Placení přes internet nebylo do letošního ledna nikde právně ošetřeno. Nový zákon o platebním styku č. 124/2002 Sb., který vstoupil v platnost 1. 1. 2002, však stále vyvolává více otázek, než nabízí řešení. Především, co se týče povinnosti bank uhradit škody při zneužití platební karty, a budoucnosti mikroplatebních systémů typu I Like Q nebo Monetka.
"Zákon je platný, jen nikdo neví, jak se podle něj řídit. Chápu to tak, že máme dvě varianty. Buď skončíme, nebo se domluvíme na spolupráci s nějakou bankou a dostaneme tak povolení k provozování činnosti," říká Nikola Rafaj z elektronické peněženky I Like Q. Pokud totiž elektronické peněženky, neboli mikroplatební systémy, nemají bankovní licenci (což nemají, jen poplatek pro licenci stojí 500 milionů Kč), musejí dodržet několik podmínek. Zjednodušeně řečeno: Ta první a snáze proveditelná omezuje množství virtuálních peněz na jednoho člověka na 4 500 Kč. Ta druhá stanovuje, že elektronické peníze může přijímat pouze ten subjekt (firma, elektronický obchod), který je s elektronickou peněženkou v přesně definovaném spojení. Tedy pokud mají stejného vlastníka nebo jsou jinak majetkově (či obchodně) spřízněni. Tím se ale víceméně znemožňuje jejich existence. Už tak jsou totiž ve ztrátě. I Like Q, systém s i více než sto tisíci registrovanými uživateli začal vydělávat až koncem roku 2002. Jeho menší konkurent, DirectPay, na své virtuální platidlo – nuggety, doplácí stále. Firmy tak své elektronické peněženky dotují z prodeje software – platebních systémů umožňujících všechny druhy plateb.
Přes internet se daly prát špinavé peníze
Podle právníka Vladimíra Smejkala prý nemusely "peněženky" pozastavovat svou činnost, pokud by si o povolení zažádaly už v předstihu. A to i přes to, že k zákonu platnému od 1. 1. 2003, publikovala ČNB informace o náležitostech žádostí až 31. 12. 2002 (zákon je vydaný již od dubna, pozn. red.). "Od ČNB je to lumpárna. Ale kdo chtěl a snažil se, mohl v rámci legislativního procesu zjistit, jak zní návrh vyhlášky (vyhlášky o náležitostech žádostí, pozn. red.) a podat žádost již dříve. Maximálně by jej ČNB vyzvala k doplnění," říká Smejkal. Nicméně provozovatelé mikroplateb se obávají, že pokud by nepřerušili činnost, přivolali by tak na sebe vleklé právní spory iniciované ze strany bank. Těm se totiž tento typ konkurence nelíbí. Od chvíle, kdy transakce pomocí mikroplateb dosahují milionů korun, je to zajímavý byznys i pro ně. Podle Janči z DirecPay je proto jakákoli spolupráce s bankami vyloučená. "Sloučení s bankou, která by měla bankovní licenci pro ČR, nepřipadá v úvahu. Nemáme jim kromě technologie co nabídnout. Ale vzhledem k tomu, že banky utratily desítky milionů za vývoj platebních aplikací, myslím, že pro ně nejsme dost zajímaví," říká. Janča spíše doufá, že se podaří získat od ČNB výjimku, Alice Frišaufová, tisková mluvčí ČNB, potvrdila, že s provozovateli mikroplateb banka nyní jedná, ale se kterými z nich a jaké jsou jejich vyhlídky neupřesnila. Není to jednoduché. I kdyby totiž platby nemusely probíhat v rámci jedné obchodní skupiny, "peněženky" by pravděpodobně musely zajistit identifikaci svých vkladatelů. Mikroplatební systémy dneška totiž měly jednu zásadní nevýhodu, se kterou se zákon pokouší vypořádat. Neuměly zabránit praní špinavých peněz. Přes virtuální měnu bylo totiž možné poukazovat i velké finanční částky. Anonymně.
Peníze vyplatíme hned, slibují banky
Daleko méně nejasností se vyskytuje kolem paragrafů spojených s povinností banky řešit problémy svého klienta v případě, že někdo zneužil jeho platební kartu přes internet. Případné pochybnosti podle Vladimíra Smejkala rozptyluje důvodová zpráva k zákonu. V ní se mimo jiné říká: V případě, že vydavatel proplatil obchodníkovi částku jím požadovanou za použití elektronického platebního prostředku, aniž by došlo k fyzickému předložení elektronického platebního prostředku nebo k identifikaci držitele osobním identifikačním číslem, může držitel tohoto platebního prostředku požadovat neprodlené vrácení takto odčerpané částky. Jedná se typicky o případy placení po internetu pouhým zadáním čísla platební karty, které však není tajné; je na platební kartě uvedeno a je tudíž snadno zneužitelné (lze si jej i poměrně snadno zkonstruovat). Za takovouto platbu nemůže být držitel zodpovědný. Vydavatel platebního prostředku musí dobře zvážit, kterému obchodníkovi takto "doloženou" platbu proplatí a ošetřit si ve smlouvě s ním riziko, že držitel platbu neuzná za svou. V konečném důsledku tedy riziko zneužití takového elektronického platebního prostředku nese obchodník, který si tento riskantní způsob placení zvolil. Pokud by poškozený reklamoval transakci neoprávněně, banka mu navrácené prostředky zpětně strhne z účtu. Jan Hainz, tiskový mluvčí GE Capital Bank, k tomu říká: "Pokud klient reklamuje platbu provedenou po internetu, ať její výši nebo její provedení, GE Capital Bank mu - pokud tomu nebrání jiné okolnosti - bezodkladně vrátí reklamovanou částku na jeho účet. Následně problém pak sama řeší s bankou obchodníka, který reklamovanou platbu přijal. Klient tedy nečeká. Současně s vrácením reklamované částky je klientovi odeslán dopis, ve kterém je klient o vrácení reklamované částky informován s tím, že pokud se v průběhu reklamačního řízení prokáže, že reklamace nebyla oprávněná, banka mu tuto okamžitě vyplacenou náhradu opět strhne z jeho účtu." V případě, že peníze z účtu poškozeného budou zcizeny ve výši přesahující jeho limit, úroky se mu z dlužné částky odečítat nebudou, shodují se banky. Jestliže ano, banka je vrátí. Podle zkušeností jednoho z poškozených, tento proces ale nemusí být automatický. Stejně tak jako u vyrovnání kursovního rozdílu, jestliže byly peníze podvodně utraceny v cizině. O doplacení ztráty, která vznikla propadem kursu zahraniční měny v době, kdy banka řešila návrat zmizelých peněz, bylo potřeba speciálně požádat.
Litujete zániku mikroplatebních systémů? Používali jste je někdy? Podělte se o své názory a nápady s ostatními.
Autorka pracuje v Lidových novinách v příloze Generace Online.