Reforma prohlubuje nejistoty

Koalice oslavuje prosazení vládního návrhu reformy ve Sněmovně, jak to bude dál se ale příliš neví. Vláda už nyní hovoří o novele právě přijatého daňového zákona, kterou by se koalice pokusila dojednat a prosadit na jaře 2008, takže se může stát cokoliv. „Lze se na to dívat jen jako na zvýšení nejistot, protože byl přijat zákon, o kterém vedoucí politická strana říká, že vlastně neplatí a bude se revidovat,“ říká Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank.

Na daně by si přitom v roce 2008 žádný daňový poplatník v Česku stěžovat neměl. Přijaté úpravy slibují pro velkou většinu občanů zlepšení – pro někoho o desetikoruny, pro jiného o tisíce. Vláda věnovala značné úsilí, aby právě toto občanům, ale i některým svým poslancům pomocí tabulek a modelových výpočtů dokázala. Přitom jistě nelhala. Výpočty, převzaté a zkontrolované snad všemi novinami v republice, včetně bulvárních, však ukazují účinky pouze jedné změny jednoho prvku v celé daňové soustavě. V nich se ale daňový poplatník dopočítá jen k hrubému odhadu a jen na jeden rok. „Nikde není dáno, zda a k jakým reformním změnám ještě dojde,“ upozorňuje Vladimír Pikora, hlavní ekonom poradenské firmy Next Finance.

Podle řady analytiků jsou tedy skutečné dopady reforem nyní pro občany i pro firmy poměrně těžko předvídatelné. V zápětí by měly přijít další kroky i ve zdravotnictví, v důchodovém systému a v sociální oblasti. Bez toho totiž nebude dosaženo hlavního cíle reformy, jímž je dlouhodobé a stabilní vyrovnané hospodaření veřejných rozpočtů a vstup do eurozóny. Informace o tom, co bude následovat se ale z tabulek daňových zlepšení a z diskusí zcela vytratila. Hlavní zájem veřejnosti a médií je nejen podle Pikory nyní soustředěn především na osobní, krátkodobé efekty, kdo kolik vydělá v prvním roce. „Sdělovací prostředky jako by přistoupily na hru politiků, která vypadá jako boj mezi třídami: která si polepší více, která méně. Když si čtu diskuse pod internetovými články, jsem znepokojen, jak jsou ti lidé skoro až fanatičtí,“ potvrzuje Pikora.

Jenže nic není zadarmo. Snížení daní bude chybět ve státním rozpočtu. „Zatím sice nijak vážně. Výpadek v daňových příjmech je nyní odhadován na 30 až 35 miliard korun. Ale kdyby se do daní dále sahalo, kdyby se prosadily změny, které navrhuje Vlastimil Tlustý, výpadek v daňových příjmech by vzrostl odhadem až nad 70 miliard korun, a to už by byl problém,“ říká David Marek, hlavní ekonom společnosti Patria Finance.

Schválený „polobatoh“ přesto přináší dvě významná pozitiva. Zavádí rovnou daň, což znamená, že na příjmy v každé výši bude uplatňována jedna procentní sazba daně. Dosud bylo zdanění progresivní – čím vyšší daňový základ, tím vyšší daňová sazba. Vedle nepatrného zjednodušení má rovná daň ještě jeden velmi významný účinek: motivuje lidi ke zvyšování jejich výdělku. Čím vyšší bude, tím více peněz si jako čistou mzdu skutečně přinesou domů.

Druhý kladný účinek schválených změn je doplnění informace občanům o tom, jaké daně jsou z jejich výdělku odváděny. Politici to nazvali „superhrubá mzda“. Ta zahrnuje i položky, které za své zaměstnance odvádí zaměstnavatel, a které se dosud na výplatních páskách zaměstnanců neobjevovaly. Každý si může nyní vypočítat kolik vydělává, když hrubou mzdu vynásobí koeficientem 1,35 (tj. 135%). Právě pětatřicet procent činí zdravotní a sociální pojištění placené za zaměstnance jejich zaměstnavatelem. Název „pojištění“ je ale zavádějící. „Tak, jak je praktikováno v ČR, je pojistné na sociální a zdravotní pojištění přímou a rovnou daní,“ potvrzuje David Marek z Patrie Online. Zavádějící jsou i uváděné daňové sazby, ať už jde o 23 procent z hrubé nebo 15 procent ze superhrubé mzdy. Podle reformního návrhu se v příštím roce daň z příjmu fyzických osob sníží na 15 procent. Změní se ale i daňový základ. Dnes se daň počítá z hrubé mzdy, od které se odečte sociální a zdravotní pojistné. Od příštího roku se daňový základ zvýší o obojí pojistné placené zaměstnancem (jedno zvýšení daňového základu) a ještě o obojí pojistné placené zaměstnavatelem (druhé zvýšení daňového základu). Celkem se daňový základ zvedne o 47,5 procenta.

Obě novoty mají i svůj rub. Rovná daň pro fyzické osoby ze superhrubé mzdy představuje v ČR velmi výraznou systémovou změnu daňové soustavy. „Jde o zásadní kvalitativní změnu, jejíž účinky na státní rozpočet se dají jen velmi těžko prognózovat. Zvyšuje se tím míra nejistoty při odhadu výsledku veřejného hospodaření,“ konstatuje Mertlík.

Daňová reforma je jen začátek celkové rozpočtové reformy. Politici si to uvědomují, dokonce možná v této chvíli naléhavěji, než občané. Ti by proto neměli podlehnout vábení tabulek plných pouze kladných rozdílů mezi výpočty čisté mzdy „nyní“ a „poté“, ale měli by uvažovat i o dalších dopadech do svých rozpočtů osobních a rodinných, které mnohdy v tabulkách chybí. Výdaje rodin například ovlivní ekologická daň, jež má být zavedena příští rok. Značně rozdílné dopady do osobních i rodinných rozpočtů vyvolá posunutí snížené sazby daně z přidané hodnoty z 5 na 9 procent k 1. lednu 2008. To se dotkne potravin, léků, tiskovin, jízdného ve veřejné dopravě, vstupného na kulturní podniky a dalších každodenních věcí. Není také známé, jak vysoké budou daně z nemovitostí, návrh zákonné úpravy zatím připouští jejich zvýšení až na pětinásobek. Zásadní dopady bude mít reforma důchodového systému a sociálního systému. Ani reforma financování zdravotnictví zdaleka není dořešena, nedotčeno ještě zůstalo školství. Dá se předpokládat, že i soukromé výdaje na vzdělání a zdravotní péči porostou. „Nutné jsou změny i v sociální oblasti, musí se uskutečnit důchodová reforma, a ta bude nákladná. Ročně se plánují mnohamiliardové schodky státního rozpočtu. To někdo zaplatit musí,“ podotýká David Marek.

Každá reforma bude bolestivá, jak silně záleží na tom, kdy se opatření uskuteční, shodují se analytici. V období ekonomického růstu bolí méně, ale když je ekonomika v depresi, bývají reformy drastické. Proto mezi analytiky panují oprávněné obavy z odkládání dalších reformních kroků. Jakmile se přiblíží další volby, vůle k nepříjemným opatřením se vytratí. „Bohužel, v historii je jen velmi málo příkladů, kdy se reformy dělaly za příznivých okolností,“ uzavírá David Marek.
„Teď se navodil mezi občany i politiky dojem, že reforma je příjemná věc a proč si ji tedy nezopakovat. Ale ten dojem je falešný,“ varuje Pikora.

Celkové dopady fiskální reformy budou totiž velmi individuální. Pokud má reforma splnit své poslání, tedy vyrovnat dlouhodobě příjmy a výdaje veřejných rozpočtů a připravit zemi na přijetí eura, budou i negativní. Dokonce možná pro většinu obyvatel.

Polepšíte si díky reformě nebo spíše naopak?