Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nečekejte na Baťu. Úspěšní byznysmeni politiku nespasí

| rubrika: Sloupek | 23. 8. 2013 | 9 komentářů
Historie zná jen málo úspěšných podnikatelů, kteří za sebou nechali světlou stopu v politice. Oba světy vyžadují odlišné schopnosti.
Nečekejte na Baťu. Úspěšní byznysmeni politiku nespasí

Ať je Andrej Babiš, jaký chce, aspoň už něco dokázal. Po vydání článku o vstupu Agrofertu do politiky jsem tenhle argument zahlédl tolikrát, že si zaslouží nabořit.

Nemyslete si: vím, jaké to je bouchat čtyřiadvacítky, abyste si pak polomrtví z televize od poslance vyslechli, že v noci pracují jen kurvy a zloději. Taky se proto občas zasním, jak by bylo pěkné mít ve sněmovně i vládě někoho se šrámy ze života v podhradí. Nejlíp podnikatele, za kterým jsou výsledky…

Je ale dobré rozlišovat erotické sny od reality. Úspěch v byznysu ještě neznamená úspěch v čele vlády. Nezaručuje dokonce ani rozumné, ani pravicové postoje.

Kdo neřídil firmu, nemůže řídit stát

-1
Líbí
Nelíbí

1. Možná se někomu povedlo zopakovat úspěch z byznysu v politice. Ale není to pravidlo

Pro první ze tří argumentů nahlédneme do historie. Tu americkou předžvýkali tamní novináři před pár měsíci, když Baracka Obamu vyzval na souboj podnikatel a republikán Mitt Romney. Podle publicistů byli v privátní sféře před vládním angažmá nejúspěšnější Warren G. Harding, Herbert Hoover, Jimmy Carter a George H. W. Bush. Všichni v Bílém domě vydrželi jediné volební období. U posledních tří to nebylo kvůli drsným reformám gumujícím dílo profesionálních politiků. Naopak spíš kvůli neschopnosti nějak kloudně zareagovat na hospodářské problémy země. Demokrat Carter mimochodem patří k dlouhé řadě jmen vyvracejících víru populární mezi českými pravicovými omezenci, že „boháč přece z principu nebude levičák“.

Zato američtí státníci, ke kterým se současní zastánci ekonomických svobod hlásí nejvíc, strávili v „korporátu“ minimum času: herec Ronald Reagan byl „zástupce kulturní fronty“ a nějakou dobu dokonce odborář, George Washington voják, Thomas Jefferson právník a diplomat.

Hurá přes oceán: Margaret Thatcherová a Winston Churchill prožili skoro celý život v politice a různých státních službách. Dle logiky „úspěchofilie“ tak nemohli vědět, o čem je byznys – na rozdíl od Víta Bárty, Tomia Okamury nebo Aleše Řebíčka, kteří sice „něco dokázali“ mimo politiku, v ní ale už jen pobavit.

Můžete v tom hledat účelový výběr figur i figurek, jenže „objektivní statistiku“ nenabídnout nemůžu. Definovat hranici úspěchu v podnikání jde totiž těžko a v politice už vůbec ne. Nevzpomínám si zkrátka na jediného milionáře, který by zkušenosti z byznysu přivedl do politiky a jakýmkoliv způsobem se kladně zapsal do historie - samozřejmě s výjimkou Tomáše Bati, továrníka a starosty v jedné osobě. Čest jeho nepopiratelným úspěchům. Jen musím připomenout, že prvorepublikový Zlín zažíval absolutní moc štědrého, ale přísného feudála – o drsných podmínkách píše třeba Mariusz Szczygieł v Gottlandu. Pingpongové herny místo hospod, spaní s rukama na peřině… takhle si roztleskávači laissez faire představují spíš diktaturu zelené frakce maoistů.

Když má někdo vyděláno, nebude v politice krást

-10
Líbí
Nelíbí

2. Úspěch může být jen iluze

Prozradím vám něco, kvůli čemu se někteří budou muset zbytek dne uklidňovat četbou Bohatého a chudého táty: úspěšní nemají žádné supertajné znalosti a schopnosti. Píle a odhodlání vás můžou vytáhnout z nuly k desítkám milionů. I na to ale budete potřebovat trochu štěstí, třeba aby nikdy neusnul kamioňák v protisměru. Výš už je to pak čirá loterie. Na každého Billa Gatese připadá zástup lidí, kteří dělali všechno úplně stejně jako on, ale teď ve středním managementu softwarové firmy stříhají metr do důchodu.

