Chomsky: Byznys nestojí o volný trh, byznys stojí o moc

Pozvali si anarchistu, ale zpochybňoval jim autority: Noam Chomsky v Olomouci nadhodil, že byli v osmdesátých letech disidenti v zemích pod americkým vlivem pronásledováni hůř než ti východoevropští. Pokud české disidenty chováte v úctě, můžete na to reagovat třemi způsoby:

• Připomenout, že to není tenisový žebříček. Nedává smysl srovnávat odvahu a utrpení odpůrců jedné totality s oběťmi položenými jinde. Dává smysl je srovnávat s těmi, kteří se vycukali v jejich bezprostřední okolí. Ani utrpení Salvadořanů přece nebylo „nijak výjimečné“, když je porovnáte s mučením odpůrců Césara nebo Tiberia. – Bohužel, takovou věcnost a zdrženlivost projevilo minimum komentátorů, čest Petru Honzejkovi a pár dalším.
• Vyvrátit Chomského tvrzení. – Což je těžké, protože Chomského výroky z tiskové konference jsou sice drzé, ale věcně správné. Navíc tím přistupujete na hru a potvrzujete, že je takové srovnávání v pořádku. A tak Jan Jandourek zbytečně a kontraproduktivně připomíná Zvěřinu, Wonku nebo Coufala: vždyť Chomsky neříká, že čeští disidenti netrpěli a neumírali.
• Napadnout Chomského ad hominem. – To by bylo jalové i v polemice s dredatým rozumbradou ze squatu Připálená fajfka, ale mezi českými publicisty tenhle postup převládl. S nálepkami „intelektuálně bezcenný“ „arogantní blb“ a „vřed“ z „bostonské kavárny“ popisující „rozdíl mezi šimpanzem a mravencem“ jsme zažili revival výronů z protektorátní Národní práce.

Noam Chomsky (1928), dlouholetý (dnes emeritní) profesor MIT, se ve vědeckých kruzích proslavil přelomovou (ovšem několikrát také osobně radikálně revidovanou) generativní gramatikou. Později se stal – při pohledu zvenčí – mnohem více než teoretickým lingvistou praktickým společenským kritikem; na mušku si z vyhraněně levicové pozice bere zejména zahraniční politiku Spojených států.

V Česku byl na pozvání Univerzity Palackého, na jejíž půdě se zúčastnil lingvistické konference Olinco.

Obrázek od tatranactivist pod licencí Creative Commons

Vlastně je fajn, že média jako Reflex nebo Neviditelný pes hájí Havla s Uhlem. Nějaký americký anarchista by ještě mohl zpochybnit romský holocaust: podle logiky „to jsou naši nepřátelé a cizí levičák nám je okopávat nebude“ by možná Parlamentní listy uspořádaly sbírku na památník v Letech. – Švanda, ale bohužel v té vřavě zanikly důležitější věci, o kterých v Olomouci Chomsky mluvil.

Bohatí a mocní se chrání před trhy, seč můžou

Doposlouchat Chomského vystoupení v kině Metropol až do druhé hodiny je sice pracnější než ocitovat pár bomb z ČTK, ale pokud vás víc než rozškrábávání starých bebínek zajímá současnost, měli byste si s tím na rozdíl od většiny publicistů tu práci dát. Kromě našich svatých totiž Chomsky zpochybňuje například dva názory zažité v Česku přinejmenším stejně silně jako v Americe, o které hovořil.

Prvním je stereotyp, že bohatí a úspěšní byznysmeni stojí o co nejvolnější trh, nízké daně pro všechny a další pravicová zaklínadla, protože malý stát a úspěch jdou přece ruku v ruce: „Bohatí a mocní se chrání před trhy, seč můžou,“ říká ale Chomsky v devětašedesáté minutě. „Byznys nestojí o volný trh, byznys stojí o moc,“ doplňuje za chvíli.

Pouštět to v nekonečné pásce všem pidiživnostníkům, kteří volí ANO, protože Andrej Baťa Babiš přece není jako politik, maká, zná starosti podnikatelů a má stejné zájmy! Ani omylem: plejtvák a plankton jsou sice oba od P a žijou v moři, ale těžko o nich mluvit jako o soudruzích.

Několik minut nato potom Chomsky šťourá do kultů podpory podnikání:

„Dalším tržním principem je, že když investujete dejme tomu do firmy, ta firma jde do rizika a nakonec uspěje, náleží vám zisk. Ne tak v naší společnosti! V té daňoví poplatníci investují po celá desetiletí třeba do počítačů nebo internetu, ale když z toho vypadne něco ziskového, peníze nejdou nazpátek k daňovým poplatníkům. Jdou za Stevem Jobsem nebo Billem Gatesem. S trhem to nemá nic společného.“

Jobs nebo Gates nejsou dobrými příklady „suckers“, v českých podnikatelských inkubátorech a na seznamech příjemců dotací byste našli myriády lepších. Nepochopte mě špatně: nehejtuju je, jen žasnu nad tím, kolik lidí od zelených po modré tak snadno přijímá názor, že inovace jsou něco univerzálně pozitivního a stát by je měl podporovat. Jen málo nás v tom dokáže zahlédnout netransparentní a mlhavě obhajovaný přesun veřejných peněz do soukromých firem.

Slabé mozky pod ochranným štítem hlavního názorového proudu

Socializace ztrát a privatizace zisků, uchvácení státu, ale třeba taky rozmach vládního špehování – zkrátka nic z toho, o čem Chomsky v Olomouci hodinu a půl bystře mluvil, není pro publicisty hlavních médií tak důležité téma jako poměřování disidentských pinďourů. Připomínání komunistických zvěrstev je bezpečné pole: nevyžaduje kritické myšlení, velký rozhled ani odvahu. Pustit se zato do sebemenší kritiky současného ekonomického a politického systému nebo tzv. rozumných názorů chce kuráž, protože to přece dělávají mašíblové. A když vaši chabou argumentaci – viz všechny ad hominem plivance – nebude bránit ochranný štít hlavního názorového proudu, snadno se přijde na to, že jste vlastně trouba.

Úzkost, jaká na některé české komentátory padá z pomyšlení na myšlení, vystihuje text Ať sem lidé jako Chomsky nejezdí. Náš výklad minulosti je posvátný, každá nepravdivá pomluva vhodná k potření protivníka dobrá, poslouchání jiných názorů – nebo i našich názorů, jen jinak zabalených — narušuje naši komfortní zónu. Neobtěžujte nás svou nechutnou přítomností, my chceme klid na práci. Ať sem radši jezdí lidé rozumní, pro které dějiny skončily rokem 1989. My se jich budeme ptát na to, jak jim chutná české pivo a jak se jim líbí české holky. Víc nechceme a neumíme.

Úvodní foto isifa/MAFRA/Tomáš Frait

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem