Ekonomický růst rozvinutých průmyslových zemí je hluboko pod celosvětovým průměrem. Hodnota majetku jejich občanů se stále nedostala na předkrizovou úroveň. Světové ekonomiky se sice pomalu vracejí do stavu před finanční krizí, ale podle mnohých ekonomů jde jen o klid před bouří, další krize údajně už čeká za dveřmi a bude prý podle všeho rozsáhlejší a bolestivější.
Naproti tomu majetek lidí v rozvíjejících se zemích Asie, Latinské Ameriky a východní Evropy v poslední době výrazně roste a aktuální statistiky navíc ukazují, že asijské země se s hospodářskými problémy posledních let vypořádávají podstatně lépe než dřívější ekonomičtí tahouni. „Přes 300 milionů lidí z rozvíjejících se zemí dnes patří mezi střední třídu. Skutečnost, že více než polovina příslušníků střední třídy na světě již nepochází z tradičních průmyslových zemí, bude mít významné důsledky pro světové finanční trhy,“ domnívá se Michael Heise ze společnosti Allianz.
Světové bohatství se pomalu ale jistě přesouvá do Asie. Příčina? Před finanční krizí jasně dominovaly kapitálové toky mezi takzvanými vyspělými a rozvíjejícími se trhy, během krize začaly rozvíjející se země v dosud nevídané míře obchodovat mezi sebou, bez účasti takzvaného vyspělého světa. „S globalizací a rozvojem světového obchodu se výroba přesunula do regionů s nižšími náklady na pracovní sílu. Díky tomu tyto země prosperují, celé desetiletí jim klesá nezaměstnanost, roste HDP a bohatství domácností. Podobně jsou na tom regiony orientované na produkci a export komodit,“ říká Jan Traxler, ředitel společnosti FINEZ Investment Management.
Ekonom Lukáš Kovanda ovšem upozorňuje na to, že za vzestupem Asie není zdaleka jen láce pracovní síly. „Bohatství není jen záležitostí kapitálové vybavenosti, ale i věcí kvality lidské práce. Asiaté nejsou zpohodlnělí a vědí, že musí tvrdě pracovat. Uvědomují si také, jakou hodnotu má vzdělání. Tento stav je navíc silně podpořen faktem, že čínský systém sociálního zabezpečení je chatrný a Číňané se tak nemohou spoléhat na stát. To ale za nějaký čas nebudou moci ani Američané a Evropané,“ vysvětluje Lukáš Kovanda.
Vzpomínka na staré dobré časy, kdy Británie teprve přicházela o postavení světové jednotky a USA se draly nahoru. Historický seriál o „wallstreetské čarodějnici“ Henriettě Greenové, nejbohatší ženě druhé půle devatenáctého století. Porazila recese a dokázala, že Amerika je opravdu země neomezených možností, když pronikla do výsostně mužské domény: do světa burzovních investic.
Často se hovoří o tom, kdy se Čína stane ekonomickou velmocí číslo jedna. Analytik společnosti Partners Aleš Tůma by však její ekonomické úspěchy nepřeceňoval: „V Číně se soudruzi krizi pokusili jednoduše zakázat. Banky coby prodloužená ruka strany dostaly příkaz rozjet masivní úvěrovou expanzi, státní výdaje a kreativní statistika udržují růst HDP kolem desíti procent a západní komentátoři jen obdivně koukají. Pod nablýskaným povrchem se ale skrývá spousta problémů, realitní bublinou počínaje a korupcí konče.“ Dobré hospodářské výsledky však v současnosti nevykazuje pouze Čína, ale také rozvojové země jihovýchodní Asie. Většina evropských států naopak stagnuje a řeší, co si počít s obřím zadlužením. Tato situace jen zvyšuje nervozitu na finančních trzích, které se obávají příchodu další recese.
Trend přesouvání bohatství na asijský kontinent a zpomalování tempa vyspělých států můžeme sledovat také na „demografickém vývoji“ populace světových dolarových milionářů. Podle Zprávy o světovém bohatství (World Wealth Report), kterou každoročně zpracovává společnost Capgemini ve spolupráci s Merrill Lynch, oblast Asie a Tichomoří poprvé předstihla počtem dolarových milionářů i výší jejich majetku Evropu a v souboji kontinentů tak zaujímá druhé místo za Severní Amerikou.
