Splátky hypotéky při změně úrokové sazby
Ještě doporučujeme:
Pro koho a jak je dostupné bydlení v Česku
Regionální rozdíly v dostupnosti bydlení i jeho financování významně v Česku ovlivňují například trh práce i rodinné chování mladých lidí. Odlišně dostupné pro různé typy obyvatel jsou přitom jak regulované nájmy, tak i tržní nájmy a vlastní byty či domy.
TIP REDAKCE: Jak nebýt chudým důchodcem
Privilegované bydlení v regulovaném nájmu je nejen levnější než tržní nájem, ale je také prakticky jedno, v které části České republiky jej člověk platí. Srovnatelně velký byt může mít zhruba stejný nájem v Praze nebo třeba na Moravě. To ale pro tržní nájem neplatí. Kolik kdo vydá za tržní nájem¨značně závisí, zda jej platí v Ostravě, Písku či Praze. Rozdíl přitom může činit i několik tisíc korun měsíčně. Vyplývá to z analýz o rozdílech v dostupnosti bydlení na tuzemském trhu, na kterých dlouhodobě pracuje tým analytiků ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky (AV ČR). První zveřejněné výsledky se týkají převážně období let 2000-2006.
Kupříkladu v Praze stál v roce 2006 měsíční tržní nájem standardního bytu první kategorie (68 metrů čtverečních) necelých 10 tisíc korun, v Karlových Varech 6120 korun a v Ústí nad Labem jen 3400 korun, uvádí Institut regionálních informací, který se sociology na projektu spolupracuje.
Skryté problémy tuzemského trhu s bydlením
Zcela specifickým problémem tuzemského trhu bydlení je podle odborníků ze Sociologického ústavu AV ČR fakt, že zde existuje mnoho nepřipravených vlastníků nemovitostí . Jde například o lidi, kteří byty koupili od města v rámci privatizace bytového fondu a nyní vlastní třeba i několikamilionovou nemovitost. Tito „novopečení“ majitelé bytů si leckdy neuvědomují všechny důsledky vlastnictví, a tedy ani povinnosti související s vlastnictvím nemovitosti.
Mnoho z těchto lidí má rovněž velice nízký příjem. Teoreticky jsou díky vlastnictví nemovitosti milionáři, ve skutečnosti ovšem disponují třeba jen osmi či desetitisícovým důchodem. V Česku tak pomalu ale jistě vzniká specifická skupina „chudých“ bohatých, shodují se sociologové zabývající se trhem s bydlením. Dalším paradoxem zdejšího trhu je i existence více typů vlastnictví v jednom objektu. V Česku jsou například bytové domy, kde je možné najít až tři či čtyři typy vlastnictví, což spolu s nepřipravenými vlastníky přinese řadu problémů. Toto vše tak pravděpodobně do budoucna velmi ovlivní trh s bydlením v Česku.
Cena nájmu za byt ale sama o dostupnosti bydlení pro domácnosti zdaleka vše neříká. „Pokud přihlédneme k celkovým výdajům na bydlení, tedy i k výdajům na energie, pak je bydlení v Česku stále méně finančně dostupné,“ konstatuje Martin Lux ze Sociologického ústavu a dodává: „Znamená to, výdaje na bydlení v Česku rostou rychleji na příjmy domácností.“
Výše regulovaného nájmu v uplynulých letech rostla pomaleji než průměrný příjem domácností. Proto bydlení v regulovaných nájemních bytech v letech 2000 až 2006 začalo být pro nájemce čím dále výhodnější, tvrdí Lux. Jen minimu domácností v tomto období hrozilo, že by regulovaný nájem nedokázalo zaplatit. Výhodnost regulovaného nájmu se začala měnit až rok 2007, kdy vstoupil v platnost nový deregulační zákon.
Potíže s placením tržního nájmu pociťovalo ve sledovaném období (2000 - 2006) podstatně více domácností než u regulovaného nájmu. Také rozdíly v cenách i možnostech těchto skupin nájemníků jsou mezi jednotlivými kraji největší. Nejčastěji se s problémy s placením tržního nájmu mohly potýkat domácnosti závislé na sociálních dávkách, starobní důchodci, pracovníci s nižším postavením v zaměstnání a rodiny s jedním příjmem, zejména pak v Praze a v Jihomoravském kraji. „Pro tyto typy domácností by bylo velmi náročné či téměř nemožné dovolit si bydlet v „dražších“ regionech. A tato potencionální bariéra v migraci mezi regiony může mít negativní důsledky i pro trh práce. Například pro rodiny provozních, prodavaček a jiných zaměstnanců ve službách ale i pro rodiny řemeslníků by bylo velmi obtížné bydlet v Praze, byť jsou tyto profese v hlavním městě velmi poptávané,“ uvádí první ze souhrnných zpráv analytického týmu sociologů.
Uvedené domácnosti proto zůstávají v místech s větší dostupností bydlení, ačkoli je tam třeba i vysoká nezaměstnanost a malá nabídka pracovních příležitostí. Byty pronajímané za tržní nájemné začaly být pro nájemce finančně dostupnější podle Luxe teprve před čtyřmi lety, kdy začalo tržní nájemné klesat. A tento pokles (respektive růst finanční dostupnosti), platí i po roce 2006.
U vlastnického bydlení se s potencionální finanční nedostupností potýkaly ve zkoumaném období podobné skupiny obyvatel jako u tržního nájemného. Patří tam ale také domácnosti, které podle standardních kritérií tuzemských hypotečních bank nejsou dostatečně „bonitní“ pro získání hypotéky a podle bank nejsou schopné úvěr pravidelně splácet. Největší zastoupení nebonitních domácností bylo podle analýzy sociologického ústavu v Jihomoravském kraji (50% v roce 2000, 38% v roce 2006), na Vysočině (51% v roce 2000) a ve Zlínském kraji (37% v roce 2006). Pozitivní zprávou podle analytiků je, že se procento těchto „nebonitních“ domácností za šest let výrazně snížilo.
Nemovitosti přímo od majitele
Podle Luxe ale není zcela jednoznačné, nakolik je vlastnické bydlení nyní pro obyvatele Česka dostupnější. „Podle indikátoru poměřujícího ceny bytů a příjmy domácností dochází k prudkému zhoršení finanční dostupnosti bydlení (zejména v posledních 2 letech). Dle výše měsíčních splátek úvěrů potřebných ke koupi bydlení, dochází naopak ke zlepšení finanční dostupnosti bydlení. To platí pro roky 2006 a 2007, v roce 2008 už tomu tak zřejmě nebude,“ upozorňuje Lux. Ceny bytů v posledních dvou letech (do začátku roku 2008) letěly sice vzhůru, ale díky liberalizaci hypotečního bankovnictví a nízkým úrokovým sazbám byly úvěry, a tudíž i byty podle Luxe dostupnější než dříve.
Ceny bytů v Česku zatím ale stále nejsou tak odlišné, jako tomu je třeba ve Spojených státech, Japonsku nebo třeba některé Západoevropské zemi. „Tam například existují lokality, kde v jedné části stojí byt dvaceti či vícenásobek ceny srovnatelného bytu o pár ulic dále,“ říká Tomáš Kostelecký z oddělení pro lokální a regionální studia Sociologického ústavu AV ČR. V Česku podle něj zatím nejsou v rámci jednoho města ani žádná „ghetta“ či rozsáhlá sídliště, která by měla tak špatnou pověst, že by tam byt kvůli tomu stál třeba jen 200 tisíc korun. Takový byt by byl tak extrémně levný, že by díky tomu na něj mohli dosáhnout i lidé, kteří by na byt v jiné lokalitě stejného města nikdy nedosáhli. Dá se tedy podle Kosteleckého očekávat, že se rozdíly v cenách bytů uvnitř jednotlivých měst budou nadále zvětšovat. Potenciál na to zde prý je ještě dost velký.
Jak se dotkne deregulace nájmů vaší rodiny? Zlevní vám nebo zdraží bydlení? Podělte se o názor.
