Nelíbí se vám pravomoci exekutorů i chování některých z nich? Chystá se novela zákona.

Právníci IuRe se v minulosti setkali s řadou vážných pochybení, nezákonností a excesů ze strany tzv. soukromých exekutorů. Na základě zkušeností z řady případů poskytování právní pomoci jednotlivým klientům proto sdružení IuRe zahájilo, společně se Sdružením obrany spotřebitelů a dalšími subjekty, projekt (podpořený nadací Open Society Fund) zaměřený na systémové změny právní úpravy. Do novely exekučního řádu, kterou připravilo  Ministerstvo spravedlnosti, bude podle IuRe nezbytné promítnout veškeré změny, potřebné k tomu, aby se vyrovnal extrémní nepoměr mezi oprávněními exekutorů a jejich postižitelností za porušení zákona. Samozřejmě při zachování účinného vymáhání dluhů.

Systémové změny jsou nezbytné
 
Iuridicum Remedium již zaslala Ministerstvu spravedlnosti České republiky podnět, upozorňující na urgentní problémy na poli provádění exekucí, které by měly být v rámci ministerstvem avizované změny rovněž řešeny. Podle zástupců IuRe dosavadní fungování soukromých exekutorů ukázalo, že kombinace "mezerovité legislativy a bezskrupulózního i nezákonného jednání některých exekutorů vede k neúnosnému stavu, kdy exekucemi dochází k nárůstu nespravedlností a svévole, ačkoli jejich smyslem původně bylo (a je) spravedlnost vymoci". O co konkrétně organizaci IuRe jde?

1. Chybí zákonný zákaz nakládat s movitými věcmi, ke kterým je podána vylučovací žaloba

Jak uvádí i veřejný ochránce práv, při exekuci movitých věcí často dochází k zabavení věcí, které patří třetím osobám. Exekutoři často postupují mechanicky a zabavují věci, které jsou zjevně ve vlastnictví třetích osob. Tento postup vede buď ke zvýšení nákladů exekuce, pokud se třetí osoba brání (podáním vylučovací žaloby vyvolá další související řízení), anebo k poškození oněch třetích osob (pokud nemají kapacity se takto bránit).
Velkým problémem je, že zákon nezakazuje výslovně exekutorům s movitými věcmi disponovat, i když je podána ona vylučovací žaloba. V praxi dochází k tomu, že méně etičtí exekutoři movité věci prodávají, i když vědí, že se o tom, zda patří povinnému, bude teprve rozhodovat. Kvůli mezeře v právní úpravě však toto jednání není protizákonné.

2. Exekutoři si účtují nedůvodně vysoké odměny a uvádí náklady exekuce v nesprávné výši

I když výši odměny a dalších nákladů exekuce by měly kontrolovat soudy při rozhodování o odměně, v praxi se tak často nemusí dít a otázka odměny se prakticky otevře až k námitkám povinného. Ty je možné podat v pouze 3denní lhůtě, což je lhůta velmi krátká, uvážíme-li, že např. při vyklizení bytu musí povinný zajistit bydlení, uschovat věci apod., a někdy bohužel i excesy exekutora.
Podle IuRe jsou odměny vyčíslené exekutory nedůvodně vysoké a možnost je zpochybnit je jednou provždy ztracena uplynutím této lhůty. Z praxe soudů jsou známé případy, kdy si do nákladů exekuce exekutoři pokoušeli začlenit např. podíl na nájemném své kanceláře, apod.

 
Iuridicum Remedium se snaží poskytovat pomoc klientům hrubě poškozeným nezákonnými excesy exekutorů.

3. Exekutoři zabavují movité věci i při exekuci vyklizením bytu, kde na toto nemají právo

Výkon vyklizením znamená, že se z prostoru vykáže povinný a osoby přebývající v prostoru na základě práva povinného. Z prostoru se rovněž odstraní věci povinného a dalších osob se vztahem k povinnému, které se povinnému předají. Pouze v případě, že povinný nebo někdo z jeho domácnosti odmítne věci převzít nebo není na místě, mohou se sepsat a dát do úschovy "obci či jinému vhodnému schovateli". Bohužel dochází k tomu, že i přes to, že je povinný na místě a nebrání se věci převzít, exekutor je odveze, navíc nikoli primárně k obci, ale ke smluvnímu schovateli.

4. Absence právní úpravy stanovící práva a povinnosti schovatele a detaily úschovy věcí

Současná právní úprava podle zástupců IuRe neupravuje ani parametry, ani výši úhrady za uschování, ani povinnost součinnosti schovatele (např. asistenci při odebírání věcí z vysokých regálů ve skladových halách). Dochází tím k tomu, že věci jsou uschovávány v jiné obci, vzdálené od obce, kde byly odebrány a kde je bydliště povinného. Věci jsou často ukládány u externích schovatelů, přičemž není poskytnut kontakt, povinný je při dostavení se k odběru odkazován na vlastní žebřík či manipulační zařízení apod. Je tak dán velký prostor pro další šikanu povinného i v případě, kdy věci byly odvezeny do skladu neoprávněně.

