Osobní bankrot: nesmyslně vysoké zálohy na oddlužení

Žadatelé o osobní bankrot často nemají desetisíce na zaplacení insolvenčního správce, který dohlíží na jejich oddlužení. Rýsuje se ale, že soudy se sjednotí a na zálohách pro správce budou chtít nejvýš pět tisíc korun. Správce možná nahradí státní úředníci.

Žadatelům o osobní bankrot svitla naděje, že nebudou muset shánět až 50 tisíc korun, aby složili zálohu na odměnu svého insolvenčního správce, jak jim určil soud. "Odměna insolvenčního správce je úskalím insolvenčního zákona. Většina případů končí na tom, že dlužník na zaplacení správce nemá, " potvrzuje Jaroslav Bureš, místopředseda Vrchního soudu v Praze.

Za první půl rok, kdy zadlužení lidé mají podle nového insolvenčního zákona šanci požádat soud, aby jim povolil osobní bankrot, podalo návrh na oddlužení již 1 040 dlužníků . "Na oddlužení ale není nárok, vždy záleží na rozhodnutí soudu. K 30. červnu povolily soudy oddlužení ve 292 případech, tedy necelé třetině žadatelů," říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Podle Bureše by mohl být počet povolených případů ale výrazně vyšší. "Je třeba, aby se soudní praxe sjednotila a správně pochopila princip fungování zálohy. Vybírat 20 nebo i 50 tisícové zálohy na práci insolvenčního správce je nesmyslné. Na odstartování pětiletého procesu oddlužení postačí, aby dlužník složil předem na odměnu svého správce, kterého mu určí soud, a to nejvýše 3 až 5 tisíc korun," poznamenává Bureš.

Podle zákona je jen na soudcích, zda určí, aby dlužník předem složil na insolvenční řízení nulovou zálohu nebo určitou sumu až do výše 50 tisíc korun. Zatímco v Praze soudy požadují často po dlužnících na záloze 20, 30 i 50 tisíc korun, mimopražské soudy jsou vstřícnější a určují zálohy nejvýše desetitisícové. I to ale znamená, že si žadatel musí na zálohu sehnat peníze a zpravidla se znovu zadlužit. Kdo totiž zálohu včas neuhradí, soud mu oddlužení nepovolí. A to i přesto, že dotyčný je schopný ze svých současných příjmů splatit větitelům během pěti let alespoň třetinu dluhů a zároveň mu zbude na základní živobytí.

Ze zálohy se přitom paradoxně hradí odměna správci jen do okamžiku, než soud oddlužení povolí, což trvá zpravidla dva až tři měsíce. Ze složených peněz se tak správci vyplatí například za tři měsíce celkem 3 300 korun (3 krát 1 100 Kč). Na zbytek zálohy se už sahat nesmí, leží pouze na kontě a vyúčtuje se a vrátí dlužníkovi až po uplynutí pětiletého procesu oddlužení. Další měsíční odměnu po zbývajících pět let musí totiž dlužník platit správci již ze svých příjmů ve stanoveném měsíčním kalendáři.

Půlroční zkušenosti s uplatňováním nového zákona v praxi nyní vyhodnocuje expertní skupina složená ze zástupců odborníků na insolvenční právo. "Chceme ministru spravedlnosti předložit návrh, aby stát zvážil, zda je schopen dohlížet nad procesem oddlužení sám a nevtahoval do něj insolvenční správce. Jejich úlohu by mohli převzít státní úředníci. Je to řešení, jak dosáhnout lepší účinnosti nového zákona," říká Jaroslav Bureš.

Dlužník nyní zaplatí svému správci přes 60 tisíc korun. Veškerou agendu spojenou s měsíčním splácením dluhů jednotlivým věřitelům si přitom musí zajišťovat sám na své náklady. Správce nad celým procesem jen dohlíží. Pokud by roli správců převzali státní úředníci, náklady na celé pětileté oddlužení by se zadluženým lidem podstatně snížily, zvýšily by se i počty povolených oddlužení a věřitelé by mohli získat zpět i větší část dluhu.

Nejvíce žádostí o odlužení si v prvním pololetí podali zadlužení lidé žijící v Ostravě, kde soudy evidovaly 274 případů a povolily 68 osobních bankrotů. Na druhém místě je Ústí nad Labem, kde bylo podáno 102 žádostí a povoleno 72 případů (70 %). Málo úspěšní byli zatím žadatelé v Brně, kde se o osobní bankrot ucházelo u soudů 145 dlužníků a pouze 21 lidem soudy oddlužení povolily. V Praze do konce června 2008 soudy povolily 31 oddlužení z celkových 121 podaných žádostí.