Hořící auta, rozbité výlohy, vyrabované obchody. Maskovaní lidé s tyčemi a dlažebními kostkami, těžkooděnci a obrněné zásahové vozy. V druhém největším německém městě se konal summit G20, na kterém zástupci dvaceti největších ekonomik světa jednali o globální hospodářské spolupráci. Organizátoři předpokládali, že demonstrace proti kapitalismu, globalizaci, „nespravedlivému systému“, nadvládě korporací a komercializaci nebudou výhradně jen pokojné, přesto je zaskočila intenzita a rozsah agrese. Ulice se proměnily v bitevní zónu, dvacet tisíc policistů dostává další posily, zraněných na obou stranách i zadržených jsou stovky. A na transparentech čteme staré známé heslo Smrt kapitalismu.
Jenomže – je to zřízení, ve kterém dnes žijeme, ještě vůbec kapitalismus? Kapitalismu, o kterém psal třeba Karl Marx, se dnešní svět podobá pramálo. Evropa tedy určitě, ostatně není málo těch, kteří Evropskou unii označují za baštu socialismu. Jiní mluví o vládě úředníků a byrokratů a jiní zase zdůrazňují moc gigantických nadnárodních korporací. Žijeme tedy v kapitalismu? Neodstěhoval se někam do rozvojových zemí? Nebo dokonce: Neleží náhodou kapitalismus už padesát let v neoznačeném hrobě?
Ptáme se ekonomů, sociologů a politiků. Dochází kapitalismu dech, zdegeneroval nebo už byl dávno zahuben? Kdybychom hledali zemi, kde kapitalismus nejvíc „funguje“, která by to byla?
Jan Keller
sociolog a europoslanec
Dnes máme co do činění s ryzím kapitalismem, který se vrací ke svým historickým kořenům. Ve svých počátcích měl kapitalismus podobu korporací, které získaly výsadní oprávnění ovládat celé nově objevené země, čerpat jejich zdroje a provozovat s nimi obchod, který byl pro tyto země nevýhodný. Tyto korporace představovaly jednotu ekonomické a politické moci. Dnes nadnárodní korporace nedělají nic jiného a takzvané smlouvy o volném obchodu se jim šijou přesně na míru. Knihu Adama Smitha o bohatství národů můžeme číst jako protest proti těmto poměrům a jako snahu obhájit přednosti trhu mezi malými firmami, které nemohou monopolizovat své postavení propojením s politickou mocí. Smithova utopie kapitalismu s lidskou tváří se bohužel nerealizovala a dnes korporace prosazují návrat ke kořenům kapitalismu. Nejdále jsou v tom Spojené státy. Nepříjemné je to proto, že tento systém si klidně vystačí bez demokracie. Ti, kdo proti tomu protestují zapalováním aut a zraňováním policistů, jsou užiteční idioti v tom nejvlastnějším slova smyslu.
Petr Mach
ekonom, předseda Svobodných, europoslanec
Kapitalismus – systém, kde každý může svobodně tvořit kapitál, podnikat, realizovat své sny, spolupracovat s dalšími za účelem splnění svých snů a kde má každý právo na zisk, na plody své práce – měl vždycky odpůrce. Základním zdrojem tohoto odporu – a komunistická hnutí vznikala již v 18. století se zrodem kapitalismu – je obyčejná lidská závist.
Na druhé straně lidé dnes oprávněně nadávají na banky a miliardáře, z nichž mnozí se ke svému bohatství dostali skrz zákony prolobbované v jejich prospěch na úkor všech ostatních. Ale než zapalovat auta a obchody nevinných lidí – měli by tihle demonstranti raději protestovat proti zákonům, které přihrávají vybraným podnikatelům daňové prázdniny, odpuštění dluhů, dotace a zaručený odbyt pro výrobky. Když se podíváme na „index ekonomické svobody“ – na seznam nejsvobodnějších zemí světa, kde ctí soukromé vlastnictví, kde daně mají nízké a měnu stabilní – vidíme, že nejblíž ideálům kapitalismu volné soutěže „laissez faire“ je dlouhodobě Singapur, Švýcarsko, Hongkong a Nový Zéland.
Zrušme kvóty na biopaliva a solární elektřinu, zrušme daňové pobídky a nespravedlivé dotace, snižme daně všem a k ideálu svobodného kapitalismu se také o kus přiblížíme.
Matěj Stropnický
pražský zastupitel, předseda Strany zelených
Velký byznys je velký ze setrvačnosti, kterou si umí zajistit obrovskými výdaji na lobbování za výhodné podmínky a reklamu. Tyto výdaje si oproti drobným a středním podnikatelům může dovolit, protože těží, vyrábí, převáží, prodává, daní, případně ukládá odpad vždycky tam, kde je to nejvýhodnější, čili „optimalizuje náklady globálně“. Náklady hradí kdo? My všichni. Zničená krajina po těžbě. Práce bez práv a za pakatel. Dálnice s kolonami kamionů a s vyjetými kolejemi. Dumpingové ceny na základě vyděračských dodavatelsko-odběratelských vztahů likvidující drobnou konkurenci, fedrované vylobbovanými dotacemi z Evropské= unie. Daňové ráje, chudé státy a nekvalitní veřejné služby. Výrobky na jedno použití, odpad z nich. Čili: kapitalismus neskončil, kapitalismus trvá. My musíme trvat na tom, že má být postupně demokratizován. V čem to spočívá? Primárně v začleňování výše popsaných nákladů globálního byznysu, které jsou dnes lobbingem převáděny na veřejné rozpočty, do jejich vlastních rozpočtů. Například u mezd to znamená tlak na zvyšování minimální mzdy ideálně na evropské úrovni. Jedině nadnárodní politika může efektivně čelit nadnárodní ekonomice.
Marta Nováková
prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
Díky globalizaci se snižuje počet firem a ty se zvětšují a generují vyšší zisky pro jednotlivce či úzkou skupinu lidí z managementu korporací. Máme relativně malou skupinu enormně bohatých lidí. Druhou skupinu tvoří velký počet lidí, kteří díky přerozdělovacímu systému mají zabezpečené základní lidské potřeby, neumírají hlady, mají kde bydlet, mají slušné materiální zabezpečení, ale nemají adekvátní sociální status, který vidí u těch nejbohatších, mají navíc dostatek informací o jejich majetku a životním stylu. A k tomu množství „nevybitých“ přirozených emocí, daných lidstvu genetickým vývojem. Třetí, čím dál mocnější skupinu, tvoří politické a administrativní elity, které v rámci rádobydemokratických systémů přerozdělují zisk odebraný korporacím či jednotlivcům podle svých politických programů. Možnou příčinou masové agrese u akcí jako Summitu G20 můžou být přirozené negativní emoce nejsilnější skupiny závislé na přerozdělovacím systému. Asi to není kapitalismus podle Marxe! Pokud to někde funguje jinak, potom snad v USA…
Ilona Švihlíková
ekonomka, pedagožka
Každý společenský systém se vyvíjí, kapitalismus také. Není tedy tak „echtovní“ jako v 19. století, ale vyvinul se – a sice do podoby, kdy důležitější roli než zisk hraje renta. To, co v kapitalismu ubývá, je jeho legitimita, jakožto společenského systému. Renta je patologický jev a její rozšíření tedy ukazuje, že je něco diametrálně v nepořádku. Kapitalismus je ze své podstaty sebedestruktivní systém, jak odhalil už Marx, který má mimo jiné tendence náklady přenášet na to, z čeho žije – typicky na přírodní systém i na společnost. No a „nejdál“ jsou samozřejmě USA – tam je krásně vidět role renty a to, jak ono jedno procento dominuje politice a samozřejmě i ekonomice.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom společnosti Cyrrus
Mezi stovkou subjektů s nejvyššími tržbami/příjmy je zhruba 70 korporací a jen 30 vlád suverénních států. Lze ale hovořit o nadvládě korporací? Když v roce 2008 krachovaly velké banky, politici jim pomohli přežít. Ve skutečnosti tím zabránili trhu, aby se pročistil. Když se trh nečistí, korporace opravdu „zabetonovaně“ vládnou, díky sepětí s politiky. Nejde o kapitalismus, v tom se trhy čistí, ale o korporativismus – o nadvládu korporací umožněnou státem.
Protestující na summitu G20 chtěli „víc státu a míň korporací“. To ale nic neřeší. Ve skutečnosti potřebujeme víc subjektů, které půjdou se svojí kůží na trh, které budou podrobeny „necinknutému“ mechanismu zisku a ztráty. Politik, státní úředník, úředník z centrální banky nebo vrcholný manažer korporace tomuto mechanismu podrobeni nejsou. Nejdou se svou kůží na trh. Hrají s penězi, které nejsou jejich. Potřebujeme více trhu, víc hry s vlastními penězi, a méně státu, tedy hry „za cizí“. Jenže za takové prohlášení bych v Hamburku dostal bejzbolkou přes ústa – a bez selfíčka.
Naďa Johanisová
ekonomka, pedagožka
Kapitalismus zůstává stejný v tom, že je stále ještě „normální“, že firmy hledí především na zisk, ať to stojí, co to stojí, ve sféře životního prostředí či těžké situace těch, co pro firmu pracují. Proměňuje se v tom, že korporace zadá výrobu přes pár zprostředkovatelů například do Asie, a negativní ekologické či sociální dopady výroby počítačů či oděvů tak nemáme bezprostředně na očích. Dech mu nicméně dochází, a to z několika důvodů. Jednak se hroutí finanční systém založený na dluhu, úroku a spekulaci a už není moc jak investovat, peníze zhodnocovat. Zároveň stále větší produkce vede ke stále větší devastaci planety a ta už občas nabourává i ekonomický systém. Zároveň kapitalismus postupně ztrácí morální kredit. Vždycky totiž funguje jen pro někoho. Zajímavé jsou země, kde se hledají alternativy, které fungují pro normální lidi a snaží se neničit přírodu: nenásilná a demokratická hnutí podporující komunitní podnikání, nebo lokální a etické spotřební sítě zdola, například v Argentině či v Itálii. Alternativy se ale objevují i u nás.
Aleš Michl
ekonom, spolumajitel investičního fondu Quant
Německý sociolog a ekonom Max Weber v roce 1904 upozornil, že vznik kapitalismu souvisel s protestantismem. Katolík, vybaven menším pudem po zisku, sází na co možná zajištěný průběh života, třeba s menšími příjmy. Protestantská etika pomohla vytvořit „ducha kapitalismu“, díky němuž v 16. a 17. století došlo k rozmachu podnikání a obchodu.
Jestliže bylo pro vznik ducha kapitalismu podstatné nějaké náboženství, pak nárůst počtu muslimů a hinduistů v Evropě, případné pokračování migrace, zahálčivost a nízká porodnost původních obyvatel, to všechno dohromady může znamenat vznik úplně jiného ekonomického směřování, které si teď neumíme ani představit… Spíše to bude směrování k pomalejšímu růstu. Ale i to je součástí dějin.
Dnes už společnost nevidí smysl neúnavného shonu, vydělávání peněz, práce a obchodování. Cílem je užívat si života a dopřát si množství luxusních statků. Thorsten Veblen už koncem 19. století pěkně shrnul, že ideálem je okázalé zahálení a okázalá spotřeba. Kvůli těm se ovšem ve velkém mrhá tvořivou lidskou prací a ekonomickými zdroji. Demonstrativní spotřeba neuspokojuje reálné potřeby, ale pouze dokládá společenský status. Nejblíž kapitalismu je teď komunistická Čína.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
21. 7. 2017 11:21, Jaroslav Havránek
O jakém kapitalismu to mluvíme? Pokud už chce někdo škatulkovat, tak žijeme ve fašismu jak vyšitém. Soukromé podnikání je povoleno, ale je podřízené zájmu státu a stát o něm rozhoduje. Většina politiků považuje za důvod podnikání to, aby se platili daně. Rozhodují co smím a nesmím ve svých soukromých prostorech. Omezují komu můžu a komu nesmím nabídnout své služby.
Stát rozhoduje jestli smím konkrétního člověka zaměstnat a přikazuje mi kolik mu musím platit. Zároveň sebere 80% vyprodukovaných hodnot. Za ty zaplatí další úředníky, kteří buzerují ještě více. Jen na základě rozhodnutí úředníka je možné zlikvidovat jakoukoliv firmu a obstavit mu firemní i soukromý majetek ve výši 10krát vyšší než by měla být výše doměřené daně, ačkoliv se nakonec žádná nedoměří.
I myslení lidí se změnilo. Když někdo přijde s něčím novým, tak není první myšlenka zda to může fungovat, ale na to, zda se to smí?
Zrušte zákoník práce, zrušte dotace, zaveďtě clo na výrobky ze zahraničí na které dotace jsou, zruště zdanění práce a dovolte vyvázat se ze sociálního systému a jsme během 10 let ekonomická velmoc před Švýcarskem.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
21. 7. 2017 20:17, Karel Pohanka.
Kapitalismus a socialismus jsou fosilie, pro které už není v moderní společnosti místo.
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.