Poslední dobou se exekuce prodejem movitých věcí staly mediálně proslulými především v souvislosti s případy, kdy exekutor zabavil věci, které ve skutečnosti náležely někomu jinému než povinnému, viz třeba články Když je pánem vaší domácnosti exekutor... a ani nevíte proč, Exekuce bez legrace či Exekutorské hrátky s neviňátky. Nejčastěji jde samozřejmě o případy, kdy byly zabaveny věci, jejichž vlastníkem byl někdo z těch, kdo s dlužníkem sdíleli společnou domácnost, resp. bydleli s ním v jednom bytě. Výjimečné ovšem nejsou ani případy, kdy exekutor sepsal a odvezl věci, které se nacházely v bytě, v němž se dlužník fakticky vůbec nezdržoval ani jej jinak neužíval, ale měl v něm kupř. jen doručovací adresu či tam byl pouze formálně přihlášen k trvalému pobytu.
Netřeba zdůrazňovat, že ti, jejichž věci byly takto postiženy, bývají touto praxí značně rozhořčeni a pobouřeni. Účelem tohoto článku je vysvětlit, že exekuce prodejem movitých věcí by byla fakticky takřka neproveditelná, pokud by exekutor nemohl při sepisování věcí vycházet z vyvratitelné právní domněnky, že ten, kdo věci fakticky ovládá, je jejich vlastníkem. Zároveň ovšem bude poukázáno na některé nedostatky současné právní úpravy této problematiky, které by bylo žádoucí co nejdříve odstranit.
Prameny právní úpravy postupu exekutora
Vysvětlení pojmů |
Oprávněný: věřitel, jehož pohledávka byla přiznána vykonatelným exekučním titulem (např. vykonatelným rozhodnutím soudu); Povinný: dlužník, který je dle vykonatelného exekučního titulu povinen poskytnout věřiteli nějaké plnění, ať již peněžité či jiné povahy. |
Vyjdeme z faktu, že pokud má oprávněný na základě vykonatelného exekučního titulu
právo na peněžité plnění, lze takovou pohledávku v rámci exekuce uspokojit mimo jiné i
prodejem dlužníkových movitých věcí. Podstata tohoto způsobu provedení exekuce spočívá v tom, že dlužníkovi jsou autoritativně zabaveny jeho movité věci a výtěžek jejich nuceného prodeje následně slouží k uspokojení peněžité pohledávky oprávněného, k jejímuž vymožení byla exekuce nařízena.
Exekutor se při provádění exekuce řídí především exekučním řádem (zákon č. 120/2001 Sb.) a dále podpůrně občanským soudním řádem ("OSŘ"), a to ve vztahu k těm otázkám, o nichž exekuční řád neobsahuje vlastní odchylnou právní úpravu (viz § 52 exekučního řádu). Co se týče exekuce prodejem movitých věcí, exekuční řád stanoví vlastně jen jedinou avšak závažnou odchylku od občanského soudního řádu. Soudní vykonavatel při výkonu rozhodnutí podle OSŘ movité věci, které zabavil, resp. pojal do soupisu, zpravidla prozatím ponechává na dosavadním místě, tj. např. v bytě povinného, a tyto věci "pouze" označí štítky. Ovšem zcela odlišné pravidlo stanoví § 66 odst. 1 exekučního řádu: "Při provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného exekutor vždy, i bez návrhu oprávněného, zajistí movité věci, které sepsal. Zajištěné věci převezme do své úschovy nebo je uloží u vhodného schovatele."
Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že exekutor je povinen vždy zabavené movité věci odvézt z bytu či jiné místnosti povinného.
Podrobnější pravidla týkající se postupu exekutora při provádění exekuce prodejem movitých věcí stanoví:
- vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti,
- ust. § 50 a násl. vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (která je podpůrně závazná i pro exekutory).
Je třeba zdůraznit, že až na výše zmiňovanou výjimku se postup exekutora při provádění exekuce prodejem movitých věcí řídí totožnými pravidly, jakými je vázán soudní vykonatel v rámci soudního výkonu rozhodnutí. Rozdíl ovšem zcela jistě spočívá v tom, že exekutoři podstatně účinněji (či chcete-li "bezohledněji") využívají možností, které jim právní úprava nabízí.
