Osobní bankrot není pro dlužníky s malými příjmy

Nový insolvenční zákon, který od začátku roku zavedl institut osobního bankrotu, příliš nepomůže zadluženým lidem s nízkými příjmy. Ti nemají šanci, aby mohli dodržet podmínky osobního bankrotu a v průběhu pěti let splatit věřitelům alespoň 30 procent dluhů a zbytek jim soud odpustil. Tento způsob oddlužení soudy povolují jen těm žadatelům, kteří mají příjmy takové, aby jim po uhrazení měsíční odměny insolvenčního správce a splátek dluhů věřitelům zbylo ještě na živobytí.

„Většina lidí, která se obrací na naše poradenské centrum, není schopna potřebnou část dluhů vůbec splatit. Pokud si takový dlužník podá u soudu žádost o oddlužení, soud mu osobní bankrot nepovolí a vyhlásí na něj konkurz. To je jen přestupní stanice k exekuci,“ hodnotí situaci dlužníků předseda správní rady Poradny při finanční tísni Karel Suchý.

Poradenské centrum pomáhá zdarma rozplétat často velmi složité případy. Příběhy lidí, kteří se na poradnu obracejí, jsou ovšem v základních obrysech velmi podobné. Na začátku je zpravidla úvěr na věc pomíjivé hodnoty, na kterou by si rodina mohla postupně našetřit, například na dovolenou či starší auto. Najednou přijdou nečekané výdaje nebo se něco porouchá a následuje další úvěr. Pak už není na splátky. Když nepůjčí banka, sáhne se po půjčce na inzerát. Postupně se začne roztáčet spirála, s jejíž každou další otočkou narůstají dluhy do statisíců.

„Od ledna do května se na nás obrátilo přes 1 100 lidí, zpravidla mají 10 až 15 věřitelů. Setkali jsme se i s dlužníkem, který neplatí 26 věřitelům,“ říká specialista Poradny při finanční tísni Nikola Spurný. „Nejčastěji se na nás obraceli muži středoškoláci nebo vyučení ve věku nad 50 let s příjmem mezi 15 až 25 tisíci korunami čistého. Zpravidla jsou zadluženi především v nebankovním sektoru, mají okolo 10 věřitelů a celkové dluhy od 300 do 600 tisíc korun,“ přibližuje předseda správní rady poradny Karel Suchý.

Aby žádost o oddlužení neskončila konkurzem a následnou exekucí, odborníci doporučují udělat si nejprve dobrý propočet příjmů a výdajů včetně celkové inventury všech dluhů. K nezbytným měsíčním splátkám dluhů je potřeba připočítat vždy ještě odměnu za práci insolvenčního správce, který bude nad celým pětiletým oddlužovacím procesem dohlížet. Za jeden měsíc stojí správce zhruba 1 100 korun, což během pěti let představuje částku 66 tisíc korun. Na všechny výdaje, tedy i na pokrytí nezbytných nákladů na bydlení, stravu, léky či dopravu do zaměstnání přitom musí stačit čistý měsíční příjem dlužníka.

Další překážku pro dlužníka může nachystat soud, který bude žádost o oddlužení posuzovat. Podle zákona je jen na soudci, zda dlužníkovi nařídí, aby složil zálohu na insolvenční řízení. Ta může být nulová, ale i ve výši až 50 tisíc korun. „Dlužníci nemají u jednotlivých soudů stejné podmínky. Třeba mimopražské soudy jsou vstřícnější, požadují zpravidla zálohu do výše 10 tisíc korun. Naproti tomu v Praze často soudy od dlužníků vyžadují, aby složili zálohu ve výši 20 až 30 tisíc korun a v několika případech stanovil soud i 50 tisíc korun.

„Kdo peníze nesežene a zálohu včas nezaplatí, soud mu žádost o oddlužení nepovolí. V několika případech jsme zájemcům o oddlužení pomohli uspět v odvolacím řízení u Vrchního soudu, který rozhodnul, že soud nižšího stupně stanovil nepřiměřenou zálohu,“ popisuje další úskalí insolvenčního zákona Karel Suchý.

Záloha slouží na to, aby z ní dlužník platil práci insolvenčního správce, kterého mu určí soud. Paradoxní ale je, že ze zálohy se hradí odměna a výdaje správce jen do okamžiku, než soud oddlužení povolí. Zpravidla tedy jen za první dva až tři měsíce. „Pak se již na zálohu nesmí sahat a insolvenční správce se platí z příjmů dlužníka ve stanoveném měsíčním splátkovém kalendáři. Teprve po pěti letech, kdy je celý proces oddlužení ukončen, se záloha vyúčtuje a soud vrátí dlužníkovi zbytek,“ vysvětluje Suchý.

Žadatelům o osobní bankrot, kteří nemají na vysokou zálohu a nechtějí se dál zadlužovat, Poradna při finanční tísní radí, aby spolu s žádostí o oddlužení poslali soudu také prohlášení, jak vysokou zálohu jsou schopni uhradit. „Jestliže dlužník v prohlášení uvede, že je v jeho silách složit na výdaje insolvenčního správce zálohu maximálně ve výši 5 nebo 10 tisíc korun, soud se tím často řídí a vyjde dlužníkovi vstříc,“ doporučuje Karel Suchý.

Často lidé chybují i v tom, že do dluhů započtou i takové, které vznikly v průběhu jejich dřívějšího podnikání na živnostenský list. „Dluhy živnostníků se osobním bankrotem neřeší. Soud takovou žádost zamítne,“ upozorňuje Karel Suchý.

Je osobní bankrot dobrým řešením pro předlužené domácnosti? Podělte se o názor.

Kde vaše peníze pracují

XTB nabízí mnoho investičních příležitostí, a to i pro vaše úspory. Sami rozhodujete, co si vyberete!

Investujte vlastní cestou

Sdílejte článek, než ho smažem