, ne magie. (Chválili vás někdy prarodiče za to, jak „válíte s počítačem“, jakmile jste otevřeli prohlížeč? Takový trapný pocit to asi je.)

Vážíte si někoho za jeho či její práci? Správně. Ale navzdory tomu, nebo spíš právě proto:

Nelžete a nezveličujte. Živnostníci například podle některých svých horlivých zastánců levitují pět čísel nad chodníkem („od státu nic nedostávají“). Uráží to ty podnikatele, kteří vědí, že jim stát nějaké služby poskytuje — a můžou a musí proto vyžadovat lepší poměr mezi jejich kvalitou a cenou.

Nepožadujte pro svoje idoly zvláštní zacházení. Jestli zmatenou úvahu na Žena-in chápu správně, mohlo by nám stačit, že nás Petra Kvitová reprezentuje, a mohli bychom jí proto dát pokoj s občanskými povinnostmi. (V téhle souvislosti taky připomínám pravidelné kampaně za speciální důchod pro bývalé olympioniky.) Reprezentuje ale přece úplně každá česká firma: takové Kostelecké uzeniny zná za hranicemi dík logu víc lidí než kanoisty z Londýna 1948. — Odmítat privilegia neznamená nemít respekt, vznášet správné věcné připomínky neznamená narušovat majestát.

A nakonec: nerozněžňujte se. V soukromém vláknu na Facebooku jsem zahlédl štkaní nad padlými vojáky doslova titulovanými „naši chlapci“. To už je moc. Byli to dospělí chlapi, kteří věděli, že můžou padnout, ale taky že budou muset zabíjet, pokud to bude nutné. Dojměte se nad nimi, ale nebalte je do plenek.

Anketa

Máte tendenci nekriticky uctívat svého hrdinu?

Buď jsi hejtr, nebo groupie

V poslední knížce Vladimíry Dvořákové jsem narazil na teorii „posttotalitního syndromu“, nesnesitelné „kombinace mindráku a arogance“. Přijde mi to trefné. Nemyslím, že bychom tím byli nakažení všichni, ani neházím vinu na totalitu: jen se podle mě skutečně dá čekat, že společnost po staletí svázaná nastavením „drž se radši zpátky“ nebude umět zdravě reagovat na to, že se někdo zpátky nedržel. Že se jakýsi mindrák promítne do dvou extrémů: výkony a činy jsou buď důvodem k zášti, nebo ke zbožštění. S porcí zevšeobecnění: buď jsi hejtr, nebo groupie.

Uprostřed mezi extrémy čeká zóna zdravého uznání. Respekt každému, kdo se do ní dokáže trefit: okoukat to od ostatních se tu totiž moc nedá.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+22
Ano
Ne

Diskuze

18. 7. 2014 | 8:49 | Ladajs

S mírou zdravého uznání oceňuji přínosný článek a souhlasím - vojáci, sportovci, politici ani nikdo jiný nejsou bozi, ani nejsou ti, na které bychom měli primárně plivat. Prostě se rozhodli pro tu kterou profesi, a pokud...více

Čtenáři také navštívili

11. 7. 2014 |  | 16 komentářů

Čest a sláva žoldnéřům!

Žold za svoje nasazení dostávali i čeští piloti v RAF. Dělá to z nich snad menší hrdiny?

20. 6. 2014 |  | 6 komentářů

Opouštění komfortní zóny je nová komfortní zóna

Chovat se jako blázen nebo vyložený debil vyžaduje stále méně odvahy. Největší rebelové se drží zpátky.

13. 6. 2014 |  | 5 komentářů

Chomsky: Byznys nestojí o volný trh, byznys stojí o moc

Noam Chomsky v Olomouci mluvil o socializaci ztrát a privatizaci zisků nebo o uchvácení státu – nic z toho není pro publicisty hlavních médií takové téma jako poměřování disidentských pinďourů.

28. 2. 2014 |  | 1 komentář

Na obranu Aloise Hadamczika (a všech „blbých“ šéfů)

Proč je změna trenéra drahá loterie, proč by měl svaz řídit nároďák jako firmu a proč je tolik šéfů tak očividně neschopných.

27. 9. 2013 |  | 7 komentářů

Chvála práce nahovno

Proč je některá práce sexy, jiná „šlep“ a proč ani patnáctihodinový pracovní týden nemusí přinést pohodu.

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Disponibilní důchod domácností, OTC trh, Veřejné výdaje na zboží a služby, kreditní karta viva, moneta money bank, diners club pure, bonusy, banky, on-line kreditní kartu, interview, centrální adresa, nemocniční léčba, kakao, rodičovský příspěvek, martin vogl, Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek, koeficienty, pilotní emise

2J55120, 2J53537, 2J55120, 2J53537, 4AP7070

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK