Osobní bankrot: pětiletá cesta z dluhů

Petr s Alenou si nikdy nemohli finančně moc vyskakovat, ale jejich výplata stačila na běžný standard tříčlenné rodiny. Spočítali si, že si mohou dovolit i nějakou půjčku. Když chtěli nové vybavení bytu, došel si proto Petr do banky pro úvěr. Alena zatoužila po novém mobilu a pračce a koupila je na splátky. Pak se rozhodli pořídit novou televizi a počítač. A zase si vzali půjčku.

Dokud měli oba manželé práci, úvěry spláceli. Jenže Alena záhy o zaměstnání přišla. Z jednoho platu se chod domácnosti a splátky už utáhnout nedaly. Na splacení spotřebitelských úvěrů na pračku a telefon si proto půjčili. Pak Alena nastoupila do nové práce a zdálo se, že všechno bude v pořádku.

Mezitím si našel novou práci i Petr. Velkou společnost ovšem vyměnil za menší montážní firmu, kde dostává výplatu, až když zákazníci zaplatí za provedenou práci. Rodina je na tom finančně zhruba stejně jako dříve. Jeden podstatný rozdíl tady ale je. Petrova výplata nechodí na účet pravidelně. Na splátky všech půjček proto Petr s Alenou zase nemají dost peněz. "Potřebovali bychom tak sto tisíc, abychom splatili úvěry, které nejvíc hoří, a nehrozily nám exekuce," říká Alena. Žádná banka jim už nepůjčí a jedinou možností je půjčka od menší úvěrové firmy za mnohem vyšší úrok. "Ale to je z bláta do louže. Za měsíc budu shánět novou půjčku," kroutí hlavou Alena. Má strach, že každým dnem u dveří zazvoní exekutor.

Odhady poradenských organizací a sdružení ze začátku letošního roku hovoří o tom, že v podobné situaci jako Petr a Alena je nejméně sto tisíc lidí. Aby mohli splácet, berou si často další půjčky. Jenže v určitý okamžik se tato spirála zastaví a na další úvěr už nedosáhnou. Až dosud přišlo vystřízlivění zpravidla v podobě exekuce. Od začátku července k této variantě přibude ještě jedna možnost, která dlužníkům pomůže vyhnout se exekutorům. Bude jí osobní bankrot.
Podle nového insolvenčního zákona, který bude účinný od 1. ledna 2008, bude moci dlužník, který si neví rady se splácením úvěrů, navrhnout soudu, aby na něj vyhlásil osobní bankrot, neboli institut oddlužení. Věřitelé vyhlášení osobního bankrotu na dlužníka navrhnout nemohou.

Oddlužení je podle nového zákona možné provést buď rozprodáním majetku dlužníka, nebo splácením podle věřiteli schváleného splátkového kalendáře. Podmínkou je, aby touto cestou bylo splaceno alespoň třicet procent celkového dluhu. Dnes se věřitelé dostanou stávajícími cestami v průměru k dvaceti procentům dlužné částky. Soud rozhodne, která z možností je pro uhrazení dluhu nejlepší.

V případě splátkového kalendáře se dlužník zaváže do pěti let uhradit maximální možnou část dluhu. O výši jednotlivých splátek rozhodne soud. Řídí se přitom pravidlem, že člověku musí zůstat částka ve výši životního minima. Teoreticky je proto možné, že příjmy převyšující životní minimum budou z rozhodnutí soudu použity na splátky. Splátkový kalendář má ještě jednu podmínku, dlužník musí pracovat, aby měl dostatečný pravidelný příjem, z něhož může úvěr hradit. Nezaměstnaným soud splátkový kalendář nepovolí.

Na splácení dluhů v rámci osobního bankrotu, musí dlužník použít i případné dary a dědictví. Soud dohlíží na to, aby je dlužník zpeněžil, stejně jako věci, které nepotřebuje nezbytně nutně k výdělečné činnosti, a peníze použil na umoření dluhů. V případě neplnění stanovených povinností může soud zrušit souhlas s osobním bankrotem. Na oddlužení se musí podílet manžel či manželka dlužníka, pokud nemají zúžené a vypořádané společné jmění manželů.
Banky novinku vesměs vítají. "Zákon pomůže ke zrychlení procesu vymáhaní nesplácených úvěrů. Klientům umožní vyřešení problému se splácením, aniž by se zadlužování protahovalo donekonečna," říká Helena Matuszná z České spořitelny (profil, názory). Novinky, které zákon přináší už bankovní právníci doplňují do vymáhacího procesu banky.

"Přípravu tohoto zákona jsme podrobně sledovali a teď analyzujeme možné dopady. Při posuzování rizik budeme používat standardní metody obezřetného úvěrování a budeme se inspirovat i zkušenostmi našich zahraničních kolegů, ze zemí, kde již tento systém bankrotů funguje delší dobu," uvádí mluvčí GE Money Bank (profil, názory) Eva Chaloupková.
Na zahraniční zkušenosti upozorňuje i Andrea Běhálková ze sdružení SPES, které se problémy zadlužených lidí zabývá. "Podobný zákon v Německu je lidmi považovaný za výhodnou cestu z dluhů a osobní bankrot je tam hojně využívaný," říká.

Po pěti letech finanční očisty přestane být člověk dlužníkem, ale cejchu osobního bankrotáře se nezbaví. Banky přiznávají, že k předchozímu osobnímu bankrotu budou přihlížet při klientově příští žádosti o půjčku. Jestli to bude automaticky znamenat, že nedostane novou půjčku, žádná banka nepotvrdila. Spoluautor nového zákona Bohumil Havel z katedry obchodního práva Západočeské univerzity v Plzni už loni tvrdil, že oddlužením může každý projít i několikrát za život. Banky ale přiznávají, že se budou bránit, aby to nebylo na úkor jejich peněz. I proto se snaží prosadit, aby záznamy o osobním bankrotu zůstaly v rejstříku dlužníků.

Všichni dlužníci, kterým soud osobní bankrot povolí, budou vedeni v novém insolvečním rejstříku. Ten bude veřejně přístupný na internetu. Budou v něm zapisovány a zveřejňovány všechny důležité úkony spojené s osobními bankroty. Po ukončení insolvenčního řízení soud dlužníka ze seznamu vyškrtne.

Jaký bude mít institut osobního bankrotu vliv na sklon některých lidí brát si stále nové půjčky?