Krize je tu, připravte se na povolování opasků

Rozpočet s pětisetmiliardovým schodkem má vláda v kapse, byť Sněmovna ho včera teprve pustila do druhého čtení. Tak, jako rozpočty minulé ho zachrání komunisté.

Je to patrné z vyjádření na stranickém webu, kde se píše, že „KSČM nepřenechá republiku těm, kteří usilují o její oslabení a ponechání zůstatku národního bohatství nadnárodním korporacím k výkupu“. A také to, že strana třešní je odhodlána prosadit, aby se peníze rozdělily tak, že „to bude pro lidi“.

Vláda komunistům nepochybně ustoupí v požadavcích na vyšší platy té či oné skupiny státních zaměstnanců. Půlbilionový deficit je pro ni darem z nebes, protože v takovém koronarozpočtu se leccos schová. Třeba i špatné hospodaření v časech hojnosti.

Kdo si dnes ještě vzpomene, že vláda měla problémy už před nástupem koronaviru v Evropě? Kabinet, který téměř neinvestoval, nebyl schopen udržet stabilní finance – v únoru stoupl schodek státního rozpočtu na 27,4 miliardy korun, což byl nejhorší výsledek v tomto měsíci od roku 1993. A už před tím vláda vyluxovala rezervy.

Nové rezervy tedy přijdou vhod. Alena Schillerová se přitom netají tím, že právě do nich bude směřovat podstatná část financí z rozpočtu. „Navýšená rezerva bude sloužit jako finanční polštář, abychom se, pokud možno, vyhnuli potřebě další novely,“ pravila ministryně.

Investiční zaklínání

Babiš i Schillerová se zaklínají sloganem „z krize se proinvestujeme“. Vláda chce investovat 200 miliard. Dá se tomu věřit? Vždyť premiér pod pojem investice zařazuje téměř vše – včetně zvyšování platů ve státní sféře a důchodů.

Bylo by nicméně fajn, kdyby vláda měla připravené smysluplné investiční projekty, které by bylo možné hned zahájit, a nebyly to přitom hladové zdi. Kdy ale budou moct začít infrastrukturní projekty, kterými se vláda ohání?

Vládní investice můžou být dobré pro to, aby ekonomice ulehčily rozjezd. Aspoň pokud budeme věřit keynesiánské teorii a některým příkladům z historie, kdy za krize rozhýbaly soukromé firmy a vytvořily nebo udržely zaměstnanost.

Sám Keynes ale varoval, že investice a vládní pobídky by měly zůstat omezeny jen na rozjezd ekonomiky a po odeznění krize by se stát měl stáhnout a ekonomice nepřekážet. A také nezvyšovat dluh a splácet ho, což souvisí s dalšími výdaji na podporu ekonomiky a na sociální oblast.

Silně zadlužená vláda dusí soukromý sektor. Nejen tím, že je nucena ho vysoce danit, aby získala prostředky na splátky dluhu, ale i tím, že ho připravuje o úvěry.

Pokud se stát masivně zadluží, banky méně půjčují soukromým firmám. Na trhu je hromada státních dluhopisů a banky raději zvolí jistý zisk z vládních dluhů než z dluhů soukromých. Vláda svými dluhy vytlačuje privátní investice. Tento stav bývá popisován (třeba tady – i s příklady) jako crowding-out effect.

Obávám se, že kabinet si tuto starost nepřipouští. Babiš si vystačí s ujišťováním, že dluhy máme nízké a vláda si může snadno půjčit.

Potopa, která neodezní

Nasnadě jsou proto otázky:

Půjdou půjčky prioritně na rozumné investice a na podporu podnikání?

Nejsou za stamiliardovými deficity plánovanými pro tento a příští rok i nízké příjmy rozpočtu nepostačující na mandatorní výdaje? Vlády je v minulých letech zvyšovaly hlava-nehlava.

Nebude v roce voleb do Sněmovny prioritou nákup volebních hlasů? Nepřevládne nad strategií „z krize se proinvestujeme“ taktika „z krize se projíme“?

S přihlédnutím k historii koalice ANO a ČSSD se obávám, že s výjimkou první otázky lze dál odpovídat jen kladně.

Příští rok budou volby a korona-nekorona dárky se rozdávat budou, byť si na ně vláda bude muset půjčovat. Babiš ujišťuje, že nikomu nic neodepře, vláda bude přidávat a nad povinnou valorizaci se zvednou také důchody.

Nic na tom nezmění ani varování rozpočtové rady, která upozorňuje, že přes nízký dluh jsme na tom s dlouhodobou udržitelností veřejných rozpočtů téměř nejhůř v Evropě. Je přitom jasné proč: Po roce 2030 začne do důchodu odcházet početná generace Husákových dětí. 

Pro Babiše a spol. to však bude až na svatého Dyndy. Takové věci tahle parta neřeší. „Co je důchodová reforma“, vždyť „co ekonomové vědí o tom, co bude v roce 2030?“.

Politika Babišovy strany už delší dobu naplňuje strategii „po nás ať přijde potopa“, což jsme ostatně ve Finmagu psali už před koronou, anebo za jejího vrcholu – například tu nebo zde.

A potopa je tady. Zatím jen ta meteorologická, která brzy odezní.

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag

Pavel Jégl

Novinář a grafoman. Po studiu automatizace a robotiky na ČVUT se živil jako konstruktér. Už před listopadem 1989 ale psal – do samizdatu a taky do šuplíku. Pak si vyzkoušel politiku, když byl zvolen za Občanské fórum do Federálního... Další články autora.

Sdílejte článek, než ho smažem