Úspěchofilové na to nad knížkami o životech svých miláčků rádi zapomínají. Podobně jako na skutečnost, že ne každý, kdo se jako úspěšný prezentuje, je úspěšný doopravdy. Vzpomeňte si na krachy samotného Roberta Kiyosakiho nebo na majitele cestovky Václava Fischera, kterého si v 90. letech pražští voliči nakrátko zamilovali jako symbol úspěchu. V senátu narazil, v podnikání pak bohužel taky.

V Česku abyste navíc špendlíčkem hrabali, pokud byste chtěli najít archetypálního podnikatele-hrdinu, co se „udělal sám“. Andrej Babiš rozjel svou obchodnickou kariéru v osmdesátých letech jako zástupce státních podniků zahraničního obchodu. Pivovarník a senátor kandidát na senátora Stanislav Bernard vyčerpal čtyři miliony z evropských dotací na vzdělávání svých zaměstnanců. Obojí je legální a v pořádku – jen se to úplně neslučuje s podnikatelským kýčem jak z dob osidlování Ameriky.

Ano, bude líp

+4
Líbí
Nelíbí

3. Stát prostě není firma. Není, není, není

Neříkám, že by některým úředníkům neprospělo naučit se nazpaměť knížku Skvělé služby, nebo s ní rovnou dostat na holou při rituálním vyobcování do soukromého sektoru. Jenomže mezi fungování státu a korporátu je a vždy bude několik zásadních rozdílů.

Úspěšnou firmu si každý představí stejně: vydělává majitelům peníze. Z hodnoty akcií kdykoliv snadno zjistíte, která ze dvou firem je úspěšnější. Úspěšný stát si zato každý může představit úplně jinak. Pro někoho je důležité, že podporuje domácí ekonomiku. Pro jiného, že se lidem vůbec necpe do života. Každý navíc chápe domácí i cpát trochu jinak. Je to jako přijít na valnou hromadu akcionářů a od části slyšet, že nemáte nic dělat a všechno rozdat. Každé čtyři roky si navíc ti potřeštěnci odhlasují něco úplně jiného. Včil mudruj.

Firmy si mohou svobodně vybrat odvětví, trh, zaměstnance, konkurenci i zákazníky. Nespolehlivé lidi propustíte, remcající klienty opustíte. Státy trčí na stále stejném místě (až na Polsko). Česká vláda má pořád svých deset milionů klientů i akcionářů v jednom pytli. Ačkoliv Tomio Okamura navrhoval propuštění tří set tisíc Romů do jakéhosi odštěpeného Romistánu, s.r.o., svých lidí se nemůžete zbavit žádnou nekrvavou cestou. S jedinou blbou výjimkou, kterou Česko zažilo už několikrát: zbavte schopné lidi perspektivy a odejdou jinam.

Politika chce zkrátka jinou mentalitu než byznys. Nikdy v ní nemůže být jen po vašem, i kdybyste na sebe krásně chtěli vzít plnou odpovědnost. Vždycky vás bude víc lidí nenávidět než obdivovat. Nikdy nebudete mít vše hotovo. Což samozřejmě neznamená, že by se měli podnikatelé vyhýbat politice. Jen si od nich neslibujme zázraky.

Kašpárek politický

Redakce radí: Každý týden Kašpárka!

Michal Kašpárek
  • Nečasovy děti: sprostí podezřelí
    Petr Nečas přispěl k tomu, že se zuřivě, a přitom bez jakýchkoliv čísel v ruce, začali hledat paraziti a vyžírky na každém k rohu. Nenašli se. Tak stát začal preventivně šikanovat každého.
  • Desatero pravicového menševika
    (...) Program mám a rád bych vám jej představil. Třeba se v něm najdou i další tápající, ztrápení tím, jak velká (nebo jen hlasitá?) část pravice přistoupila na bolševické vidění světa...
  • Dnes vadí buzeranti, příště eurohujeři
    Samolibému, nespravedlivému a zákony ohýbajícímu chování prezidenta tleskají – už poněkolikáté v překvapivé shodě – komunisté a s nimi bloggeři vystupující jako hlas pravice.

