Deset tisíc dolarů investovaných do fondu Pioneer Fund v době jeho vzniku, tedy před 84 lety, by se zhodnotilo na současných 98,2 milionů s astronomickou výkonností téměř 1 000 000 %. S šesti miliardami dolarů pod správou je fond Pioneer Fund třetím nejstarším fondem ve Spojených státech. Řídí jej 63letý John Carey, žák Philipa Carreta, který fond založil v únoru 1928. V Bostonu, hlavní centrále Pioneer Investments, která je součástí skupiny Unicredit, Carey vysvětloval, jak i dnes stále funguje Carretova filozofie na Wall Street.
Proč tak zvláštní název – Pioneer?
Název měl evokovat ducha těch, kteří myslí dopředu a hledají zajímavé investiční příležitosti mimo tituly, které jsou běžně obchodovány na Wall Street.
Je váš investiční styl „value“?
Je to něco víc. Princip „hodnotového“ investování spočívá ve výběru akcií, které nejsou tak drahé vzhledem k očekávaným ziskům a dalším parametrům. Carretova a moje filozofie je však dynamičtější: bere v potaz kritéria hodnotového investování, ale důležité je, že navíc se zaměřuje na podhodnocené akcie, které mají potenciál růstu během příštích tří až pěti let.
Co to znamená v praxi?
Sledovat sektory a společnosti, které Wall Street přehlíží. Například během internetové mánie v 90. letech se všichni zajímali o dot.com akcie, jejichž ceny vystoupaly ke hvězdám a pak zase rychle spadly s prasknutím bubliny v roce 2000. Ale byly tam i jiné společnosti, které nebyly tak drahé a měly dobré dlouhodobé vyhlídky – jako železniční společnosti Burlington a Norfolk Southern Corporation, které fond Pioneer Fund v té době koupil. Burlington pak koupil Warren Buffett. Akcie společnosti Norfolk máme v portfoliu stále. Jejich ceny vzrostly čtyřikrát, zatímco americký index S&P 500 zůstal prakticky na stejné hodnotě.
John Carey, portfolio manažer fondu Pioneer Fund
Jak ale může portfolio manažer odolávat tlaku klientů, kteří chtějí participovat na akciovém boomu, jaký přinesl internet?
Chce to trpělivost, disciplínu a vyrovnanost. Je pravda, že klienti si nepřejí výkonnost příliš odlišnou od průměru, zrovna když se trhům daří. Je ale třeba diverzifikovat: mít také pár akcií, které následují obecný trend. Je to jako budovat vinný sklep – mít pár lahví, které můžete vypít hned a další, které otevřete až v příštích několika letech.
Mimochodem „Velká deprese“ byla mnohem horší než současná „Velká recese“: jak se fondu Pioneer Fund podařilo přežít?
Nesledoval módu té doby. Applem 20. let byla společnost RCA (Radio Corporation of America): drželi ji všichni kromě nás. RCA se zhroutila s krachem na burze v roce 1929. Carret místo toho sestavil solidní portfolio ze společností, které dnes stále ještě existují, jako například Honeywell (dříve vyráběl termostaty a elektromotory, dnes dokonce kosmické technologie) a Standard Oil New Jersey, předchůdce dnešní ropné skupiny Exxon Mobil. Takhle se nám podařilo překonat paniku té doby.
Je možné, aby stejné principy, které fungovaly před 80 lety, mohly fungovat i dnes?
Je pravda, že hodně věcí se změnilo: pravidla na burze, techniky obchodování, globalizace, počet a typ investorů. Základní dynamika ale zůstala stejná – stejné „hlasy“, stejné napětí a spekulace. Tajemství správy „pionýrů“ jako byl Carret a jako jsem já, spočívá v tom, že v těchto vodách plujeme tak, abychom využívali volatility, tedy vzestupů a pádů na Wall Street, k nákupům levných akcií, které nám připadají zajímavé.
Jak vzpomínáte na své první setkání s Carretem?
První slova, která mi řekl, byla „Vítej na palubě!“ Naším symbolem je ve skutečnosti plachetnice a naším cílem je překonat i ty nejhorší bouře na trhu a přivést úspory klientů do bezpečného přístavu. V dubnu oslavím 33 let u společnosti Pioneer.
Doufáte, že budete pracovat až do své stovky jako Carret?
To by bylo pěkné! Carret byl aktivní téměř až do své smrti v roce 1998, kdy se dožil 102 let. Byl plný energie a optimismu: vždy se díval na světlou stránku věcí, protože byl přesvědčen, že je to tak lepší namísto pesimismu a cynismu. Byl přítelem a následovníkem reverenda Normana Vincenta Peala, autora knihy Moc pozitivního myšlení, a věřil, že pilnou prací lze překonat všechny obtíže. Carret navíc v životě hodně zkusil, počínaje první světovou válkou, kde bojoval jako pilot, což ale nakonec pro něj dobře dopadlo. Nebyl však naivní, naopak – byl velkým realistou při hodnocení firem, do nichž měl investovat.
Pioneer Fund má nízký obrat, každý rok obmění jen 15–20 % akcií. Když se tak často neobchoduje, čemu věnujete tolik času?
Máme víc času na promyšlení nových investičních nápadů, na studium rozvah 120 společností v portfoliu fondu, na schůzky s jejich řediteli tady v Bostonu nebo na cesty za nimi do jejich firem, a pak také čas na to, abych si promluvil s klienty. Ujišťuji vás, že každý den je jiný a vždy velice intenzivní.
Co říkáte klientům k aktuální situaci na Wall Street?
Je tam, kde byla před finanční krizí v roce 2008, je zde ale stále velký potenciál růstu. Samozřejmě existují obavy z dluhu zemí eurozóny, deficitu federálního rozpočtu USA, rizika některých událostí, jako je například válka mezi Izraelem a Íránem nebo z listopadových voleb v USA.
Z čeho tedy pramení váš optimismus?
Ekonomika USA se nadále zlepšuje, společnosti mají zdravé rozvahy a dobré zisky, vyplácejí dividendy, které mohou konkurovat nízkým výnosům dluhopisů, a nadnárodní společnosti těží z růstu rozvíjejících se zemí. Poslední dekáda byla anomální a vyznačovala se extrémními cenami akcií v letech 1999 až 2000. Věřím, že i dnes jsou akcie stále atraktivní a v dlouhodobém měřítku přinesou víc než dluhopisy.
Rozhovor vyšel v Corriere della Sera, ptala se Maria Teresa Cometto
Sdílejte článek, než ho smažem