Bohatství dolarových milionářů z oblasti Asie a Tichomoří vzrostlo o 12,1 procenta na 10,8 bilionu amerických dolarů, zatímco v Evropě byl nárůst o 7,2 procenta na 10,2 bilionu dolarů. Dolarovým milionářům po celém světě tedy po dvouleté stagnaci narůstal kapitál, mnohem větší úspěchy však zaznamenávají ti asijští. Při důkladnějším pohledu na statistiky je navíc jasně vidět, že zatímco státy jako Indie, Hongkong, Vietnam nebo Srí Lanka se derou vpřed, dřívější evropské stálice Itálie či Španělsko stále neúspěšně bojují s důsledky finanční krize. „Asie je tím, čím byla před sto lety Amerika a ještě předtím Evropa. Bohatne a to nabízí nové příležitosti tamním občanům. Žádný růst však netrvá věčně. I v Číně se začínají objevovat hlasy, které škodolibě vítají ústup Evropy a Ameriky. To je varovné, neboť pýcha předchází pád. Až si tohle začnou Číňané říkat v masovém měřítku a rozhodnou se, že jsou bohatí, ztratí motivaci a bohatnout přestanou,“ dodává Lukáš Kovanda.
Jisté je, že žádný region nečekají jednoduché časy. Amerika a Evropa řeší velké zadlužení a musí rázně utahovat opasky. Asie se naopak bude muset vypořádat s poklesem poptávky po vývozu zboží na evropský a americký trh. V Americe navíc sílí volání po protekcionistických opatřeních. „Stále více Američanů ze středních vrstev si uvědomuje, že jim Čína a spol. berou práci. Vzhledem k tomu, že i čínská pracovní síla pomalu zdražuje, je ale možné nerovnováhu mezi Asií a Amerikou určitým způsobem vybalancovat. U Evropy to ale bude mnohem složitější. Chybí ji totiž dynamika, kterou lze najít v Asii a stále i v Americe, takže se dá i nadále očekávat evropský ústup z předních pozic,“ snaží se nahlédnout do budoucnosti Lukáš Kovanda. Do popředí pak podle něj půjdou země, které dosud hrály spíše druhé nebo třetí housle, jako je například Chile, které velmi dobře přečkalo krizi, provedlo podstatné institucionální reformy a těží ze stále intenzivnějšího obchodu s Čínou. Jan Traxler z dlouhodobého hlediska věří Brazílii, Číně a Indii. Ani ty se však nevyhnou problémům spojeným s další finanční krizí. „Musíme si uvědomit, že výroba se bude postupně přesouvat z Číny za nižšími náklady do zemí jako Vietnam, Laos, Filipíny a dalších méně rozvinutých asijských ekonomik. Dále by měly prosperovat africké země bohaté na suroviny, které začínají s těžbou, například Ghana a Keňa,“ odhaduje vývoj Traxler.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
14. 10. 2011 21:13, K.T.
Blbost, západu dochází dech protože neprodukuje reálné hodnoty. Můžete mít stát plný realitních agentů, pojišťováků, finančních poradců, právníků a zprostřekovatelů všeho možného a podobných vyžírků a stejně půjde doháje. USA má takový obchodní deficit že kdyby nebyl dolar rezervní měnou, půjdou do kytek, k čemuž nakonec stejně asi dojde. Příjmy z exportu zemědělství a pár HI-TECH firem jim na tu životní úroveň stačit nebude. Dost možná, že kdybysme tu u nás neměli Německo s jejich exporty, taky bysme byli bídně.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
14. 10. 2011 13:06, Vladimíra Lokšová
Evropa by si měla uvědomit, že nestojí o jakýkoli růst. Chceme chránit životní prostředí, nechceme mít lidi bez domova, chceme hlavně co nejširší vzdělanou a slušně vydělávající střední třídu. Evropa, případně Severní Amerika, by se měly semknout a budovat perspektivní budoucnost nikoli závodit s Čínou, Indií a pod.
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.