A komentáře a postřehy Michala Kašpárka pro Peníze.cz. A jeho knižní recenze pro Finmag.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+25
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

23. 8. 2013 12:51, Gabriel Pleska

Dobrý den. Michalovi Kašpárkovi platí redakce a platí mu slušně. Ta optika, že každý text, který se mně nelíbí, je zaručeně někým podplacený, je nešťastně pokřivená a nemá s realitou vůbec nic společného. Kdo vám platí za šíření takových nesmyslů?

Reagovat

 

+5
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (milan 23. 08. 2013 11:13)

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

23. 8. 2013 16:17, Fredy

Za určitých podmínek a přimhouření oka lze konstatovat, že stát je jakási akciová společnost, kde my všichni jsem akcionáři. Správní radu tvoří poslanci a vláda je management. Horší je to již s kontrolou, nebo-li s dozorčí radou. Částečně by ji mohl zastoupit senát, ale motá se do toho ta zatracená pravo-levá politika. Chtít od našinců, aby kontrolovali chod státu a.s. je z říše pohádek.....


V normálních podmínkách by ve vedení a.s. (státu) měli být úspěšní manažéři, kteří mají za sebou hmatatelné výsledky. Těm se do toho jaksi nechce. Důvodů může být více.

Kdo má tedy snahu je nahradit?


1) Nadšenci (ideologové), kteří si myslí, že spasí svět, či alespoň naší republiku,

2) Vykukové, kteří považují politiku za celkem slušný byznys, kde se dá slušně vydělal a přitom stačí jen slibovat. Většinou mají za sebou buď jen nějaké školy bez praxe,

3) Pragmatici, kteří se chtějí, pomocí politiky, dostat k nějakému (dalšímu) majetku, případně k němu napomoci jiným, za tučnou provizi.

4) Novodobí mecenáši, tedy ti, kteří již majetky mají, ale potřebuji prokázat jeho legalizaci, či alespoň "odklonit" mysl těch, kteří o tom pochybují,

5) Úspěšní byznysmeni, kteří již nepotřebují další majetky, ale naopak je využívají k charitativním účelům. Většinou za sebou mají mnoho let úspěšné kariéry v byznysu a u veřejnosti se těší velké obliby.


Když, z pochopitelných důvodů, vyloučíme bod č.5, tak je jasné, že není vlastně co (koho) volit.....

Reagovat

 

-4
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

27. 8. 2013 | 22:23 | Fredy

Vždyť píši, že bod 5 vylučuji ..... tak co bych dělal v politice? :) více

27. 8. 2013 | 7:57 | boo

fredíku, ty jsi filozof, ale asi jiz starsihom data vyroby, ze ?
nechces sam kandidovat ? Takovych mudrlantu je v parlamentu fakt malo...
více

25. 8. 2013 | 13:13 | Bubíková Jana

Výborný a pravdivý článek, tleskám autorovi... více

23. 8. 2013 | 16:17 | Fredy

Za určitých podmínek a přimhouření oka lze konstatovat, že stát je jakási akciová společnost, kde my všichni jsem akcionáři. Správní radu tvoří poslanci a vláda je management. Horší je to již s kontrolou, nebo-li s dozorčí...více

23. 8. 2013 | 12:51 | Gabriel Pleska

Dobrý den. Michalovi Kašpárkovi platí redakce a platí mu slušně. Ta optika, že každý text, který se mně nelíbí, je zaručeně někým podplacený, je nešťastně pokřivená a nemá s realitou vůbec nic společného. Kdo vám platí za...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Realizační cena, Reinvestice, Výnos z akcií, bankovnictví, elektronická evidence tržeb, start-up, eet, lime, pop-ekonomie, certifikáty na nemovitostní akcie, Německo, korektnost, Rakušané, marketingový průzkum, nepodmíněný základní příjem, Zlatopramen, ppl, Tomáš Matoušek

5C43107, 8B32103, 2AT4034, 3P64946, 1U40035

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK