Ze staré penze do nové: dobrovolně, nebo povinně?

V článku Spoření na důchod: dobrovolně nebo povinně? jsme se zabývali otázkou, zda má být účast v kapitálovém pilíři, bude-li zaveden, povinná či dobrovolná. Existuje ale ještě jeden uzlový bod, v němž je nutno učinit podobné rozhodnutí. Tím je samotná účast v novém důchodovém systému.
Na rozdíl od předchozího má toto rozhodnutí navíc přímý vliv na výši nákladů reformy. Zákonodárce musí tedy předem znát finanční důsledky různých variant tohoto rozhodnutí.

Jaké jsou tedy možnosti a kam směřujeme my?

Ve státě s průběžným důchodovým systémem může být zaveden tzv. opt-out. To je možnost dobrovolně se ze státního systému "vyvázat". V uvozovkách proto, že i v takovém případě většinou zbývá povinnost se určitým dílem podílet na solidárním povinném minimu do průběžného pilíře.
Druhou možností je přechod na nový systém povinně. Buď pro všechny, nebo, a to je častější, pro lidi pod stanovenou věkovou hranicí. Někdy je vstup povinný pouze pro ty, kdo se ještě účastníky důchodového pojištění nestali (tento systém zavedlo např. Slovensko).

U nás možnost opt-out navrhuje KDU-ČSL, a to pro všechny, dokonce i do budoucna. Povinný vstup do nového systému pod určitou věkovou hranici a opt-out nad ni (předělem je ročník 1967) pak plánuje ODS. Dobrovolný vstup do systému NDC, rovněž pro ročník 1967 a starší, a povinný pro mladší má ve svém návrhu i ČSSD. Ani ODS ani ČSSD ale mladším nezaručují zachování již vzniklých nároků.

Plusy a mínusy variant

Je nasnadě, že povinný vstup do nového systému pro kohokoli, kdo již byl účasten důchodového pojištění, je v souladu nejen se zákony, ale především s logikou a morálkou pouze v případě, že všechny už vzniklé nároky jsou respektovány. Pokud to nový systém nezaručuje, je třeba, aby byl buď výhodnější než systém původní nebo alespoň nebyl ztrátový. A to pro každého jednotlivce.
Bylo by tedy možné představit si např. povinný vstup do nového systému s tím, že by byl každému důchod podle nového systému porovnán s důchodem, který by dostal v systému původním. Pokud by na novém prodělal, stát by ztrátu dorovnal.

U dobrovolného vstupu tuto podmínku splnit není třeba, záleží na každém, aby si vyhodnotil, čemu dává přednost. Je nasnadě, že z hlediska odpovědnosti státu je možnost dobrovolného vstupu výhodnější. Z hlediska nákladů je tomu ale naopak. Čím nižší je věková hranice pro povinný vstup, tím je reforma celkově dražší (i když v prvních letech je levnější). Je to proto, že do nového systému dobrovolně vstupují především lidé s vyššími příjmy, a poměr výpadku pojistného je tak vyšší než poměr snížení výdajů na důchody (vzhledem k redukcím vyšších vyměřovacích základů).

Dobrovolný vstup také znamená vyšší administrativní zátěž, a to pro stát i zaměstnavatele, protože po desítky let běží paralelně dva systémy a je třeba mezi jejich účastníky rozlišovat.

Působí i psychika

Jedním z faktorů při volbě mezi dobrovolným a povinným vstupem do systému je také to, že starší lidé v průměru hůře snášejí změny a povinná změna by u nich mohla vyvolat obavy. Toto respektují při zavádění reforem všechny státy, takže i u nás musí být pro starší ročníky vstup do nového systému vždy dobrovolný.
(Jiná věc je snaha starším ročníkům ve vstupu do nového systému zabránit. To se nevyplatilo Maďarům, jejichž ústavní soud prohlásil toto omezení za diskriminační a starším ročníkům musel být vstup umožněn dodatečně. Ve světle toho je snaha stanovit horní věkovou hranici, 50 let, pro možnost vyvázat se ze starého systému ze strany KDU-ČSL a ODS dost nepochopitelná.)

Naprosto jasné jsou tedy v současné době pouze dvě hranice: pro osoby pod 18 let zavést povinný vstup, pro osoby nad 50 let dobrovolný. Celá oblast mezi nimi je záležitost zvolené metody, vyhodnocení dopadů na stát i jednotlivce a především politického rozhodnutí.

Jak by systém měl vypadat podle vás? Jaké věkové hranice pro účast v systému byste navrhovali vy? Měli by být staří lidé z nového systému zcela vyloučeni?