Strana jako byznys

Více než sedm milionů korun mohla v letošních volbách získat od státu strana, která dosáhla kýžené hranice 1,5 procenta. Podle zákona totiž musí dostat státní příspěvek na volební kampaň ve výši sta korun za každý jí odevzdaný hlas. Tato hranice tak odděluje finančně úspěšné strany od skutečně poražených.

Dlouhá cesta k penězům

Parlamentní volby se mohou stát pro určitou skupinu regulérním byznysem. Zaregistrují si politickou stranu, seženou na kandidátku věrohodné lidi, získají více než 1,5 procenta voličských hlasů a inkasují několikamilionový státní příspěvek. Při překročení hranice tří procent přiteče do stranické kasy každoročně nejméně dalších šest milionů korun. Ovšem tak snadné to není. Od chytré myšlenky k plné peněžence vede dlouhá, nejistá a komplikovaná cesta.

Hlavním problémem je získat potřebný počet voličských hlasů, což závisí na několika faktorech. Protože se hranice úspěchu od prohry vymezuje získáním určitého procenta z celkově platných hlasů, významnou roli hraje volební účast. Čím více lidí přijde k volbám, tím více musí daná strana získat hlasů. V letošních volbách díky poměrně nízké účasti stačilo získat něco málo přes 71,5 tisíce hlasovacích lístků. Před čtyřmi lety by bylo třeba o více než sto tisíc hlasů více. To vedle vyšší volební účasti samozřejmě způsobila především výše položená hranice pro poskytnutí příspěvku.

Největší nejistota spočívá v samotných voličích. Je velice obtížné určit, jejich chování a zvolit odpovídající strategii, jak jejich hlasy spolehlivě přetáhnout na svoji stranu. Média k tomu téměř nepřispějí, mimo povinných volebních šotů na veřejnoprávní televizi a v rozhlase, se téměř žádný mimoparlamentní politik k propagaci své strany nedostane. Možná si někdo klade otázku, proč by vlastně měl jeden podnikatel (médium) zadarmo podpořit jiného (byznys strana), ale on to dopředu neví. Těžko se rozliší seriózní malá strana od party spekulantů na volební úspěch.

Téměř sázka

Nejistota ohledně chování voličů sama o sobě nedělá z tohoto podnikání extrémně rizikovou záležitost. Hlavním nebezpečím je ztráta vloženého kapitálu. V případě neúspěchu propadá v plné výši obvykle několik milionů korun.

Podle zákona musí každá ze stran složit volební příspěvek, který má oficiálně sloužit k úhradě nákladů na tisk hlasovacích lístků. Pravým důvodem však je právě snaha o zamezení kandidovat praktiky každému včetně volebních podnikatelů. Stížnost takzvaných malých stran proti existenci tohoto poplatku zamítl ústavní soud. Také proto musí tedy každá politická strana zaplatit patnáct tisíc korun v každém volebním kraji, což činí dohromady 210 tisíc korun.

Volební příspěvek není jedinou a už vůbec největší investicí volebního podnikání. Aby strana získala potřebný počet hlasů, musí být viditelná a něčím si získat voliče. To vše vyžaduje peníze. Náklady na volební kampaň stran, které se letos dostaly do parlamentu, činily řádově desítky milionů korun. Několik milionů vynaložily dvě strany, které mají ještě nárok na příspěvek od státu.

Inspirace?

Pokud se chcete nechat tímto článkem inspirovat, pozor. Letošní volby politickému podnikání příliš nepřály. Potřebnou 1,5 procentní hranici překonaly vedle parlamentních stran pouze další dvě. Sdružení nezávislých inkasuje od státu přibližně 13,3 milionu korun a Strana zelených zhruba 11,3 milionu. Zbývajících třiadvacet politických stran bude muset odepsat ztráty. Celkem zaplatí stát stranám téměř 442 milionů korun.

Převážná většina stran na volbách z finančního hlediska vydělala. Státní příspěvek převyšuje jejich odhadované náklady na volební kampaň, u některých dokonce několikanásobně. V tomto směru byli nejlepšími hospodáři komunisté. Ti od voleb získali více než osmkrát více než do nich vložili. Stydět se nemusí ani Strana zelených, svou volební investici zhodnotili čtyřikrát. Jediným subjektem, který bude muset uhradit svoji kampaň i z jiných zdrojů, je Koalice.

Překvapily vás něčím letošní volby? Myslíte, že i volby mohou být cestou ke zbohatnutí? Podělte se s námi o své názory.