Obtížná průkaznost vlastnictví u movitých věcí
Má-li být exekuce prodejem movitých věcí úspěšně provedena, pak je zapotřebí v prvé fázi nalézt a zabavit movité věci povinného, které by mohly být zpeněženy. U movitých věcí přitom není zpravidla na první pohled zjevné, kdo je jejich vlastníkem, ani neexistuje žádný podobný veřejný registr vlastnických vztahů k movitým věcem, jakým je u nemovitostí katastr nemovitostí.
Proto platí, že pokud by právní předpisy umožňovaly exekutorovi zabavit (tj. sepsat) pouze takové movité věci, u nichž je již v době provádění soupisu jisté, že jejich vlastníkem je povinný, pak by exekuce prodejem movitých věcí byla v praxi téměř nepoužitelným exekučním prostředkem. Z pochopitelných důvodů se tu nelze opřít o pouhé tvrzení povinného či jiné osoby (provádí-li se vůbec soupis věcí v jejich přítomnosti), že ta či ona věc nacházející se v bytě povinného ve skutečnosti patří někomu jinému.
Exekutor by si tudíž mohl být jist, že vskutku zabavuje věci povinného, zpravidla jen tehdy, pakliže by vlastnictví u každé konkrétní položky na soupisu ověřil podle písemných dokladů, z nichž by jasně vyplývalo, kdo je jejich vlastníkem (např. smlouvy či jiné nabývací tituly). K drtivé většině exekučně zpeněžitelných věcí přitom takovéto písemné doklady vůbec neexistují - zejména pokud již uplynula záruční doba dotyčných věcí. Exekutor je tak typicky konfrontován se situací, kdy na místě není schopen jednoznačně určit, zda konkrétní věc je či není ve vlastnictví povinného. Následkem toho by fakticky nešlo provést téměř žádnou exekuci prodejem movitých věcí, protože by exekutor při takto přísných procedurálních normách nebyl schopen zabavit skoro žádnou movitou věc, byť by se dotyčné věci nacházely kupř. v bytě povinného a byl by tu tedy důvodný předpoklad, že jejich vlastníkem je povinný.
Dlužno dodat, že exekutoři již v dobách první republiky, resp. dokonce ještě za Rakouska-Uherska postupovali při provádění soupisu movitých věcí víceméně totožným způsobem jako dnes. Tehdy tuto problematiku upravoval § 253 zákona č. 79/1896 ř.z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád) takto:
"Zabavení hmotných věcí, které dlužník má ve své moci, vykoná se tím, že výkonný orgán je v zápise sepíše a popíše (zájemní zápis). (…)
Tvrdí-li jiné osoby při zabavování, že mají k věcem v zápise sepsaným taková práva, která by nedopouštěla výkonu exekuce, buďte tyto nároky v zájemním zápise poznamenány." V případě, že byla exekučně zabavena věc, kterou sice měl dlužník ve své moci (např. ve své obchodní místnosti), avšak skutečným vlastníkem byl někdo jiný, mohl se majitel domáhat vyloučení dotyčné věci z exekuce podáním žaloby podle § 37 exekučního řádu platného v době zabavení věci. |
"Kdo movitou věc fakticky ovládá, je považován za vlastníka, dokud není prokázán opak"
Co je však u movitých věcí navenek obvykle velmi dobře rozpoznatelné, je, kdo má dané movité věci ve své faktické moci, tj. kdo s nimi volně nakládá. Právo proto tradičně vychází z vyvratitelné právní domněnky, že ten, kdo má věci ve své faktické moci (v bytě, garáži aj.), je jejich vlastníkem. Důkazní břemeno v případném sporu musí unést ten, jehož právo k věci je silnější než toho, kdo věc fakticky ovládá.
Stejným principem se v zásadě řídí exekutor při sepisování movitých věcí, o nichž důvodně předpokládá, že jejich vlastníkem je povinný. Pokud se dotyčné movité věci nacházejí ve faktické moci povinného, tedy jsou např. umístěny v bytě, v němž bydlí, exekutor vychází z toho, že tyto věci náležejí povinnému a je oprávněn je pojmout do soupisu. Výjimkou by tu měly být pouze věci, které se sice nacházejí v bytě povinného, ale zcela zjevně náležejí někomu jinému než povinnému (např. věci vnesené návštěvou anebo luxusní dámský kožich v situaci, kdy je povinným fyzická osoba - muž, popř. věci, u nichž vlastnictví třetí osoby nepochybně vyplývá kupř. z předložených písemných dokladů aj.).
