Desítky tisíc neplatných exekucí. Budou exekutoři vracet peníze?

Úvodem se sluší napsat, že víc neobjektivní už být nemůžu. Píšu o případu svého klienta a o své práci. Ale vyhráli jsme před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Rozsudek je tedy pravomocný. Pravdu jsem tedy měl já a mám na to razítko. Prozatím. O co jde?

Rozhodčí řízení

V nultých letech 21. století se nám rozmohl takový nešvar. Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, hlavně těch úvěrových. Jely v tom banky, renomované úvěrovky i úvěrovky, o které by si slušný člověk ani kolo neopřel. Spory z takových smluv nešly k soudu, ale k soukromým rozhodcům. Ti se s nimi moc nepárali a nelámali si hlavu s neplatností pokut, úroků a ochranou spotřebitele. Sekali rozhodčí nálezy jak Baťa cvičky. Rekordman, kterého jsme zatím objevili, je rozhodce Marek Landsmann. V roce 2009 vydal 12 567 rozhodčích nálezů. To znamená skoro jeden a půl rozhodčího nálezu každou hodinu. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jak takové rozhodování vypadalo, si asi umí každý představit. Rozhodčí řízení tedy nebyl jen způsob, jak se vyhnout soudům kvůli rychlosti a mít „rozsudek“ do pár měsíců, byl to hlavně způsob, jak se vyhnout soudní kontrole neplatných smluvních ustanovení a k oprávněné pohledávce nalepit protiprávní nároky a dluh znásobit. Zmnohonásobit.

V roce 2011 tento byznys narazil u Nejvyššího soudu, který takové rozhodčí doložky označil za neplatné. To ale nikoho nevzrušovalo, protože věřitelé měli za to, že neplatnost jde uplatnit jen v průběhu rozhodčího řízení. Tedy že protiprávním postupem můžou i tak získat platný rozhodčí nález a nechat si podle něj nařídit exekuci. V té už to řešit nepůjde, mysleli si.

Petr Němec

Právník a mediátor.

Spotřebitelé, kteří se dostali do finanční tísně, nemají na advokáty a judikatury Nejvyššího soudu nepatří běžně mezi jejich čtení. A tak se skutečně včas nebránili a byznys s dluhy dál rostl. Jenže v roce 2013 Nejvyšší soud řekl, že všechny takové exekuce jsou vadné a mají být zastaveny, tedy že to není problém jen v řízení nalézacím, ale i exekučním. Jenže takových exekucí je asi 200 tisíc (a to se držím konzervativních odhadů).

V roce 2013 jsem na rozhodnutí Nejvyššího soudu upozornil Jiřího Hovorku, tehdy psával pro Aktuálně.cz a věnoval se tematice bank a podobně. Já tehdy řešil kauzu „bankovních poplatků“ a bral jsem to, že tady je další věc, co může bankám taky pěkně zatopit, a že je to skvělé rozhodnutí, které může pomoct spoustě lidí, a že se toho můžou jednoduše chopit politici. Zastavit tolik exekucí bez nutnosti měnit jediné písmenko v zákoně se přece jeví tak lákavě. Jenže článek vyšel a – ticho. Nestalo se vůbec nic. Na stole je jasný návod, jak pomoci lidem, a nikdo nic neudělá? Byl to zmar. Mělo přece přijít velké pokání věřitelů, zastavení všech takových exekucí? Ale nestalo se nic. K čemu pak máme soudy a celou spravedlnost, když ve výsledku se nic nestane? Vždyť to musí být pocit zmaru i pro všechny ty soudce, co vydají rozhodnutí, které může tolika lidem pomoci, ne?

Exekutor má smůlu

A tak jsme s kolegou Tomášem Pospíšilem v roce 2014 založili službu Exekutor má smůlu.cz a začali lidem zastavovat protiprávní exekuce. Někdo může namítat, že 200 tisíc exekucí není mnoho, když jich je celkem skoro pět milionů. Jenže v našem případě jde hlavně o exekuce z úvěrů. Jde tedy o větší částky, mnohdy s velkými a běžícími úroky a pokutami. Zastavíme tedy někomu jednu exekuci z pěti, ale co do objemu jeho dluhů to je třeba 80 procent. A teď to podstatné.

Exekutormasmulu.cz

Službu založili Petr Němec a Tomáš Pospíšil v roce 2014 v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které umožnilo zastavovat exekuce, které byly nařízeny na základě neplatných rozhodčích nálezů. K dnešnímu dni se již podařilo zastavit téměř 3000 protiprávních exekucí za 350 miliónů korun. Lidé v exekuci mohou na webových stránkách www.exekutormasmulu.cz zdarma a nezávazně zjistit, zda je jejich exekuce protiprávní.

Zastavením exekuce dluh nezaniká. Peníze si člověk půjčil a má je vrátit. Pokud necháme stranou možnost promlčení, o které se teď svádí rozhodující právní bitva u Ústavního soudu, po zastavení exekuce je třeba si položit otázku, na co má vlastně věřitel nárok. Mnohdy zjistíme, že vlastně už na nic. Že naopak on dluží našemu klientovi. Jinými slovy, dlužná jistina byla dávno splacena a peníze, co šly na nezákonné úroky či úroky z prodlení či pokuty, které by soud nikdy nepřiznal, by měl věřitel vrátit. Stejně tak při zastavení exekuce bedlivě hlídáme výroky o nákladech exekuce. Tedy kdo za ni musí zaplatit, když byla protiprávní. Protože to, co plnil povinný (tedy „dlužník“) exekutorovi na jeho náklady, to by měl dostat taky zpátky. V prvním i druhém případě přitom jde i o desítky a stovky tisíc. Mnohdy ale taky o nic.

