Před pár lety se na mě obrátili dlouholetí klienti s tím, že mají na účtech zhruba milion a půl korun a rádi by s nimi naložili tak, aby z nich neužírala inflace. Původně po mně chtěli, abych jim peníze „někam dal“ a po roce přišel alespoň s půl milionem korun výnosů. Upozornil jsem je, že takhle to nefunguje. A že pokud chtějí zhodnotit peníze za jediný rok, ať sáhnou po spořicím účtu nebo termínovaném vkladu.
Spočítal jsem jim, že jejich čistý výnos po odečtení daně bude 13 600 korun v případě termínovaného vkladu a milionové úložce. A ještě míň to bude u spořicího účtu. Čistý výnos z milionu vyjde na 4250 korun. Řekli mi, že to je nezajímá.
V takových případech odpovídám, že pro lepší zhodnocení bude potřeba jiný finanční nástroj a delší investice. Každý by měl podle mě část svých úspor zhodnocovat v dlouhodobém horizontu. To platí jak pro lidi ve středním věku, tak pro lidi, kteří se blíží důchodu. I šedesátník totiž bude podle statistiky žít ještě dvacet až třicet let – a čerpat ze svých úspor a majetku.
Nastavení investice
Zmínění manželé ve středním věku chtěli „zhodnotit peníze“. Snažil jsem se z nich vydobýt odpověď na otázku, jaké mají finanční plány a životní cíle. Nové auto, daleká cesta, vlastní bydlení, nebo podnikání, spoření na stáří, nebo spoření pro děti? Manželé by prý peníze, které teď nepotřebují, použili buď na penzi, anebo pro děti jako určité startovné. Případně by je znovu investovali.
Nejdřív jsme z toho milionu a půl vložili 200 tisíc na spořicí účet. To proto, aby měli manželé kdykoli k dispozici rezervu. Pak jsme investovali 900 tisíc korun do akciových podílových fondů zaměřených na rozvinutý svět, při předpokládaném investičním horizontu rozloženém na osm, třináct a osmnáct let – s ohledem na dobu dovršení plnoletosti dětí. Zbylých 400 tisíc korun jsme dali do fondu bonitních korporátních dluhopisů. Ne najednou, ale v několika pravidelných investicích. Manželé, kteří investují dlouhodobě, prozatím dosahují průměrného čistého zhodnocení ve výši 4 až 5 procent ročně.
Poučení investoři
Rád bych zdůraznil, že jsou mí klienti svým způsobem výjimeční v tom, že se o svou investici správně starají. Když loni v prosinci finanční trhy postihl propad, sami se na mě obrátili, jestli by neměli přikoupit další podílové listy. Uvažovali správně: korekce na přelomu roku na hlavních světových akciových trzích se jeví jako vhodná příležitost k nákupu nebo rebalancování portfolia. Velká část lidí se bohužel na své investice dívá opačně: nakupují jen ve chvíli, kdy jsou trhy nahoře, v době poklesu naopak v panice prodávají.
Sdílejte článek, než ho smažem