Všechny ostatní věci je exekutor oprávněn pojmout do soupisu (čímž dochází k jejich "zabavení"). Ten, kdo tvrdí, že mu k některé ze zabavených věcí svědčí právo nepřipouštějící exekuci (např. vlastnické právo), se může bránit žalobou na vyloučení dotyčných věcí z exekuce (tzv. vylučovací či excindační žaloba), přičemž je na něm, aby prokázal, že je vskutku vlastníkem dotyčných věcí.
Jestliže tedy exekutor zabaví movité věci, které fakticky ovládá povinný, resp. se nacházejí v bytě či jiné místnosti povinného, a není u nich již v době soupisu jasně prokázáno, že patří někomu jinému než dlužníkovi, nejenže postupuje v souladu s právními předpisy, ale navíc postupuje jediným způsobem, jakým lze tento způsob exekuce v praxi účinně provádět.
Příště si přečtete kde všude může exekutor "zabavovat" movité věci, o nichž předpokládá, že náleží povinnému. Ve třetím pokračování se pak zaměříme na nedostatky platné právní úpravy.
Autor pracuje jako poradce v Občanské poradně Jižní Město. Materiál byl vypracován pro provozovatele této poradny, občanské sdružení Společnou cestou, jako jeden z výstupů projektu "Vzděláváním proti předluženosti", který získal podporu v rámci programu Transition facility z prostředků EU.
Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží |
Na dluh žije čím dál tím víc českých domácností. Úvěry nepochybně mají svoje klady, dovolují nám pořídit si zboží či služby, na které je naše peněženka krátká. Pokud ale jejich kouzlu bezhlavě podlehneme, mohou nás zavést až na samé finanční dno. Následující série článků vám poradí, jak proplout úvěrovým mořem bez úhony a co dělat v případě, pokud už se snad vaše finanční loď potápí. Spoustu užitečných článků, rad a informací týkajících se úvěrových produktů a zadluženosti naleznete v našem novém seriálu Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží. |
Co si o problematice myslíte? Je podle vás systém nastaven správně? Znamená zde slovo "účinné" totéž jako slovo "bezohledné"?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 9. 2007 0:09
Exekutoři si myslí, že mohou všechno. Bohužel jim stát dal neomezené možnosti.Sama mám s ,,Panem exekutorem své zkušenosti,"Já osobně vím, že jsem v životě udělala chybu a musím zaplatit. Nebavili se se mnou, ikdyž jsem, dle svých možností splácela a odvezli stejně mé věci! Jsou to lidé jako my, ale chovají se opravdu děsně.Asi většinou víte o čem mluvím.Nehledě na to, jaké by měli mít právo zabavovat věci jiným osobám, než na které je uvalená exekuce! Jenže český člověk si nechá všechno líbit a tím jim jen dodáváme ještě větší kuráže. Nejde všechno řešit jako ,,Sametovou revolucí." Přestaňme si už konečně nechat všechno líbit!!! Tak jestli chcete, aby se něco změnilo, napište, a jestli máte dost odvahy a síly, zkusíme změnit ,,nadvládu exekutorů."
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
17. 7. 2006 14:52, Jirka
Oproti předchozím článkům o exekutorech tento přinesl jednu novou věc. A to tu, že exekutor může zabavit věci, které dlužník zřejmě ovládá. Dříve jsme se bavili o jiné situaci - o exekucích vykonaných v bytech příbuzných, známých i neznámých, o kterých se exekutor domníval, že mají s povinným něco společného a že si tedy u nich něco mohl ukrýt. Pominu-li, že jsem vůbec proti takovémuto způsobu "spravedlnosti": nemělo by se obdobně nahlížet i na věci v bytech jiných osob? Tedy, je-li zřejmé, že věci v bytě tetičky dlužníka ovládá zřejmě tetička, pravděpodobně tedy nepatří dlužníkovi, ledaže ten by prokázal opak. Přitom exekutor nestydatě vybílí byty příbuzných takovým způsobem, jako by se domníval, že tyto osoby patrně neovládaly nic, než holé stěny. Zvláštně nestranná spravedlnost.:o) Mimochodem, jak krásný návod pro loupežníky a podvodníky. Za svůj lup kupte příbuzným nemovitosti a nechejte je napsat na ně. Tím pádem je exekutor přinejhorším vysmějčí, ale nezabaví, ačkoli by měl. A spravedlnosti je prý učiněno zadost.
Nemohu si pomoci, ale exekuce nepovažuji za výkon spravedlnosti, ale za usnadňování práce výkonných složek moci na úkor spravedlnosti.
V diskuzi je celkem (112 komentářů) příspěvků.