5. Exekutoři zabavují věci v nepoměrně vyšší hodnotě, než je samotný dluh

Typickým případem jsou nemovitosti v hodnotě statisíců i více při dluzích několikanásobně nižších hodnot. Jde o tzv. zřejmě nevhodný způsob výkonu rozhodnutí, který by měl soud podle zákona revidovat. V praxi je ovšem nutno spíše spoléhat na podnět povinného vůči soudu, který povinný často vzhledem ke své situaci a právnímu povědomí není schopen podat. Často pak dochází ke zpeněžování nemovitostí pod obvyklou cenou a za dalších diskutabilních okolností.

6. Pokud je jediným příjmem povinného mzda či sociální dávky zasílané na účet, lze obejít ustanovení o základní částce, která nesmí být exekuována, tím, že se zvolí způsob exekuce tzv. přikázáním pohledávky z účtu a částka se zabaví celá

Je vhodné doplnit zákon tak, aby pamatoval na případy, kdy je jedinou hotovostí na účtu částka mzdy či opakujících se sociálních dávek. Obdobu lze nalézt u přikázání pohledávky: rovněž se neuplatňuje v celé výši (jen ve 2/5 částky), jde-li o pohledávky fyzických osob-podnikatelů. Je zde tedy zřejmá neadekvátnost, která nemá odůvodnění (kritériem je pouze to, zda se pohledávka nachází na bankovním účtu povinného nebo jinde).

7. Dochází k bezdůvodnému obohacování exekutorů úroky z vymožené částky

Zákon nestanoví lhůtu pro zaslání návrhu na rozvrhové jednání soudu, na kterém soud potvrdí rozvrh výtěžku exekuce. Někteří exekutoři toho zneužívají a otálejí se zasláním rozvrhového návrhu soudu, přičemž důvodem je zjevně úročení vymožené částky, pokud jde řádově o částku v řádu statisíců či miliónů. Exekutorská komora však téměř 3měsíční bezdůvodné průtahy od získání peněz do zaslání rozvrhového návrhu soudu nepovažuje za problém.

8. Velmi krátká propadná lhůta pro zahájení kárného řízení s exekutorem

Kárná žaloba může být podána maximálně do 3 měsíců, co se kárný žalobce o provinění dozvěděl a nejdéle do 1 roku od spáchání kárného provinění. Kárným žalobcem může být ministr spravedlnosti, předseda revizní komise exekutorské komory či předseda příslušného soudu. V praxi dochází k tomu, že podněty osob jsou doručovány komoře, která je zkoumá déle, než je daná 3měsíční lhůta (možnost obracet se s podnětem na ministra či soudy není příliš známá ani využívaná) a orgán komory pak věc "uklidí" s tím, že mu nenávratně propadla lhůta pro zahájení kárného řízení.

Komora dokonce odmítá i jen odpovědět na dotaz, zda je podle ní již nepostihnutelné stěžované jednání exekutora kárným proviněním. Odmítnutí vyjádřit se k takovému jednání je v rozporu s povinnostmi předsednictva komory dohlížet na činnost exekutorů a organizovat jejich odbornou výchovu. Tyto prostředky má totiž k dispozici v případě propadnutí kárného postihu, avšak zjevně je nechce využívat. Není zde žádný důvod, proč se propadná lhůta pro kárné řízení liší od stejné lhůty advokátů (6 měsíců subjektivní, 2 roky objektivní) či jiných právních profesí. Je potřebné, aby byla lhůta prodloužena minimálně na úroveň lhůt u advokátů.

9. Dozor Ministerstva spravedlnosti je nefunkční

Vyřízení stížnosti na zjevně nezákonný postup exekutora se podle sdružení IuRe děje tak, že je k vysvětlení věci vyzván jen exekutor, a nikoli stěžovatel, který ani nemá možnost se vyjádřit k tvrzením exekutora. Stížnost je pak vyřízena tím, že ministerstvo vezme za dané tvrzení exekutora a stížnost shledá nedůvodnou.

Takové vyřizování věci je v rozporu s pravidly řádného procesu. Vyřizování věci ministerstvem je navíc velmi zdlouhavé. Ministerstvo spravedlnosti je podle IuRe v šetření těchto stížností jak laxní, tak bezzubé, ačkoli v případě prokázáného pochybení exekutora soudem je to pak právě tento rezort, který hradí z veřejných prostředků náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci (činnost soukromých exekutorů se považuje za výkon veřejné moci).

Co si o české právní úpravě exekucí myslíte? Máte s exekutorem vlastní zkušenost?