Začněme s tím, že KSČM nemá nic společného s KSČ. Kdyby to byla pravda, pak by s pompou neslavila například osmdesát let od svého založení. KSČM se ke své minulosti hrdě hlásí a dokazují to i její vlastní dokumenty. Například "Analýza příčin a důsledků 17. listopadu 1989" dává nahlédnout do duše dnešních komunistů velmi jasně. "Období 1948 až 1989 stále patří přes všechny kritické výhrady k nejlepším stránkám historie českého a slovenského lidu," píše se v něm. Únorový převrat roku 1948 prý vedl k "spravedlivějšímu zřízení". A o znárodnění? "Šlo o výsostně demokratické akty, které spolu s demokratickými akty v kultuře otevíraly cesty pro prohloubení revolučních změn a pro jejich stabilizaci." Odbojáři se podle nich zapojovali "do diverzní, sabotážní a teroristické činnosti namířené často proti obyčejným lidem obětavě pracujícím pro společnost". Komunismus padl díky "strukturám ze zahraničí" a "zradě" doma, které už režim nedokázal odolat. "Důsledky vlády nové vládnoucí vrstvy pro celý národ nelze srovnávat s důsledky negativních stránek minulého systému. Mýtus o 40 letech devastace, který pilně šíří oficiální propaganda, nemá nic společného s objektivní historickou pravdou."
Podobně ale nehovoří jen stranické písemnosti, nýbrž i samotní totalitáři. "V porovnání s dneškem není pochyb, že předlistopadová podoba socialismu v mnohém převyšovala - z hlediska skutečných každodenních zájmů většiny spoluobčanů - dnes už téměř zrestaurovaný kapitalismus," chválil totalitní časy předseda Grebeníček na stranickém sjezdu v roce 1999. Mladí komunisté a pražská organizace pak každý rok chodí k hrobu masového vraha Klementa Gottwalda, kterého dávají veřejnosti za vzor.
Brát, brát, brát
KSČ: ochránce demokracie? |
KSČM samozřejmě neopomíná zdůrazňovat, že je řádnou stranou a jejím cílem je "demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů". Nebo že "KSČM odmítala a odmítá takovou praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory". Jenže to je stejné, jako když se KSČ vydávala po roce 1946 za jediného ochránce demokracie. "Svoboda nikdy nebyla a nebude ohrožena zleva; byla a je vždy ohrožena zprava, ze strany reakce," napsal v roce 1947 šéfredaktor časopisu Tvorba Gustav Bareš. O rok později se nad Československem rozhostila čtyřicetiletá tma. A mimochodem, nástup komunistů na výsluní začal úplně stejně jako dnes: návrhem za zdecimování bohatší třídy vysokými daněmi. "Bylo zřejmé, že nápěv "ochránci milionářů" bude jedním z hlavních předvolebních, a to velmi účinným, motivů propagačního orchestru KSČ," stojí v memorandu Československé strany národně socialistické z léta 1947. Tehdy, stejně jako dnes, je ze strany demokratických stran malý tlak na odhalování nebezpečných slibů KSČ(M). Přitom na rozdíl od roku 1947 už můžeme porovnávat, kam zlikvidování úspěšné třídy vedlo. KSČM nebude možné považovat za demokratickou stranu minimálně do té doby, dokud bude mít v názvu symbol miliónů mrtvých - komunismus. |
Komunisté ve svých programových dokumentech slibují hory doly, ale nikdy nenapíší, jak toho docílit. Proklamují například: "KSČM bude prosazovat udržení existujících a tvorbu nových pracovních míst zejména tím, že podpoří rozvoj výroby a služeb." Jenže nikde nepadne ani slovo o tom, jak toho dosáhnout. Zní to jako venkovní hesla z dob totality, která jen hyzdila staré domy, ale nikdy nedošla naplnění. "Cílem je zvýšit ročně počet pracovních míst o 100 000," píše se dnes v programu například. To snad spadnou z nebe?
Jediné, co se dá z programu vytušit, je to, že se komunisté stále nezbavili myšlenky znárodňování. "Za základní příčinu stupňujících se problémů světa i naší společnosti považuje KSČM kapitalismus. Přestože dosud nevyčerpal všechny své možnosti, je stále naléhavější, aby byl vystřídán novou, pokrokovější společensko-ekonomickou formací," stojí v programu KSČM. Jenže co to je ta "nová" formace? Vzhledem k tomu, že kapitalismus stojí na soukromém vlastnictví a lidské svobodě, bude to stejně jako před patnácti a více lety znamenat zabírání lidského majetku a volnosti? Zřejmě ano, protože o kousek dále se píše: "V ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví... Jde o strategický cíl, který vychází z dlouholetých tradic marxistického myšlení." A tady už je třeba začít být velmi obezřetný, protože nám tu roste síla, která evidentně chce narušit vše, co se doposud podařilo vybudovat. S tím souvisí i chuť zastavit restituce majetku, který kdysi právě komunisté ukradli, či volání po zrušení privatizací. Na pozoru by se před příchodem k moci měly mít zejména zahraniční firmy, protože by mohly přijít o své investice. "Stát se nemůže zbavit odpovědnosti za kontrolu ekonomických aktivit zahraničního kapitálu v zemi, za hájení a podporu národních zájmů v oblasti ekonomiky," tvrdí totiž komunisté.
Ti také vždy vystupovali proti naší porevoluční zahraniční politice. Vždyť Spojené státy jsou pro ně, stejně jako za totality, naprostým zlem. Severoatlantickou alianci považují dědicové normalizační KSČ za "zločineckou organizaci" a Evropskou unii označují na svých webových stránkách za "koloniální mocnost", která "v naší zemi převzala veškeré poněkud významnější podnikatelské struktury". Vedení KSČM proto před referendem o vstupu do EU svým voličům doporučilo hlasovat proti a straničtí stratégové uvažují o cestě "ven z eurocentrismu k novým významným rozvojovým a progresivním ohniskům v Číně, Indii, ale také v Latinské Americe".
Díky prezidentovi
Komunisté jsou zkrátka hrozba, ale míra jejich legalizace bohužel stále roste. Začalo to především půlroku před parlamentními volbami v roce 2002. Tehdy vyvolali umělou hysterii proti Němcům, kteří by nám prý opět pohltili Sudety. Naneštěstí se k nim přidala i ODS a především televize Nova, takže KSČM se dostalo pozornosti jako nikdy předtím. I proto pak výrazně uspěla ve volbách.
Ještě větší úspěch zažili během volby prezidenta před dvěma lety. Tehdy si Grebeníček pochvaloval, že "nestíhám schůzky, jaký o mě najednou ostatní politici projevují zájem". Ovšem ještě vážnější bylo prohlášení místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše: "Díky ČSSD nebo ODS bude KSČM definitivně vytažena na světlo a dojde k její veřejné demokratizaci, pro KSČM je výhodné počkat se svými hlasy do druhé volby, protože pak získá na důležitosti a její legitimizace bude o to silnější."
Největší zájem tehdy projevila ODS a Václav Klaus, který šel za komunisty žádat o podporu. Jiří Dolejš pak v televizi v přítomnosti předsedy ODS prohlásil, že jim Klaus slíbil, že antikomunismus je u ODS mrtvý. Tento výrok pak prezident nepřímo sám potvrdil v rádiu, když řekl: "Prázdný, silácký antikomunismus jsem (i před rokem 1989) považoval za strašně lehkou, lacinou a prázdnou filozofii."
Definitivní nárůst vlivu komunistů nepřišel jen díky premiérovi Vladimíru Špidlovi, který s nimi zásadně odmítal spolupracovat. A to přesto, že ho k tomu řada členů vyzývala. "Vladimír Špidla je ortodoxní antikomunista a odmítá se s námi bavit. Vstřícnost, která panovala za Miloše Zemana, je pryč a to se nám nelíbí," řekl před dvěma lety Respektu tehdejší první místopředseda KSČM Vlastimil Balín a dodal: "Nechceme ČSSD zničit, ale přinutit ji, aby se otevřeně přihlásila ke spolupráci s námi. Jako první krok by stačilo to, co udělal Václav Klaus před volbou prezidenta - tedy otevřeně prohlásit, že jsme legitimním partnerem."
Tím se překvapivě stali až nedávno pro Stanislava Grosse, který je požádal o nevyslovení nedůvěry ve sněmovně. Miroslav Grebeníček opět zářil a zapsal si další bod. Naštěstí řada ministrů a poslanců ČSSD se záhy Grossovi vzepřela a požádala o pokračování spolupráce s koaličními partnery.
Nadějí je zákaz
Přes všechna tato fakta se každou chvíli můžeme dočíst či doslechnout, že není byť sebemenší důvod se komunistů bát. Jenže poslanci se v roce 1929 také vesele smáli, když na ně Klement Gottwald v parlamentu křičel: "My se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!" A jak to skončilo. Je zřejmé, že dnes by komunisté nemohli zavádět takový teror jako před lety. Nicméně je zároveň evidentní, že by s velkou chutí omezili naše svobody a práva. Tu se to projeví v jejich choutkách omezovat nezávislost veřejnoprávní televize, tu zase při touze zpřísňovat legislativu proti svobodě projevu. Je tedy třeba se i nadále obávat, že nám sice nezakroutí krky, ale naší svobodě ano.
Cestou ven by mohlo být KSČM zakázat. Tento návrh se tu a tam objevuje v médiích, ale vždy je rychle zaplašen. Stranu s dvacetiprocentní podporou prý vyřadit soudem ze soutěže prostě nejde. Přitom důvodů, proč postavit mimo zákon KSČM, by se našla řada. Třeba stranické dokumenty i opakovaná vyjádření komunistických šéfů, že puč v roce 1948 byl zahájením "rozkvětu Československa", bolševická říjnová revoluce je "stále inspirujícím pokusem" a že "stoupence kapitalistických pořádků už brzy smete nový socialismus". Můžeme se nechat inspirovat verdiktem belgické justice. Tamní Nejvyšší soud nedávno zakázal nejsilnější politickou stranu holandsky mluvící části země, Vlámský blok, za to, že "rozdmýchává nenávist k cizincům a přistěhovalcům". I v Belgii se dlouho tvrdilo, že zákaz xenofobního bloku není možný a že by to byla i marná snaha, neboť jeho lídři ihned založí novou partaj s jiným názvem a stejnými cíli. Nakonec ale zvítězil pro našince stále ještě trochu neuvěřitelný názor, že pokud někdo porušuje zákony a ohrožuje svobodu druhých, musí s tím přestat - byť by byl jakkoli silný.
Autor je komentátorem týdeníku Respekt.
Ohrožuje KSČM naši svobodu? Proč její preference opět stoupají? Může nastat další "únorový" převrat?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
22. 4. 2005 9:28, Jarmila
Ještě k premiérovi:
"to, že je Gros ťuňťa neznamená, že udělal něco protizákoného". Nezlobte se, jeho strýček Vik a Vikův sponzor Rod jsou pro mně důvěryhodní stejně jako Babinský se svatozáří. A pokud premiér řekne národu prostřednictvím televizní kamery, že je dobře že se o projektu jeho ženy mluví, protože jeho rodina na tom aspoň vydělá a následně že by nechtěl svou politickou kariérou ohrozit podnikání své ženy, nemá na místě premiéra co dělat! A myslím to opravdu upřímně :-)) Ve SKUTEČNÉM demokratickém státě by totiž na tom místě už druhý den nebyl! Tohle by si nedovolil říct na jednání ani neuvolněný starosta v Horním Dolní, protože by mu spoluosadníci vzteky vymlátili okna a donutili ho k demisi. Zatímco náš premiér se omluví a naivně se domnívá, že je všechno v pořádku.
PS: já mu v začátku i docela fandila, protože byl mladý a mohl mít odvahu se pustit do nějakých reforem. Ono je toho u nás tolik co změnit, že by mi bylo vcelku jedno, jesli je v čele levý nebo pravý. Dodržovat zákony a snažit se o rozvoj národa mohou oba.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
21. 4. 2005 12:03, Benedikt P.
Proč se vůbec otíráte o Ameriku? Kdyby nebylo jí, nikdy bychom tu neměli svobodu. Oni mají prostě pohled na svět takový, že svobodu prostě přinesou do celého nesvobodného světa. Jen občas zvolí prostředek, který se některým lidem nezamlouvá.
Pokud by nešli do Afganistánu, do teď by tam byla uhnízděná al-kajda, kdo ví, třeba by již neohrožovala jen Ameriku, ale začala by diktovat svoje požadavky i Evropě. Když muslimští teroristé zabíjejí Američany, je to podle vás dobře, ale vždyť ti magoři zabíjejí i vlastní muslimy.
Jsem rád, že Amerika má sílu a prostředky pro boj proti terorismu.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (142 komentářů) příspěvků.