V první řadě ctíme přiměřenost. Ideální délka textu je pro nás čtyři tisíce znaků se vším všudy. Šest tisíc taky jde. Samozřejmě to jde i pod čtyři tisíce, i nad šest tisíc – ale musí to mít dobrý důvod. A musí se to dát učíst. V rychlosti.
Obsah a styl jsou pro nás stejně důležité. Máme rádi články, které jsou dobře rozvržené, mají začátek, konec a něco mezi tím. Věřte, že textů, kterým něco z toho chybí, případně které mají něco z toho vícekrát (a někdy i na neočekávaných místech), je na světě docela dost. Dobrá osnova je zkrátka základ. Pokud nemáte se psaním článků větší zkušenosti, rozvrhněte si text v hlavě a na papíře. A úplně nejlíp – s touhle osnovou se obraťte na editora. Ale pozor! Takhle ne:
Nevíte už do čeho investovat? Investujte do chovu veverek!
Osnova článku
S tím by vám sebelepší editor moc neporadil. Zkuste to třeba takhle:
Nevíte už do čeho investovat? Investujte do chovu veverek!
Osnova článku
- Perex: s tím bych asi potřeboval poradit :-)
- Tradiční možnosti investování, jejich výhody a nevýhody
- Chov veverek jako neotřelá alternativa
- Možnosti odbytu veverčích kožek v Česku
- Potenciál dětské zoo: rozšířit chov o kozy či činčilu?
- Nevýhody a nástrahy: boj s úředním šimlem, neschopný veterinář jako ohrožení celého chovu, pojištění
- Shrnutí: veverka není pro každého, má ale investiční potenciál a kromě toho, že přináší peníze, je s ní taky legrace. Dluhopis i zlatá cihla jsou proti veverce dost nudní patroni.
S tímhle už se dá pracovat docela dobře, editor se vás možná zeptá na to či ono, nejspíš vás ještě zkusí ponouknout, jestli by nebylo lepší nějaké body prohodit, aby text líp plynul, zeptá se třeba, jestli je nějaký rozdíl v ceně kožky černé a zrzavé veverky nebo jestli by nebyl k dispozici graf s vývojem ceny veverčích kožek.
Ilustrujte: doplňte text obrázky, grafy
Mimochodem – to je docela důležité: lidé dnes nemají moc času na čtení dlouhých textů, článek o pěti tisících znaků je až až. Obrázek nebo graf často vydají za desítky slov. Pokud nějaký máte nebo pokud máte data, ze kterých by šel vytvořit, vzpomeňte si na to: dva grafy a tabulka, obrázek s popisky... Jen nezapomínejte uvést zdroj. Buď zdroj dat (která sami zpracujeme do grafu či tabulky), nebo zdroj obrázku/grafiky.
Ale nemusíte se s tím zase piplat až takhle:
Myslete na člověka, na všední život. Ukotvěte text v realitě
Vysoce pravděpodobné je, že se vás editor bude ptát, jestli není možné najít nějaký příklad. V případě „veverčího“ článku příklad ze života, někoho, kdo už se do chování těch hlodavců pustil. A pokud o takovém člověku budete vědět, připravte se na to, že vás budeme tlačit k tomu, aby od něj v článku zazněla aspoň jedna nebo dvě přímé řeči. Ono to totiž text oživí a taky jaksi přiváže k realitě, uzemní. Vůbec: kontakt s realitou je důležitý. Máte potvrzení od veterináře, že všech 1223 vašich veverek prošlo očkováním proti vzteklině? Oskenovat! Doručit!
Příklady táhnou!
Exempla trahunt – příklady táhnou, tedy: přitahují pozornost. V případě jiných textů nebudeme hledat člověka skutečného, ale modelový příklad, typ. Ilustraci. Řekněme, že budeme chtít pohovořit o tom, jaký typ firmy si zvolit, pokud se chceme pustit do toho veverčího podnikání, budeme chtít nastínit, jaké výhody a nevýhody by mělo, kdybychom farmu vedli jako OSVČ, kdybychom zakládali eseróčko, případně proč nemyslet na akciovou společnost. Aby to bylo lépe pochopitelné, stvořili bychom modelového pana Pankráce, pana Serváce a pana Bonifáce. Pan Pankrác by zůstal obyčejným živnostníčkem a odečítal by si brutální výdajové paušály jakožto zemědělec, pan Servác by měl eseróčko a přecucával by dotovanou zelenou naftu do svého osobního auta a pro pana Bonifáce by se jistě taky něco našlo.
Závěr
Úplně nejhorší je nadepsat závěr slovem závěr. Čtenář by měl sám poznat, že je text u konce. Pokud je potřeba závěrečným odstavům dát také titulek, vždycky se najde přímo v textu něco, co by je vystihlo. Jak uvidíte za chvíli, tyhle odstavce mohly být třeba nadepsané Veverkový burger.
Další nešikovná tendence je snažit se za každou cenu pointovat. Takhle kdybychom psali povídku, tam by asi pointa byla namístě. K nejjednoduším a nejúčinnějším způsobům komponování článku patří kompozice do kruhu. To jest, že na konci se vracíme k tezi, která byla vyslovená na začátku. Potvrdili jsme ji, vyvrátili, znovunalezli ji.
Nebo by se možná dalo moderněji říct, že je to hamburgerová kompozice. Podívejte se na tenhle text: na začátku se píše o tom, že je potřeba text nějak komponovat, dělat si osnovu. Na konci se k tomu vracíme. To je taková sama o sobě vcelku nevýrazná houska. A mezi těmi dvěma plátky housky je namletá spousta chutných prvotřídních veverek. Vše decentně dochuceno nějakým tím obrázkem. Věřte, že takhle nějak to mají čtenáři rádi.
A pokud ne čtenáři, tak editoři určitě!
Sdílejte článek, než ho smažem