Poněkud rozpačité Kalouskovy nové daně

Ministr financí Miroslav Kalousek představil základní teze své reformy daňové soustavy, které nazval „Desatero daňových přikázání“. Podle něj budeme mít od roku 2010 jednoduší daně s minimem výjimek a celkově průhlednější a stabilnější daňový systém. Na podobnou reformu čeští daňoví poplatníci čekají posledních 5 až 6 let. Ovšem vzhledem k osudu předchozích pokusů je na místě obava, že dojde opět na památná slova Járy Cimrmana: „Fázi očekávání střídá fáze zklamání.“

Fakta jsou u české daňové soustavy neúprosná a děsivá současně. Pomyslné srdce daňového systému, zákon o daních z příjmů (586/1992 Sb.) za patnáct let existence zaznamenal 92 novelizací, tedy více než šest ročně. Zákon proto nabobtnal a měřeno počtem slov narostl z původních 14 tisíc na 84 tisíc slov, tedy na šestinásobek.

Důsledek této ďábelské směsi? České firmě zabere zaplacení všech daní v průměru 930 hodin, což je nejhorší výsledek v celé Evropské unii. Na předposledním místě je Bulharsko s „pouhými“ 600 hodinami. I proto snad neexistuje instituce, která by český daňový systém nehodnotila jako jeden z nejhorších v Evropě.

Nepřehledným a komplikovaným systémem netrpí jen daňový poplatník, ale systém je nevýhodný i pro stát. Zvyšuje se prostor pro daňové úniky a roste nákladnost, čili neefektivnost. Podle OECD český stát musí vynaložit asi 2 koruny a 10 haléřů na to, aby vybral na daních 100 korun. V okolních státech (Polsko, Maďarsko) je to asi 1,30 koruny a třeba v zámoří jen 0,50 haléřů.

Ministr Kalousek ve svém návrhu nabízí škrtnout počet výjimek na polovinu. Vzhledem ke stavu daňového systému to bude možná málo. Řada odečitatelných položek má minimální rozpočtové dopady (do 50 milionů korun), ale na druhou stranu mohly při schvalování přinášet velmi cenné politické body před každými volbami. Čeští politici ale tento nástroj používali tak často, že celkový dopad výjimek již v rozpočtu hraje významnou roli.

Bohužel jsme se dostali do stavu, kdy při reformě je nutné spíše určit několik výjimek, které zůstanou, než ztrácet čas s tím, které výjimky zrušit. Daňové výhody je navíc nutné posuzovat i v širším pohledu.

Příkladem může být zdaňování úspor. Jedním z Kalouskových návrhů je zrušit šestiměsíční test u výnosů z cenných papírů a zdaňovat každý výnos nad 60 tisíc korun ročně. Daňový výnos by měl být v řádu stovek milionů korun. Ovšem tento návrh jde proti dosavadním snahám státu, aby si lidé více spořili na stáří, což podporuje dotacemi a daňovými odpočty. Přitom dlouhodobé investice do cenných papírů (fondů) patří mezi formy spoření na stáří. Do oči bijící je ještě paradox při srovnání se stavebním spořením. To stát na jedné straně velmi bohatě dotuje, a na druhé straně chce každou sebemenší investiční aktivitu zdanit a omezit. Podpora pro stavební spoření zatíží státní kasu asi 15 miliardami korun ročně. Za posledních deset let stát na stavební spoření přispěl skoro 120 miliardami korun. Vzhledem k této částce a k rozvoji nedotovaného hypotečního bankovnictví však přínos stavebního spoření pro bydlení je více než sporný.

Tento malý případ ukazuje, že při reformě financí musí vždy vítězit rozum nad krátkozrakostí politiků. Jinak se totiž vedou dlouhé boje o stomilionové úspory, ale stokrát větší plýtvání nikdo neřeší.

Co si myslíte o návrzích na změny daní, které představil ministr financí Miroslav Kalousek?

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem