Ministr práce a sociálních věcí v demisi František Koníček ustoupil lékařské komoře. Její šéf Milan Kubek označil povinné elektronické neschopenky za šikanu. Doktorům vadí složitý systém datových schránek. Dvacet procent doktorů podle šéfa komory v ordinaci počítač vůbec nemá. A dalším chybí rychlé připojení na internet. A tak Kubek jednoduše prohlásil, že lékaři plošně žádné elektronické neschopenky využívat nebudou. Dál budou posílat tištěné. Sociálka ať si s tím poradí, jak umí.
Kdo se bude bít za živnostníka?
Jenže kdo zachrání před byrokratickou zvůlí a „šikanou“ živnostníka? Povinná elektronická komunikace se sociálkou totiž od ledna má platit taky pro živnostníky a podnikatele – s tišteným přehledem o příjmech a výdajích už napřesrok nepochodí. Všichni si musí zřídit datovou schránku nebo elektronický podpis:
Kdo spočítá, kolik řezníků, švadlen a truhlářů nemá v dílně počítač? Kdo za ně bouchne do stolu a přidrží ministrovi nůž pod krkem? Kdo řekne – fajn, počítejte s tím, že část z nás zavře krám, a jezte si a oblékejte, co chcete. A kdo tím dokáže skutečně nahnat strach? Ruku na srdce, tak dobře jako doktoři to se státem umí málokdo. Málokdo má tolik zkušeností z bojových front. A málokdo má v ruce takové páky, když jde o kejhák. Vlastně o kejháky nás všech.
Jádro pudla ale vězí docela jinde: stát to zoufale neumí s námi.
Že bychom na prahu třetího tisíciletí měli být pomaličku schopni aspoň nakročit k elektronizaci veřejné správy a komunikace s úřady, je přece argument, který má hlavu a patu. Však budeme sami rádi, když budeme moct šetřit čas i nohy a se vším nebude třeba lítat na úřady nebo na poštu. Zásadní je ovšem trojí: aby elektronizace znamenala opravdové ulehčení pro obě strany, dá-li bůh i úsporu, a zejména (tady má stát mezery ze všeho největší): aby se to lidem dokázalo rozumně vysvětlit. Prodat.
Kam mizí všichni ti ostřílení psychologové a marketéři, kteří politikům v předvolebních kampaních bělí úsměvy a uhlazují patky na billboardech? Proč jim nedovedou poradit, jak komunikovat s občanem, aby byl za rozumné změny rád? Nebylo by pak třeba tolik fušky před (dalšími) volbami.
Technokratický teror nezabírá, to ví i máma od dětí
Povinné datové schránky pro lékaře i živnostníky jsou jen dalším z řady příkladů, kdy stát technokraticky zavádí něco, co by ve funkční podobě, nenásilně zavedeno, mohlo být ku prospěchu. Totéž by ostatně možná platilo pro zatracované a dnes už definitivně odpískané sKarty. Stát přece dokáže, když dělá věci šikovně a chytře, spoustu užitečných věcí lidem naservírovat a podsunout tak, aby po nich sami rádi skočili. Samozřejmě – základním předpokladem úspěchu je: nenutit do toho všechny. Tím totiž zaručeně všechny odradíte. Pochopit to nevyžaduje žádnou vyšší dívčí ani vyšší politickou. To je přece psychologie, kterou zná každá máma od děcek.
Kdyby stát systém elektronických neschopenek promyslel a nachystal tak, aby lékaři pochopili, že se jim vyplatí, že jim ušetří práci i čas, a nabídl je k dobrovolnému užívání, třeba i s nějakým malým bonusem, kupříkladu by doktorům poskytl zdarma šikovný software na evidenci pacientů, příspěvek na internetové připojení..., zkrátka trochu toho cukru, hned by se elektronické neschopenky dočkaly jiného přijetí. Jistě, nevyužívali by je všichni doktoři. Máme dvacet procent starých psů, kteří už se nechtějí učit elektronickým kouskům? A těch osmdesát procent by zatím nestačilo? Státu by se to nejspíš pořád vyplatilo a do desíti patnácti let budou mít počítač v ordinaci všichni. Doktoři by byli spokojení. A atmosféra v zemi přívětivější.
A totéž platí pro živnostníky. Kdyby stát uměl jednoznačně vyčíslit a propočítat, kolik díky elektronické komunikaci s živnostníky ušetří, mohl by jim z toho něco (motivačně) pustit. Třeba poskytnout jednorázový příspěvek – tisícikorunu na počítač, aniž by se muselo prokazovat, že si ho živnostník reálně pořídil. Vyžaduje to ovšem kvalitní přípravu a kvalitní propočty, aby státní kasa nebyla škodná – což jsou bohužel disciplíny, kterým se v českých luzích a hájích příliš nedaří.
Chtělo by to tuzemskou „jednotku Šťouch“?
O tom, jak důležitou roli ve státní správě a politice – nejen v předvolební kampani – hraje psychologie a marketing, vědí ve Velké Británii. V boji proti nezaměstnanosti nebo za lepší výběr daní britská vláda spolupracuje s takzvanou „jednotkou Šťouch“ – oficiálně se jedná o poradní tým Úřadu vlády pro výzkum chování. Tvoří ho zkušení psychologové a marketéři. Jednotka zkoumá chování „spotřebitelů státních služeb“ a má za úkol jejich chování podle potřeby nenásilně měnit. O tom, jakých pozoruhodných výsledků se jí daří dosahovat, se dočtete v článku na našem sesterském webu Finmag. Tady si uvedeme jen jeden příklad za všechny.
Lidé v Británii mají na podání daňového přiznání zhruba devět měsíců od konce fiskálního roku. A jak je lidské přirozenosti vlastní, mají sklon to odkládat. Jenže jaká míra otálení je vlastně normální? Které datum odděluje průměrné občany od těch nezodpovědných a organizačně neschopných? Na doporučení Šťouchu začaly finanční úřady testovat nový typ upomínky, která obsahovala malý statistický šťouchanec. Stálo v ní, že většina lidí z města už daně zaplatila. Počet úhrad daně následně vzrostl zhruba o 15 procent. Britské ministerstvo financí údajně odhaduje, že kdyby se tento postup zavedl v celonárodním měřítku, snížily by se náklady státu na vymáhání daní přibližně o 30 milionů liber.
Tak se to dělá, tak se na to musí. Nejen technokraticky nařizovat, zavádět a pokutovat. Ale správně lidi motivovat. Třeba i k elektronické komunikaci s Českou správou sociálního zabezpečení. A nutně to nemusí být pozitivně nebo odměnou.
Malá poznámka na závěr: všechno v mezích, všeho s mírou. Nesmí se to zvrhnout. Správně motivovat a využívat v politice a státní správě marketing, neznamená posílat do huby pečené holuby, schovávat za ně nepravosti a blbnout masy. Ale to moudrý politik i moudrý čtenář jistě rozliší sám.
Co si o tom myslíte vy? Je fér, aby byla elektronická komunikace se sociálkou povinná jen pro někoho? Měli by dostat podnikatelé a živnostníci stejný odklad jako doktoři? Jaká pravidla by měl stát elektronické komunikaci nastavit, aby vyhovovala i vám? Své názory a postřehy pište do diskuze. A nezapomeňte nám nechat kontakt. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou z nakladatelství Grada.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
2. 7. 2018 7:20 | Robert
12. 6. 2014 7:00 | maryl
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
12. 6. 2014 6:44 | maryl
26. 12. 2013 3:02 | Miroslav Veselý
14. 9. 2013 12:48 | Lukáš
13. 9. 2013 17:37 | Pavel
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
13. 9. 2013 16:45 | jezevec
a že by třeba stejně, jako když dopíše tužka nebo dojdou papírové formuláře? že by se třeba napsala provizorní neschopenka na papír, a do počítače to někdo nabouchal zítra?
hledáte problémy kde nejsou.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
13. 9. 2013 14:03 | Pavel
Ale tady nejde o to, že lékaři neumí pracovat s počítačem. Jde o to, že lékaři neléčí jen v ordinacích, a jak budou vystavovat neschopenku u pacienta v bytě?
Další věc, která jim vadí, je, že s elektronickou neschopenkou na ně sociálka hodila svou práci (dohledání zaměstnavatele a údajů o něm a další věci, o které se teď starat nemusí), takže ta úžasná vymoženost jim zabere trojnásobek času než vyplnění neschopenky papírové.
A samozřejmě musí mít i náhradní cestu, pokud Internet nejde. Nikdy nikdo z vás neměl několikadenní výpadek Internetu? A jak budou vystavovat neschopenky v tomto případě?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
13. 9. 2013 13:53 | eva
13. 9. 2013 13:39 | podlesni
12. 9. 2013 14:01 | D
12. 9. 2013 12:33 | jezevec
a že by si doktor neuměl najít či dovzdělat služebnictvo, aby umělo použít počítač alespoň jako psací stroj? já mám (pro tuto tenkrát ještě kvalifikaci) glejt již z roku 1991, jmenuje se to PC-literate.
12. 9. 2013 12:24 | VlK
Jak dlouho trvalo, než se podařilo donutit státní správu, aby komunikovala elektronicky. A teď se jí to tak zalíbilo, že to má být jediný způsob?
Nejde tak ani o ty počítače. Ale o možnost volby. Internetové bankovnictví šetří čas a peníze obou stranám. Stejně se najdou jedinci, kterým se prostě nevyplatí skrz pár transakcí se učit nový způsob. Nebo si jen rádi povídají s živou soobou.
A i ti, co ho používají, tu a tam zajdou na pobočku než aby složitě zjištovali, o co v daném formuláři jde. Nebo který formulář je ten správný.
Nemluvě o případech, že formulář je napsán špatně. Nepočítá se všemi případy. Ptá se nesmyslně, chce nelogickou odpověď. Na to potřebujeme mít alternativu vždy pro osobní jednání.
Možná že předkladatelé zapomínají na jednu věc: formulář není povinný, zákonnou povinnost mohu splnit volnou formou splnující všechny náležitosti.
12. 9. 2013 12:23 | eďa
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
12. 9. 2013 10:57 | jp
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Zobrazit všech 22 komentářů