Zlevni jízdné, zabij konzum na vsi

Od 1. září 2018 platí zvýšené slevy na jízdné. Děti a studenti do 26 let a senioři nad 65 roků jezdí ve vlacích a autobusech za čtvrtinu plné ceny. Rozdíl proplatí stát. Na jedné straně tedy máme řadu spokojených studentů a seniorů. Jenže každá mince má strany dvě. Co se může skrývat na té odvrácené?

Náklady

Počet přepravených cestujících loni u všech vlakových a autobusových dopravců vzrostl. Samozřejmě nejde říct, že za tím je jenom zlevnění jízdného: kontinuálně roste kvalita poskytovaných služeb a na některých frekventovaných trasách klesá konkurenceschopnost automobilu (ano, řeč je o D1). Každopádně ale můžeme levnější jízdenky brát jako jeden z faktorů, který růstu počtu přepravených osob významněji pomohl. Každá sranda ale něco stojí…

Stát předběžně vyčíslil náklady na slevy na šest miliard korun ročně. Je to ovšem jen odhad, o kvalitním vyčíslení bude možné hovořit až za rok 2019. Část roku 2018, kdy slevy začaly platit, lze považovat za „náběh“, v letošním roce můžeme být svědky dalšího růstu počtu přepravených cestujících. Tento výdaj státní kasy nenese nikdo jiný než občané prostřednictvím daní, které státu odvedou. Nárůst počtu cestujících, který „spolusubvencuje“ stát může také kromě přímého peněžního výdaje státu, způsobovat oslabení motivace dopravců ve zlepšování kvality poskytnutých služeb. Za tuhle cenu jízdného budou mít plno vždycky, bez ohledu na to, jestli dají cestujícímu kávu či denní tisk. O těchto nákladech už se ale psalo a ještě bude psát hodně. Pak jsou tu možná ještě náklady, které nejsou tak dobře vidět.

Venkovské konzumy

Náš svět je čím dál komplexnější a domyslet důsledky každého našeho jednání není možné. Slevy v dopravě mají dost možná takový nezamýšlený dopad na venkovské maloobchody. Je možné, že je to dopad spíš zdánlivý nebo statisticky nevýznamný, stejně tak je ale možné, že se prokáže opak a že bude časem ještě citelnější.

Podnikatelé, které mám na mysli, jsou typicky maloobchodníci s potravinami a doplňkovým zbožím, působí v obcích nebo menších městech, kde nejsou dostupné nadnárodní obchodní řetězce. Přitom ale mají slušnou dopravní obslužnost veřejnou dopravou – snadno se dostanete do většího města, když potřebujete. Nejde tedy o nejmenší obce, kde je to na vlak půlhodinky lesem a autobus jede jednou denně.

Předesílám, že nejde o hypotetický problém: jde o konkrétní obchodníky z konkrétního jihomoravského regionu, kteří přímo říkají, že zavedení zlevněného jízdného negativně ovlivnilo jejich podnikání. Ubyli jim zákazníci, zmenšily se tržby. Může se to na první pohled zdát přitažené za vlasy. Ale když se nad zamyslíme hlouběji, zjistíme, že to má svoji logiku.

Výrazné procento zákazníků těchhle obchodů jsou totiž senioři. Lokální maloobchodníci si často účtují ve srovnání s nadnárodními obchodní řetězci mírně zvýšené ceny. Mají menší obrat a žádné úspory z rozsahu, vyšší náklady na dopravu do odlehlejších lokalit, nižší vyjednávací sílu vůči dodavatelům… Vyšší ceny maloobchodníků v menších obcích mají tedy své opodstatnění. Které pochopitelně zákazníka vůbec nemusí zajímat.

A taky nezajímají.

Výlet do obchoďáku

Po zavedení slev na jízdné dosavadním zákazníkům venkovských maloobchodů klesly náklady na cestu k levnější konkurenci. Do té doby náklady v podobě jízdného a času stráveného cestou do většího města, převyšovaly úsporu plynoucí z nižších cen. S dotovaným jízdným náklady na cestování klesly a rozšířil se rádius, kam je ochotná tato skupina zákazníků cestovat za nižší cenou. A místním maloobchodníkům klesá počet zákazníků… Bývalý majitel malého obchodu z vesnice, mi řekl, že svůj obchod zavřel, protože po nákladech spojených s EET a odlivu zákazníků po zavedení zlevněného jízdného se mu už prostě nevyplatil.

Na jedné straně tedy vidíme spokojené dotované cestující a spokojené dotované dopravce – skrze daně je dotuje poplatník. Na druhé straně úbytek zákazníků a nižší tržby některých maloobchodníků. tedy těch poplatníků.

Je samozřejmě nutné dodat, že nejrůznějších vlivů na venkovské maloobchody je jistě spousta a že zmíněný vedlejší účinek zlevnění jízdného nemusí mít mezi těmi negativními prim a možná ani významné místo. Nelze ho ani prozatím statisticky doložit – já vycházím jen z empirické zkušenosti několika konkrétních obchodníků v konkrétním kraji. Každopádně jde ale o vztah, který se vyplatí sledovat a se kterým by měl počítat každý, kdo se zase jednou bude pouštět do akcí jako je plošné zlevňování jízdenek. Dotace v tomto případě možná nekřiví jen trh dopravců, ale i trhy zdánlivě nesouvisející. A ve výsledku může vést k tomu, že zanedlouho bude vláda znovu vymýšlet, jakým způsobem zachraňovat – čti pochopitelně dotovat – vesnické konzumy.

Adam Páleníček

Ekonom a právník. Vystudoval národní hospodářství a finance a oceňování podniku na Vysoké škole ekonomické a práva na Univerzitě Karlově. Pracuje v mezinárodní poradenské společnosti v oddělení zaměřeném na transakce, oceňování... Další články autora.

Sdílejte článek, než ho smažem