Tři H. Na úvodní fotografii Václav Hrbek (vlevo) s olympionikem Hradílkem a holinkou.
První díl rozhovoru: Dřív se dobré zboží prodávalo samo. Dnes to bez velkých kampaní nejde
Alpine Pro působí kromě Číny i v Bangladéši. Jak byste porovnal tyto dva regiony?
V Číně je dnes už vyspělý trh. Co se týče výroby, tak často předhánějí i některé evropské země. Pracovní podmínky zaměstnanců se tam za posledních deset let také dost zlepšily.
Bangladéš je ale úplně jiný svět. I když tam spolupracujeme jen s těmi nejlepšími továrnami, které mají mezinárodní certifikáty, tak je to velký rozdíl. Když jedu v Bangladéši na kontrolu nebo na jednání, snažím se pohybovat jen v hotelech a továrnách. Na ulicích si tam člověk nepřijde moc bezpečně. Na každém kroku je bohužel vidět, že se jedná o jednu z nejchudších zemí světa. Člověk tam na spoustu věcí začne pohlížet úplně jinak.
Můžete být konkrétnější?
Jeden z mých nejsilnějších cestovatelských zážitků je právě z Bangladéše. Předloni jsme s manželkou navštívili jednu školu ve slumu, kterou jsme pak začali podporovat. Výuka tam probíhá v hodně bídných podmínkách v budkách postavených z vlnitého plechu. Rozdávali jsme dětem ovoce a učili je angličtinu. Holčičky přišly do školy vyfintěné a chtěly se s námi fotit. Učitelky nám zase vysvětlovaly, že škola leží na státním pozemku, a jakmile přijde nějaký zahraniční projekt, tak buldozery všechno srovnají se zemí. Člověk si najednou uvědomí, s jakými malichernostmi si tady někdy lámeme hlavu. Zajímavé je, že když jsem se potom bavil s místními, tak mi povídali, že se mají moc dobře. Když prý zasadí semínko, tak jim vyroste. Jestliže potřebujou něco postavit, tak si materiál vždycky najdou. Když jsem se pak vrátil do Evropy a pozoroval, jak si na všechno stěžujeme, tak mi to připadalo komické.
Plánujete expanzi do další asijských zemí?
Snažíme se mapovat, jak to vypadá v zemích, které by pro nás z hlediska výroby mohly být zajímavé. Byl jsem několikrát ve Vietnamu a v Thajsku. Vietnam byl pro mě ale zklamání. V továrnách sice všechno vypadalo moc dobře, když jsme pak ale na dálku jednali o spolupráci, tak to vyznělo do ztracena. Objednávek mají asi dost, a tak o spolupráci se společností naší velikosti nemají pravděpodobně zájem. Teď se tedy spíš rozhlížíme v Indonésii. Uvažujeme i o pár afrických zemích, ale to ještě není nic konkrétního. Opravdu to ale není tak, že bychom chtěli za každou cenu expandovat do dalších regionů. Spíš část výroby stahujeme do Česka. U nás se dá totiž řešit všechno mnohem flexibilněji. Když domlouváme něco v Číně, tak je to otázka týdnů. V ostatních jmenovaných zemích pak dokonce měsíců.
Na jakých trzích se vaše zboží nejvíc prodává?
Nejvíc toho samozřejmě prodáme v Česku a na Slovensku. Silné trhy jsou ale i v dalších zemích střední a východní Evropy, třeba v Polsku a Rusku. V poslední době se nám celkem dobře daří ve Skandinávii.
Kvůli čemu jste se před pár lety stáhli z maďarského trhu?
Maďarské hospodářství na tom není moc dobře. Navíc tam nemají hory. Když jsme v Maďarsku začínali, nepřikládali jsme tomu velký význam, ale ukázalo se, že to byla chyba. Volnočasové aktivity Maďarů jsou totiž jiné, neholdují tolik sportům a turistice. Když se na to teď dívám zpětně a vidím, jaká tam panuje politická a ekonomická situace, tak to bylo dobré rozhodnutí.
Jaký je rozdíl mezi českými a zahraničními zákazníky? Existují nějaká regionální specifika a potřeby?
V posledních letech se rozdíly dost smazávají. Dřív se jednotlivé trhy mnohem víc odlišovaly. Například v Polsku chtěli univerzální černé bundy, ve kterých by mohli trávit volný čas, ale i chodit do práce a do kostela. V Čechách byla sice taky poptávka po multifunkčních bundách, ale zákazníci naopak vyžadovali výraznější barvy. Ve Skandinávii se sportovní značky hodně zaměřují na hory, golf a jachting. Naší firmy se týká jen ta první oblast. Přesto je ale patrné, že je skandinávský trh o dost napřed. Lidé si tam mnohem víc potrpí na design. Člověk taky není tolik limitovaný konečnou cenou výrobku.
Jak moc váš byznys ovlivnila ekonomická krize?
V letech 2008 a 2009 nám vyšlo počasí a zimní kolekce klaply moc dobře, takže jsme v podstatě ekonomickou krizi nijak nepocítili. Říkali jsme si, že když v zimě vyjde počasí, tak se nemusíme ničeho bát. Do krize jsme navíc vstupovali v celkem dobré kondici. Už předtím jsme osekali náklady, a co nám nevynášelo, to jsme zavřeli. Čím je ale doba ekonomické stagnace delší, tím víc se to začíná týkat i nás. Jelikož stále rosteme, nedokážeme už být tak flexibilní jako dřív. Zákazníci se navíc postupně mění.
Začínají víc šetřit?
Přesně tak. Já je ale do určité míry chápu. Kam se člověk podívá, tam se straší krizí. Lidi pak odsouvají spotřebu – a naše zboží pro ně není nezbytné. Chtějí všechno nakupovat ve slevách, ale to celý trh jen pokřivuje. Zákazník si totiž na slevy strašně rychle zvykne a pak je hrozně těžké posunout cenové relace zase do normálu. Je to v podstatě začarovaný kruh. My jsme si teď ale jasně řekli, že už do výprodejů moc nepůjdeme. Z dlouhodobého hlediska to pro nás nemá cenu.
Přece se ale říká, že si zákazníci za kvalitu rádi připlatí. Ať už je krize, nebo ne. Tohle u outdoorového zboží neplatí?
Jedna věc je, co se říká, druhá pak, jak to vypadá ve skutečnosti. Do obchodu se přijde zákazník třeba i třikrát zeptat, kdy už budou slevy. My mu na to vždycky odpovíme, že nebudou. A jeho reakce? Řekne, že si teda počká a zkusí to příště.
Jaký má na prodej vašeho zboží vliv počasí? Opravdu je dobrá zima zárukou vysokých tržeb?
Dřív to tak rozhodně bylo. Když napadnul sníh začátkem listopadu, tak jsme všechno krásně prodávali s plnou marží, bez slev a většinou to tak zůstalo celou zimu. V posledních letech je hodně sněhu až v lednu a v únoru a to už tady zákazníci očekávají slevy. Na jaře a v létě naopak platí, že když je ošklivo a prší, tak lidi vyrazí do obchodů a nám tržby vyskočí třeba i pětinásobně oproti dnům, kdy je venku nádherně.
Alpine Pro nabízí také oblečení z ekologických materiálů. Z jakých surovin se vyrábí a jaký je o něj v Česku zájem?
Vyrábí se z přírodních materiálů. Místo polyesteru používáme například materiály vyrobené z kukuřice, kávy nebo bambusu. Co se ale týče zájmu českých zákazníků, tak to není žádná sláva. Nerad bych popudil ekology, ale pro českého zákazníka tahle problematika zatím důležitou roli nehraje. Nové technologie jsou samozřejmě dražší a drtivá většina zákazníků dá nakonec přednost levnějšímu oblečení, které je vyrobeno klasickým způsobem z tradičních materiálů.
Od zimní olympiády ve Vancouveru děláte kolekce pro české olympioniky. Jak hodnotíte spolupráci s Českým olympijským výborem?
Musím říct, že ve výboru sedí kompetentní lidé na správných místech. O olympijské kolekci vždy přemýšlejí velmi progresivně, mají přehled o trhu i potřebách sportovců. Naši spolupráci tak nemůžu hodnotit jinak než kladně. Jak po designové, tak po marketingové stránce.
Asi největší mediální ohlas měly vaše holínky, se kterými se česká výprava blýskla na poslední olympiádě v Londýně. Nebál jste se, že by to mohlo skončit fiaskem?
Od začátku mi to přišlo jako super nápad. Věřil jsem, že to fanoušci v Británii přijmou pozitivně. S lidmi z Českého olympijského výboru jsme se shodli na tom, že by byla škoda ztratit se v šedivém průměru, když můžeme vystoupit z davu a upoutat pozornost. To se dokonale podařilo.
Čím si ještě vysvětlujete, že měla vaše londýnská kolekce takový úspěch?
Byla to šance, která se jen tak neopakuje. Londýn je světová metropole, která je navíc dostupná spoustě českých fanoušků. Byl jsem přesvědčený o tom, že tam bude neopakovatelná atmosféra, a když odvedeme perfektně svojí práci, tak to pro nás bude skvělá reklama. Český olympijský výbor se rozhodl, že do toho půjde ve velkém, a to byl základ úspěchu. Veškeré dění v českém olympijském domě bylo fantastické a jsem moc rád, že jsme toho byli součástí.
Vaše londýnská kolekce byla inspirovaná dílem Františka Kupky, na zimní olympiádě v Soči se vše bude točit kolem Alfonse Muchy. Proč padla volba právě na něj?
Rozhodovali jsme se mezi pěti motivy. Jedním z nich byl například Josef Lada, uvažovalo se taky o českém křišťálu. Nakonec jsme ale společně s výborem vybrali právě Alfonse Muchu. Kolekce bude inspirovaná jeho první československou známkou. Hlavním motivem pak budou lipové lístky, které jsou na známce vyobrazeny.
Dočkáme se v Rusku podobného experimentu, jako byly v Londýně holínky, nebo bude všechno konzervativnější?
Tentokrát naše kolekce bude skutečně konzervativnější. Přece jenom anglický humor snese hodně. I když ale nepřijdeme s ničím do očí bijícím, jako byly třeba holínky, tak to rozhodně neznamená, že kolekce nebude zajímavá. Jsem přesvědčený o tom, že se bude fanouškům líbit. Zhruba v půlce listopadu ji chceme představit veřejnosti.
Sdílejte článek, než ho smažem