Zatímco někteří exekutoři peníze vracejí bez problémů, část se jich rozhodla, že nám bude házet klacky pod nohy. Začíná to tím, že když vydávají usnesení o zastavení exekuce, rozhodnou o nákladech exekuce zcela nesmyslně (mnohdy i formulacemi, které vůbec nejdou), takže naši klienti musejí podávat odvolání. Tak postupoval i frýdecko-místecký exekutor Jaroslav Kocinec v případě, o kterém teď rozhodoval ostravský soud. Odvolací soud nám dal zapravdu a věc exekutorovi vrátil a ten musel rozhodovat znova. A on rozhodl zase špatně a my se museli zase odvolat. Odvolací soud už tedy raději rozhodnutí exekutora sám změnil v náš prospěch – tedy že soudní exekutor nemá nárok na náhradu nákladů exekuce. Městský soud v Praze tehdy v rozhodnutí jasně uvedl, že tak na straně exekutora vzniklo bezdůvodné obohacení, které má vrátit. A nestalo se nic. Exekutor i přes urgence nic nevrátil.

Bohužel takto postupuje vícero exekutorů. Považuji to za krajně nespravedlivé jak vůči povinným, tak i vůči těm exekutorům, kteří peníze lidem vracejí. A na to by se nemělo zapomínat, je to boj i za ně.

FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?

BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden

STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor

HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?

---

Koupit Finmag

Pilotní žaloba

Mému klientovi tedy nezbylo než podat na soudního exekutora žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. A šlo o první pilotní žalobu, do které jsme se takto pustili.

Soudní exekutor se od začátku sporu před Okresním soudem ve Frýdku-Místku netajil tím, že spor prostě chtěl vyvolat, protože potřebuje rozsudek, i negativní, aby pak mohl žalovat český stát, respektive Ministerstvo spravedlnosti. Do jisté míry to chápu, protože soudní exekutor dělal svou práci, ke kterého ho soud pověřil. Nemohl říct, že „tenhle kšeft“ nebere. Prostě si ho věřitel vybral, protože si může vybrat kohokoliv, a soud dá jen razítko a exekutor musí konat.

Jenže exekutor mohl předejít tomu, aby nepracoval zadarmo. Stačilo, kdyby rozhodl, že jeho náklady musí zaplatit oprávněný, tedy věřitel. Ostatně byl to on, kdo u exekučního soudu uplatnil neplatný rozhodčí nález. To exekutor neudělal a můžeme v tomto případě jen spekulovat proč. U jiných exekutorů ale máme důkazy, že důvod je jednoduchý. Exekutoři uzavírali s oprávněnými smlouvy asi tohoto typu: „Ty mi sem dáš balík tisíců exekucí, a když se nějaká exekuce zastaví, já po tobě nebudu chtít náklady, byť podle zákona je můžu chtít.“ To bylo v době, kdy si mysleli, že zastavení exekuce nebude časté a bude se dít jen kvůli nemajetnosti dlužníka. Jenže to se přepočítali. A teď to exekutorům ekonomicky nevychází. A tak vymýšlejí, jak z toho ven, aby neporušili smlouvu s oprávněným. A snaží se obohatit na povinných nebo na státu.

S žalobou jsme však uspěli ve Frýdku i před odvolacím soudem v Ostravě, kam se exekutor obrátil. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě je tak pravomocný a exekutor mému klientovi již částku přes 50 tisíc zaplatil a k tomu skoro jednou tolik na úrocích z prodlení a nákladech soudního řízení. Měl smůlu. Exekutor Kocinec má ovšem ještě možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Každopádně ale už máme v ruce významné pravomocné rozhodnutí a můžeme se pustit do žalob i na další exekutory, kteří dluží našim klientům už nemalé peníze.

Není to malichernost. Ty peníze mohly těm lidem posloužit k úhradě dluhu oprávněnému, pokud zbyl. Nebo je mohli použít na doplacení zbylých menších exekucí, pokud je mají. Nebo prostě jen mohli snadněji začít nový život, po tom, co jsme jim zastavili exekuci, co je deset let ničila.

Hraje se o miliardu

Podle našich odhadů může jít i o více než miliardu, která je takto u exekutorů, kteří odmítají peníze vracet. O tyto peníze chceme pro svoje současné i budoucí klienty bojovat. A je jedno, jestli budeme klienty přímo zastupovat, nebo jejich pohledávky začneme za exekutory skupovat, což se jeví celkem zajímavě. Lidé by dostali peníze hned a bez rizika nákladů na soudní řízení. Navíc by se tím i ulevilo soudům, pokud bychom mohli místo stovky žalob za jednotlivé klienty dávat na exekutora jen jednu žalobu za jeden subjekt. Trochu se nám z toho tak stává byznys s dluhy z druhé strany. Ale jak jinak můžeme dosáhnout nápravy a spravedlnosti? Děláme to i pro poctivé exekutory, aby si nepřipadali hloupě, že oni peníze vracejí, ale těm, co zákon porušují, se nic nestane.

Jestli pak budou chtít exekutoři peníze po státu a zaplatíme to my všichni, to je už je jiný příběh. Ale věřím, že exekutoři budou mít smůlu.

KREDITNÍ KARTA SMART

Získejte nyní 5 % zpět z každého tankování

Sjednat online

Sdílejte článek, než ho smažem